Tchán s tchyní se dlouhá léta těšili na vnoučata, a tak byli velmi šťastní, když se jejich staršímu synovi a švagrové již na prahu čtyřicítky narodila dvojčata. My s manželem jsme o dost mladší a dítě jsme tehdy ještě ani neplánovali. Od narození to s dětmi samozřejmě bylo velmi náročné, všechno dělat dvakrát, přebalování, krmení, atd., navíc špatně spaly, neustále jedno nebo druhé křičelo, prostě velký „záhul“ na psychiku. Nebylo tedy divu, že babička (moje tchyně), která je v důchodu, začala mladým s dětmi intenzivně pomáhat, prakticky k nim chodila každý den od pondělí do pátku, a byla tam od dopoledne až do večera, kdy se švagr vracel z práce domů. Měla to bez nadsázky jako kdyby chodila do zaměstnání na plný úvazek, a kolikrát si nám stěžovala, jak je to vyčerpávající. Tak ubíhaly měsíce a roky a švagrová se švagrem si na tuto permanentní asistenci více než zvykli.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.  |
Postupem času švagrová zajišťovala „provozní“ stránku – aby děti měly co jíst a pít, byly umyté a adekvátně oblečené, a na nic víc asi již neměla nervy, takže babička převzala veškeré činnosti, které nějak souvisí s rozvojem a výchovou dětí – brala je denně ven na procházky a na hřiště, doma je učila básničky, zpívala jim, učila je barvy, atd. Když děti dovršily 3 roky, švagrová se vrátila do práce a děti měly nastoupit do školky. Babička už se těšila, že jí ubyde povinností a bude mít čas i na jiné věci, že už je bude jen občas ze školky vyzvedávat, když mladí nebudou stíhat.. Jenže vše je jinak, děti byly ve školce jen párkrát a od té doby jsou na střídačku nemocné, a hned byla povolána babička „do služby,“ protože švagrová ani švagr si nechtějí vzít ošetřovačku a starat se o děti sami. Vše je tedy stejné jako předtím – o děti pečuje celé dny babička a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit.. Až potud je to pouze jejich věc, můžu si o tom myslet své, ale nic mi do toho není.
Jenomže mě už se to začíná týkat také. S manželem se nám mezitím narodil syn. Je mu 19 měsíců, jsem s ním ještě na mateřské a když si potřebuju něco zařídit, tak na hlídání připadá v úvahu pouze moje mamka, protože tchyně je plně vytížená dvojčaty. Ale OK, to neřeším, s mojí mamkou se vždycky nějak domluvím, že si udělá čas. Jde však o to, že se blíží konec mojí rodičovské dovolené, zvolila jsem kratší variantu, a až budou malému dva roky, vracím se na plný úvazek do práce. Do školky ho v tomto věku ještě nevezmou, ale chci, aby si postupně zvykal na kolektiv, tak nás s manželem napadlo, že pracovní týden rozdělíme na tři části – jednak ho dáme na 2 dny do soukromých jeslí, které máme kousek od bydliště, jednak bude 2 dny s mojí mamkou a 1 den týdně by měl být s druhou babičkou. Když jsme jí toto dočasné uspořádání navrhli, tak souhlasila, ale poslední dobou se nějak vytáčí, že neví, jak to udělá s dvojčaty, že to bude muset ještě nějak promyslet, apod.
Problém je, že tchyně se snaží všem vyhovět, ale málokdy řekne jasně svůj názor. Párkrát už se mi svěřila, že mladí by se o děti měli konečně začít pořádně starat sami, ale co je to platné, když švagrové se to říct neodváží a je jim stále k dispozici. Vím, že nemám žádné „páky“, jak tchyni přimět, aby se věnovala také našemu synovi (přičemž nepochybuji, že ho má moc ráda), ale tato situace mi prostě vůbec nevyhovuje. Manžel je na mé straně a navíc tvrdí, že jeho bratr byl už od malička „vyčůraný“ a vždy, když byla šance, jak něco nedělat sám a přehodit to na někoho jiného, tak toho využil. Našel si stejně pohodlnou partnerku a toto je výsledek. Nevím, jak to tedy bude vypadat, až se vrátím do práce, jestli můžu s pomocí tchýně počítat, a zároveň mám obavy, že jestli bude stále věnovat dvojčatům tak dvacetkrát více času než našemu synovi, schyluje se v rodině k velkému konfliktu mezi manželem a jeho bratrem. Ráda bych Vás tedy poprosila o nějakou radu.
Předem moc děkuji,
Valerie
Odpověď odbornice:
Dobrý den, Valerie. Popisujete rodinnou situaci, která by se dala vyjádřit také jako jakýsi souboj o babičku. Píšete, že nepřiměřeně více času věnuje dvojčatům než vašemu synovi. A vy se začínáte dostávat do situace, kdy byste pomoc babičky také uvítala. Navíc v tom vidíte určitou nevyváženost, možná i nespravedlnost.
Promluvte si s manželem a zkuste si pojmenovat, co vás na situaci trápí nejvíc – zda to, že si nejste jisti jedním dnem hlídání, nebo to, že se cítíte být „na druhé koleji“, nebo ještě něco jiného?
Bc. Eva Vačurová, krizová interventka a terapeutka
Dalším krokem by pak mělo být otevření komunikace v rodině. Situace je už roky zaběhlá a může být jakkoliv nevyhovující a neadekvátní, přesto asi nelze změny očekávat vzápětí. Mluvte s manželem po boku se švagrem i babičkou o tom, jak se v rodině a stávající situaci cítíte – ne o tom, co kdo dělá špatně, ale o tom, co vy prožíváte.
Může se stát, že se bratři nepohodnou. Ale i to, správně uchopené, může být v situaci konstruktivní. Už to nebude něco, co visí jako stín v pozadí, ale bude s tím možné dále pracovat.
Také není z vašeho dotazu zřejmé, jaký vztah je mezi vaší rodinou a rodinou švagra. Pokud se příliš nestýkáte, nebylo by možné rodiny trochu sblížit? Společně strávený čas, například v zoo, by mohl být nápomocný.
Je pochopitelné, že v době, kdy se vracíte do zaměstnání, potřebujete mít jistotu, vědět, s čím můžete počítat, jak si to celé zařídit a naplánovat. A právě jistotě současný stav moc nenahrává. Je možné zvážit, jestli si za babičku nenajít náhradní řešení - např. placené hlídání, abyste měla klid, že syna máte zajištěného. A pak uvidíte, jak se situace bude dále vyvíjet – třeba budete moci rozšířit jesle, protože se tam bude synovi líbit.
Závěrem bych vám ráda popřála hodně štěstí a ještě jednou zopakovala – mluvte o tom, co vám nevyhovuje a co vás trápí, protože jedině tak s tím jde něco začít dělat.
Bc. Eva Vančurová DiS., terapeutka a krizová interventka centra Modré dveře
