Mám osmnáctiletého syna a dvacetiletou dceru, oba ještě studují a bydlí se mnou. Dcera studuje ekonomku a chodí na výpomoc do jedné kanceláře, syn bude maturovat na gymnáziu a hlásí se na několik škol zaměřených na počítače. I on chodí v létě na brigády a na děti si vlastně nemůžu nijak naříkat, až na to, že je teď postihla vyslovená tetovací mánie.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat. |
Začalo to nejlepší kamarádkou mojí dcery, dcera byla z jejího ptáčka na zádech úplně paf a za měsíc mi pyšně ukazovala lapač snů na svých zádech. Málem jsem omdlela. Nikdy v životě moje děti nenapadlo udělat si tetování a mě ani nenapadlo, že bych jim musela vysvětlovat, že jim může zkomplikovat život. Dcera mi na to řekla, že jsem staromódní.
A za půl roku přišla s dalším kouskem, tentokrát na paži. A pak se toho chytl i syn a nechal si udělat obrovský obrazec přes celé lýtko. A mluví o dalším. Peníze si na to oba vydělají na brigádách a nemám jak jim to zakázat. Bojím se ale, že si ve svém věku neuvědomují, že jim tetování může třeba sebrat šanci na nějaká zaměstnání a že kvůli tomu budou lidi prostě soudit, ať se jim to líbí, nebo ne. Oba se mi ale smějí, že to tak dneska už dávno není.
Moc ráda bych tomu věřila, ale přesto na to musím neustále myslet.
Uršula
Odpověď odborníka:
Dobrý den Uršulo. Nejdříve bych chtěl poděkovat za důvěru a odvahu, se kterou se na nás obracíte. Máte obavy, zda váš dotaz není malicherný. Nic, co nás trápí, není malicherné. Navíc svým dotazem dáváte možnost zamyslet se nad danou otázkou i dalším čtenářům. Píšete, že vás trápí tetování, které si vaše dvě děti pořídily. Bojíte se, jaký by mohlo mít vliv na další jejich život.
Z mého pohledu se ve vaší otázce skrývají dvě témata. Tetování jako takové a váš vztah k dětem. Druhé téma se mi zdá stěžejní, a tak se budu nejdříve soustředit na něj. Z vaší otázky zaznívá obava o další život vašich dětí. Pořídily si tetování a vás napadá, zda by jim to nemohlo do budoucna zkomplikovat pracovní uplatnění. A také jak se na ně okolí bude dívat.
Bc. Martin Galbavý, psychoterapeut
Synovi je osmnáct let a dceři dvacet. Oba dva ještě bydlí u vás, ale to zřejmě nebude trvat už dlouho. Formálně jsou oba dva plnoletí, tím pádem samostatní a odpovědní za svá rozhodnutí. To je pro každého rodiče složitý okamžik. Přemýšlíme, zda se nám výchova podařila tak, jak jsme si představovali. Podařilo se nám dětem předat vše, co jsme chtěli? Jsou naše děti připraveny pro samostatný život?
Základní podstatou dospívání je, že se nám děti čím dál víc vzdalují. Nejdříve je nosíme, potom vodíme za ruku, nakonec se naučí chodit samy a odejdou z rodiny. To jsou těžké okamžiky, se kterými se potýkají všichni rodiče. Napadá mě, zda teď neprožíváte něco podobného. Obavu, zda se podařilo děti dobře vychovat, připravit pro svět. A zároveň zda nalézáte sílu dát dětem prostor jít a zkoušet nové věci. A samozřejmě dělat i chyby a nést si za ně důsledky. To vše je možná symbolizované v onom tetování. Jak sama píšete, už jsou dospělé a nemůžete jim to zakázat. To samozřejmě neznamená mlčet a nevyjadřovat svůj názor. Ale také se smířit s tím, že v tuto chvíli už je to jen názor, který mohou přijmout, ale také nemusí.
Nevím, jestli s vámi děti konzultovaly záměr nechat se tetovat. Pokud ano, je určitě potěšující, že stále stojí o váš názor. Pokud ne, je dobré jim svůj pohled sdělit, ale tak, aby ho mohly vnímat jako zájem. Ne jako příkaz. Příště se pak přijdou třeba poradit, a vy budete mít jistotu, že nad věcmi přemýšlejí, a tak není třeba se o ně v budoucnu bát.
A co se týká tetování. Nejsem žádný expert na tuto oblast. Lidé, po celém světě a celou dobu, co lidstvo existuje, touží po zkrášlování svého zevnějšku. Barvíme si vlasy, nosíme náušnice, holíme si různé části těla. To jsou věci u nás obvyklé. Tetování se pomalu mezi tyto obvyklé věci zařazuje. Jestli natrvalo, nebo časem zas vymizí, nikdo neví. Přesto chápu vaše obavy. Dřív bylo tetování spojováno s kulturou kriminálníků a námořníků. Tak tomu už dnes není.
Pravda ale je, že v různých odvětvích či zaměstnáních je od člověka vyžadována určitá image. U lékařů čekáme bílý plášť a hladkou tvář. Tu samou hladce oholenou tvář a padnoucí oblek očekáváme také u bankovních úředníků. Naopak u umělců je to dost často extravagantní oblečení, bujarý plnovous a podobně. Je tedy možné, že tetování bude pro vaše děti vstupenkou třeba do umělecké branže, ale stejně tak je možné, že v budoucnu vynaloží nemalé prostředky na jeho odstranění. Ale to bude už jen a jen jejich volba.
S pozdravem
Martin Galbavý, psychoterapeut a výkonný ředitel centra Modré dveře
