Mému synovi je deset let a na počítač ho doma zatím pouštíme jenom na určenou dobu v obýváku, v pokojíčku ho nemá. Nedávno začali všichni jeho kamarádi hrát jednu on-line hru, kde něco staví a bojují spolu. S manželem jsme se na ni podívali, zdála se nám v pořádku a synovi jsme ji povolili.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat. |
Po pár dnech jsem si ale všimla, že syn u počítače něco ťuká do klávesnice. Šla jsem se podívat a zjistila, že si s někým chatuje on-line. Ta hra má vlastní chatovací službu pro hráče a kdokoliv může napsat komukoliv. Syn se bavil s úplně cizím člověkem, ten se ho navíc ptal, jestli je v pokoji sám! Okamžitě jsem ho odpojila a začala s ním řešit, že se s cizími lidmi nemá bavit ani on-line, mluvili jsme o tom už několikrát. Zoufale mi vysvětloval, že to přeci nebyl cizí člověk, když si spolu hrají. Znovu jsem se mu to snažila vysvětlit a zakázala jsem mu na týden počítač, protože mě ta zpráva opravdu vyděsila - takhle se přeci vyptávají dětí úchylové. Přednášku dostal i od manžela.
Syn po týdnu slíbil, že už si opravdu nebude s nikým psát, pokud toho člověka nezná i v reálu. Pustili jsme ho tedy ke hře. Už druhý den jsem ho našla, že si zase někým chatuje. Odpovídal mu sice jenom ano a ne, ale zkrátka vůbec nepochopil, v čem je problém. Počítač jsme mu s manželem zase zakázali a teď si nevíme rady. Hru hrají všichni jeho kamarádi a není na ní nic špatného, ale chat v ní vypnout nejde. Chápeme, že syna nemůžeme chránit do smrti a musí se naučit na internetu chovat bezpečně. Ale bojíme se, jestli na to má ve svém věku vůbec kapacitu. Momentálně je na nás navíc naštvaný, takže vysvětlování nás moc daleko nedostane, protože neposlouchá. Vůbec nechápe, že jde o vážnou věc.
Co byste nám poradili?
Kateřina
Odpověď odbornice:
Dobrý den paní Kateřino, téma kyberprostoru je v dnešní době velmi aktuální a je důležité mu v roli rodiče věnovat zvýšenou pozornost. Píšete, že jste svého syna poučili o bezpečném chování na internetu, jak se dalo, ale stále jakoby nedokázal přijmout dopady, které může komunikace s cizím člověkem přinášet. Úkolem nás dospělých je, abychom dětem vysvětlovali, jaká rizika může internet přinášet, a i když je dítě řádně poučeno, i tak je dobré zajímat se o to, čemu se na internetu věnuje. To vše jste udělali a pro dítě je to známka toho, že vám není lhostejné, že máte zájem o něj i o jeho zájmy.
Současně vnímám, že Vás může strach z možného rizika natolik paralyzovat, že je pro Vás velmi těžké synovi dovolit hrát on-line hry, v kterých je obtížné mít přehled o všem, co se v nich odehrává. Váš syn by se mohl obávat toho, že o svou radost hraní her přijde úplně. Téma hraní je také něco, co ho spojuje s kamarády. Pro syna může být i lákavé najít si ve hře nového kamaráda. Je ve věku, kdy pro něj jsou důležití vrstevníci. Je to období, kdy poznává svět, prostřednictvím on-line her může trénovat také to, jak s ostatními komunikovat, zkoušet hranice. Jak píšete, nedaří se mu dodržovat to, co jste si domluvili. Může zkoušet i hranice a to, jakou volnost mu dáte. Zdá se, že touží po větší volnosti. V jeho věku začíná slábnout vliv autorit. Napadá mne k tomu, že se u Vašeho syna možná objevuje právě snaha nějak se vůči rodičům vymezit.
V on-line hrách je komunikace mezi hráči běžná, jak ale zabránit tomu, aby některý z hráčů nezneužil důvěřivosti dítěte? Mluvíte o chování, které se odborně nazývá kybergrooming. Hráč se pod falešnou identitou snaží získat důvěru dítěte, může se představit jako vrstevník, snažit se spřátelit hovorem o stejných zájmech. Hledá děti, které jsou vice zranitelné. Těmi mohou být děti, u nichž se rodiče příliš nezajímají o to, jak dítě tráví svůj volný čas. Vy píšete, že se synem jste vše probrali. Vnímám, že doma panuje důvěra a syn má možnost probírat vše, co ho trápí. To je velmi důležité. Myslím si, že jdete správnou cestou.
Pokusila bych se ještě nějakým způsobem umožnit synovi psaní si ve hře, ale opravdu se synem probrat, jaké informace dávat nemá, a pokud si není jistý odpovědí, aby raději sděloval méně. Mohli byste i zkusit hrát společně a společně i zkoušet odpovídat.
Bc. Renata Lokajíčková DiS., psychoterapeutka centra Modré dveře