Vyrostla jsem v rodině, kde se vařilo klasicky česky: samá mouka, smetana, sladké, téměř žádné ovoce, zelenina, jogurty. Vyrostla jsem v tom, nic rodičům nezazlívám, dělali to nejlepší, co mohli, nicméně jsem nezískala žádný návyk na zdravější potraviny a dá se říct, že mám kvůli tomu problémy doteď. Proto jsem po narození dcery chtěla, aby to ona měla jinak. Vařím normální jídla, ale naučila jsem se je dělat zdravěji. Hlavně je malá naučená na ovoce i zeleninu a místo babičkou nabídnuté sušenky si raději sama vybere jablko. Jsem za to neskutečně ráda a doufám, že to tak vydrží a bude ovoce a zeleninu považovat za normální stravu a nebude se muset nutit do každého jablka jako já.
Rodinná poradnaTrápí vás potíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat. |
Součástí naší výchovy je i to, že bonbony a jiné sladkosti dostává jen velmi výjimečně. Je na to zvyklá a nevyžaduje je, dostatek cukru má z přírodních zdrojů a myslím si, že jí nic nechybí a nic jí neuteče. U babiček ale nastává boj. Naše babičky totiž dávají vnoučatům bonbony doslova za vše. Začne to hned ránem - dítě pozdraví, dostane bonbon, uhodí se, dostane bonbon aby neplakalo, pak si synovec řekne o bonbon sám a dostanou ho všechna vnoučata, aby to bylo spravedlivé. V poledne má v sobě každé tak pět velkých gumových bonbonů a všichni se strašně diví, proč ty děti nesvačily a proč tak špatně obědvaly. Nechceš snídani od maminky? Tady máš tatranku, nebo jinou sušenku. Snědla jsi tři lžíce polévky? Nasypme ti půl krabičky lentilek. A v tomto gardu to pokračuje celý den.
Jsme u babičky, takže trošku povolím a nějakou tu sladkost dostane, ale musím to i tak hodně korigovat, jinak by dcera nesnědla žádné normální jídlo. Jak jsem psala výše, naštěstí si vybere sama a když jí nakrájím jablko, banán nebo třeba okurku, s chutí jí sní a bonbon nevyžaduje. A když jí babička sama nabídne (protože ostatní děti taky dostaly, aby neplakala), přijde se mně zeptat, jestli si může vzít. Pokud řeknu že ne, že měla dost a bolelo by ji bříško, nemá s tím problém. Pořád je to ale dítě a má radost, když něco takového dostane. Dbám na to i proto, že zhruba před rokem trpěla na velmi ošklivé zácpy a užili jsme si několik velice nehezkých chvilek.
Díky mým zásahům je ale téměř každá návštěva prosycena napětím a nezřídka dojde i k hádce. Babička říká, že ona je tady doma a nebude se přece bát dát vlastnímu vnoučeti něco dobrého a že jim chce udělat radost. Když oponuji, že to chápu, že mi nevadí, že dostane občas sladkost, ale to enormní množství, tak jsem hrozná matka a nic tomu ubohému dítěti nedopřeji. Jednou jsem si odvážila podotknout: „Klidně, ať pak mají problémy, jen když jim teď svítí očička štěstím“. Prostě si nemyslím, že je normální, aby tříleté dítě snědlo půl pytlíku gumových bonbonů a několikero oplatek denně. Když namítám, že už děti dostaly opravdu hodně sladkého, přinese mísu slaných chipsů nebo tyčinek.
Je to začarovaný kruh. Sestra se mnou souhlasí, ale protože bydlí kousek od sebe a děti jsou tam denně, tak už to vzdala. Já to ale vzdát nechci. Je v důležitém věku a co se naučí teď, to už nezapomene. Nebude muset mít problémy s vyprazdňováním, nebo třeba s váhou, jako mám já, protože nemám správné návyky z dětství. Ještě dodám, že babička sama by potřebovala dost zhubnout, ale když je zvyklá neustále něco uzobávat a mlsat, jde to těžko.
Hádky trvají už rok a půl, žádné mé argumenty se na druhou stranu „bariéry“ nedostaly a nebyly akceptovány, natož aby došlo k nějakému porozumění. Vždy jsem za tu zlou a odjíždím naprosto vyčerpaná. Jak z toho ven?
Děkuji
Vendula
Odpověď odbornice:
Paní Vendulo, z popisu problému je patrné, že vám záleží na zdravém stravování dcery a nechtěla byste, jak píšete, aby dopadla jako vy a v dospělosti na sobě musela tvrdě pracovat a učit se zdraví prospěšným návykům. Chcete předejít opakování podobné zkušenosti, ale babička vám snahu kazí a svým odmítavým až „vzdorovitým“ postojem snižuje respekt a rodičovskou autoritu. Při návštěvách pak místo rodinné pohody musíte bránit své postoje, navíc s úsilím až téměř bezmocně s minimálním pozitivním efektem.
Mgr. Petra Domkařová
Chtěla bych vás podpořit ve vytrvalosti a v odhodlání učit dceru zdravému životnímu stylu, které se jistě do budoucna vyplatí. Nejvíce se děti učí od svých rodičů – pozorují a napodobují jejich chování. Rodičovské postoje, způsoby komunikace a jejich hodnoty si děti osvojují více, rychleji a pevněji než to, co jim záměrně výchovně radí a co se do nich snaží rodiče vědomě vložit, jakoby naučit. Pokud vy sama se snažíte žít zdravě a podle toho se každodenně chováte, tak i vaše dcera bude preferovat to, na co je zvyklá, co zná z domova. Sladkosti ji třeba budou lákat, bude třeba zkoušet to, co dělají její vrstevníci, k čemu ji láká babička, ale „zdravé“ základy jí už zůstanou.
Souhlasím s vámi, že v tomto věku ještě nemůže mít vědomý přístup k problému podobně jako rodič, dospělý, a je třeba ji vést, vychovávat. Ano, odměňovat a odpoutávat pozornost lze i jinými prostředky než skrze bonbony, které ve třech letech a v podstatě i později jsou pro tělo spíše zátěží. Zkusila bych ještě babičku oslovit s tímto tématem (které máte pěkně popsané v dopise) mimo danou konfliktní situaci, kdy se to právě děje a kdy vás samotnou zřejmě ovládnou emoce, které potom zabarví komunikaci negativním směrem. Zkuste si s babičkou o tom promluvit bez větších emocí v situaci, kdy jste obě v klidu, kdy spolu nebojujete. Zkuste jí jasně vyjádřit své stanovisko, důvody, přání, požádat ji o laskavost. Rozmyslete, jaké důsledky by pro váš vztah mohlo mít její odmítnutí výchovné spolupráce, v čem můžete ustoupit, případně dojít ke kompromisu a kde je naopak hranice vaší tolerance. Snažte se babičku nehodnotit, nekritizovat, spíše vyjádřit své pocity, obavy a přání.
Věřím, doufám a přeji vám, aby to klaplo a všechny tři jste si mohly užít společné zážitky. I kdyby vaše snahy byly neúspěšné a nepodařilo by se vám babičku přiklonit na svou stranu, tak podstatné je, co se dítě naučí doma, od vás.
Mgr. Petra Domkařová, psycholožka centra Modré dveře.
