Tomášek nechodí do školky zrovna s nadšením, občas si stěžuje na jídlo nebo na to, že si ve školce nemůže dělat, co chce, a musí se přizpůsobit ostatním. Ačkoliv jeho připomínky chápu, vím taky, že si na obě věci bude muset s nadcházející školní docházkou dřív nebo později stejně zvyknout. Proto ho vyslechnu, vysvětlím mu svůj pohled a navrhnu pak, jak si užít společně strávený čas.
Rodinná poradnaTrápí vás potíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat. |
Jenže už několikrát jsem zaznamenala něco, co mě trochu zarazilo. Syn zmiňuje jednu konkrétní učitelku a její křik. Prý křičí, když děti zlobí, a jemu ten křik vadí. Tvrdí, že on nezlobí, že jde o jiné děti, ale to já těžko posoudím. Nechtěla jsem před ním srážet učitelčinu autoritu, ale přijde mi trochu divné, aby na malé děti opakovaně křičela.
Ráda bych za ní zašla a nějak to v klidu probrala, bojím se ale, že to ode mě pochopí špatně. Upřímně řečeno mi není zrovna dvakrát sympatická a vždycky jsem se jí spíš vyhýbala, tak nechci, aby to vypadalo, že jde o něco osobního. Je to navíc jediná školka v našem okolí. Nebo jsem moc přecitlivělá a děti by si měly zvykat na to, že dospělým občas rupnou nervy?
Děkuji za radu,
Elena
Odpověď odbornice:
Dobrý den, Eleno.
Z Vašeho dotazu je patrné, že jste k potřebám Vašeho syna citlivá. To je správné, má tak ve Vás oporu, když se učí orientovat v okolním světě. Tím je pro něj i školka, zkouší zde navazovat první přátelské vztahy a potkává se s další důležitou autoritou – paní učitelkou. Je dobře, že o celé věci přemýšlíte dříve, než se proti paní učitelce postavíte.
Bc. Eva Vančurová, DiS., krizová interventka a terapeutka
Předně je důležité o všem se synem mluvit – mluvte o tom, co ve školce prožívá, když paní učitelka na děti křičí, potvrďte mu jeho emoce, že rozumíte, že je mu to nepříjemné a můžete hledat způsob, jak situaci zvládnout. („Pomůže ti zacpat si na chvíli uši? Jít na druhý konec třídy?“) Zkuste mu vysvětlit, proč na děti paní učitelka křičí, když zlobí, že to není na něj a nemůže za to, ale že se to asi bude někdy stávat. Zmiňujete také, že do školky chodí Tomáš už druhým rokem – co se v poslední době změnilo, že si začal na křik stěžovat?
Školní docházka je pro dítě velký zlom, postupně se učí orientovat se v širším spektru emocí, způsobů řešení problémů a výchovných metod, než je zvyklé z domova. Je to proces, kterým si prochází každý. Někdo se otrká rychle, jiné děti jsou citlivější a potřebují více času a podpory. Dopřejte mu ji, postupně se stane odolnějším. Změna školky není nejvhodnějším řešením, pokud je to možné, ukažte dítěti, že prvním řešením problému je hledání způsobu, jak překážku překonat.
Je také možné promluvit si s jinými rodiči, pokud se znáte, jak paní učitelku vnímají ostatní děti a jak s tím případně pracují.
Na druhou stranu, pokud by se situace neměnila, bylo by vhodné si o tom s paní učitelkou promluvit. Je dobré při rozhovoru soustředit pozornost na dítě, jak dění ve školce vidí a prožívá, dát paní učitelce dostatečný prostor na vyjádření. Pokud možno vyvarovat se kritiky jejích výchovných metod, spíše se soustředit na konstruktivní řešení, jak to Tomáškovi ulehčit, zpřehlednit.
Situace by se měla časem uklidnit, a držím palce, abyste to společně brzy zvládli. Pokud by se ovšem potíže stupňovaly – nechuť ke školce by vzrůstala nebo se objevily somatické projevy stresu (bolest bříška, pomočování), doporučila bych návštěvu dětského psychologa a určitě řešení problému ve školce.
Eva Vančurová, krizová interventka a terapeutka centra Modré dveře
