Poradna: Pořídili jsme synovi psa, ale rychle o něj ztratil zájem

Náš osmiletý syn na nás s manželkou strašně naléhal, abychom mu pořídili pejska. Sliboval, že se o něj bude starat, že s ním bude chodit na procházky, dávat mu pravidelně najíst a měnit mu vodu. Bohužel to tak teď nevypadá. Čtenář David poslal dotaz do rodinné poradny.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Vojta si pejska strašně přál a prosil, kudy chodil. Mluvili jsme o tom s ním několik dnů, než jsme svolili a k narozeninám mu koupili štěňátko.

Rodinná poradna

Trápí vás potíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na [e-mail] s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.

Je roztomilé a poměrně živé, pořád někam pobíhá a něco okusuje, o všechno se zajímá. Problém je v tom, že Vojtu přestal po pár dnech zajímat. Skoro si s ním nehraje. Když jsem se ho ptal proč, tak prý že ho píchají Alíkovy zoubky a pořád ho kouše. To je samozřejmě pravda a vysvětloval jsem mu, že je to ještě štěně a že mu nechce ublížit, ale jenom tak trochu zlobí, ale nepomohlo to.  S pejskem si tak hraju já nebo manželka, my s ním taky chodíme na procházky a utíráme po něm loužičky, myslíme na to, aby měl čerstvou vodu a jestli dostal nažrat. 

Jsem z toho smutný, protože pes měl udělat Vojtovi radost a namísto toho se před ním zavírá do pokojíčku. Nemůžeme se teď s manželkou dohodnout, co dál. Já si myslím, že bychom měli syna k plnění slíbených povinností donutit, manželka se ale bojí, že ho tím traumatizujeme a v

David

Odpověď odbornice:

Dobrý den, Davide, pozorně čtu váš dopis a konstatuji, že zdaleka nejste jediní, koho trápí podobná věc - tedy že rodiče pořídili dítěti zvířátko a dítě se pak o něj nestará, nebo ho dokonce trápí.

Je zřejmé, že jste pořízení pejska v rodině předem nějak diskutovali, ale není patrné, do jaké hloubky jste to řešili. Píšete, že se syn po pár dnech přestal o pejska zajímat a starost o štěně přešla na vás a vaši ženu. Zde bych se asi pozastavila, z jakého důvodu jste změnili postoj, když jste byli se synem domluveni na pravidlech, tedy na tom, že se o něj starat bude. Mám za to, že je dobré na svých požadavcích vytrvat a zůstat u předchozí domluvy.

PhDr. Katřina Siveková Křižáková, psycholožka a rodinná terapeutka

Také bych doporučovala neustupovat při vyžadování pomoci ohledně péče o štěňátko, bez ohledu na to, jestli má se štěnětem vztah, nebo ne. U utírání loužiček štěně přece neškrábe… Obecně platí, že starostmi a péčí kolem psa učíte děti i tomu, že živé stvoření zkrátka není hračka a s trochou nadsázky i tomu, že až se jednou sám stane rodičem, není možné od dítěte odejít, když ho to přestane bavit.

Pozorně se také podívejte, jak moc Alík vašeho syna kouše. Možná má pejsek, byť je to štěně, skutečně pořádný stisk, a tak chlapec pochopitelně se snaží bolesti vyhnout. Třeba se i potřebuje pejsek naučit tomu, jak s lidmi být…ale toto se již netýká domluvené péče o něj.

Jestli se rozhodnete, že půjdete cestou, která je bližší vaší ženě, protože je fajn se ženou domluvit na jednom řešení, syn bude vnímat váš jednotný postoj, ať je jakýkoliv. V tomto věku je pro děti dobré, když jsou rodiče ve výchově jednotní a mohou tak být při děti jasnou zprávou, kde pro ně začínají a končí jejich hranice. Tento druh domluvy nemusí nutně vyžadovat péči terapeuta, patří do normálních rodinných diskusí kolem povinností v domácnosti a role každého člena v ní, ale nevyloučila bych, že se právě u této situace může ukazovat, že vám to moc nejde a hodně se lišíte v přístupu vás, coby rodičů. Každopádně trable kolem vyžadované povinností u syna a rozdílného přístupu rodičů mohou vést i k rozhodnutí do rodinné terapie vstoupit a učit se novým strategiím chování v rodině, případně novým postojům v ní nebo sám k sobě.

PhDr. Kateřina Siveková, psychoterapeutka a rodinná poradkyně centra Modré dveře