Stínový ministr školství sice navrhuje, aby české děti nastupovaly do první třídy až v sedmi letech, ale zatím dětem povinná školní docházka začíná v září, které následuje po jejich šestých narozeninách. Pokud tedy nedostanou odklad z důvodu nedostatečné školní zralosti.
Někteří rodiče ale řeší opak a bojí se, že se děti budou v první třídě nudit. "Obecně zastáváme názor, že méně škodlivé je, když se dítě trochu nudí, než když obtížně zažívá trápení ve škole," odpověděl Václav Mertin čtenářce, která řeší dilema, zda žádat pro dceru, narozenou v září, výjimku, nebo ji poslat do školy až v téměř sedmi.
Školní zralost je soubor různých dovedností a duševních schopností dítěte, které mu umožní bez problému zvládnout první třídu. Jenže zrovna v tomto věku je každý měsíc znát.
Odpovědi psychologa na otázky čtenářů najdete ZDE |
A jelikož se ke školní docházce hlásí děti narozené do 31. 8., tak se ti, kdo se narodili v červenci nebo v srpnu, ve svých čerstvých šesti letech klidně potkají v první třídě se zářijovými spolužáky, kterým je skoro sedm, nebo dokonce s "odklaďáky", jimž může táhnout už na osm.
O odborníkovi:PhDr. Václav Mertin je dětský psycholog s 38 lety poradenské praxe, vyučuje na katedře psychologie FF UK v Praze. Jeho odbornými zájmy jsou výchova dětí, poruchy učení a chování, domácí vzdělávání, střídavá péče. Aktuálně se zabývá tématem výchovy bez trestání: příští měsíc vyjde kniha s podobným názvem v nakladatelství Wolters Kluwer. Věnuje se publikační činnosti pro rodiče (Ze zkušeností dětského psychologa, Výchovné maličkosti) i pro učitele.  |
Nezáleží ovšem jen na datu v rodném listu - každé dítě je jiné, a zatímco některé v šesti letech zvládne první třídu naprosto v pohodě, druhému je v tomtéž věku ještě nejlíp ve školce. Mluví se také o tom, že chlapci vyzrávají v průměru o něco později než děvčata, a to zejména v oblasti motoriky a soustředění.
"Opravdu se to často uvádí," připouští Václav Mertin. "Ovšem zřejmě výstižnější je, že jejich zrání probíhá trochu jinak."
Jak odpověděl čtenáři v on-line rozhovoru, mají z hlediska požadavků školy delší dobu méně vhodné charakteristiky. "Nebývají tak soutředění, podrobíví, pilní, svědomití, hůře se vyjadřují, nedbají tolik na úpravu sešitů, mají mnoho zájmů - plnění požadavků školy mezi ně tolik nepatří," vysvětlil psycholog.
"V praxi si všímáme toho, že rozdíly se v průběhu školních let vyrovnávají a na vysokých školách už to asi tak vidět není. Kluci a holky jsou jiní. Zaplaťpánbůh za to. Tato rozmanitost je někdy úžasná, výhodná a někdy může dělat problémy," soudí Václav Mertin. Jeho odpovědi na dotazy čtenářů si přečtěte ZDE.
