ČTĚTE TAKÉ: Potápěčka se žraloků nebojí
Co je na potápění nejzajímavější a co naopak nudná rutina?
Dosud mi to nepřipadá jako nudná rutina. Mění se vše, od potápěčů přes faunu a flóru, lokality po roční období, teplotu vody. Pracujeme s nepotápěči, kteří si potápění chtějí jen zkusit, s potápěči, kteří již mají licenci, děláme kurzy různých úrovní, provázíme potápěče na potápěčských safari - týdenní pobyt na lodi, fotíme pod vodou, natáčíme a zpracováváme podvodní video, sami se snažíme dál vzdělávat a děláme technické ponory. Každý ponor je jiný, neopakovatelný.
Co všechno pod vodou vidíte?
Není to jenom o vidění, je to o pocitu. Pohyb 3D, stav beztíže. Potápějí se i vozíčkáři, slepí lidé. Na různých místech světa se dají vidět různé věci. To už si každý vybírá podle toho, co je mu blízké. Jsou místa, kam se jezdí na manty, další na žraloky, na malé nahožábré plže, delfíny, korály, vraky, historické památky, štiky, sumce, přehrady, kde jsou pod vodou celé vesnice...
Která místa na světě jsou vyhlášeným rájem pro potápěče?
Mezi špičky patří Rudé moře, Velký Bariérový útes v Austrálii, Indonésie, Ulawesi, Galapágy, Filipíny, Kuba...
A v Česku?
Třeba Rumchalpa, Svobodné Heřmanice, Slapy, Studená, Leštinka, Amerika, Barbora... jezdí se i na Slovensko - Guláška, Senec.
Co je tady pod vodou k vidění?
Raci, štiky, sumci a skalní potápěče... Na hluboká sladkovodní jezera se ale jezdí třeba i do Rakouska.
Vedete si potápěčský deník?
Už ne, přestala jsem po 650. ponoru. Snažila jsem si zapsat vždy něco, čím byl daný ponor výjimečný, co mi ho třeba i za několik měsíců připomene. Přestala jsem po tom, co jsem si nechala věci na lodi, která najela na útes, do poloviny se potopila a deníky se mi rozmočily. Ponory mi dál zaznamenává potápěčský počítač, který již přetočil číslo 1500... Teď už si do deníku zapisuji jenom kurzové a technické ponory.
Slavíte i jubilejní ponory?
Pro nás je třeba důvodem k oslavě pěkný technický ponor, třeba i v určitý den, o narozeninách, na Vánoce, na Nový rok, 100 metrů... Když jsem se vrátila z mého zatím nejhlubšího ponoru, ze 101 metrů, "oslavili“ jsme to večer společně s kamarády. Pracujeme víceméně každý den, takže oslavy nemohou být bujaré a dlouhé.
Jak jste se k potápění vůbec dostala?
Přes partnera, který je sám instruktor potápění. Bylo to na dovolené v Chorvatsku. Do té doby jsem nikdy na sobě neměla potápěčskou masku. Při jejím použití se pro mě doslova otevřel nový svět. Chtěla jsem vědět a vidět, co se děje pod hladinou. Všechno bylo nové, krásné, zajímavé, lehce okořeněné troškou adrenalinu, přesně ten správný koktejl.
Kde poprvé jste se potopila s lahvemi v "plné zbroji“? Jaký to byl pocit?
Poprvé to bylo v červnu 2001 v Chorvatsku. S přístrojem jsem se bála. Bála jsem se i otočit hlavu na kamarády, kteří se ke mně dolů zanořovali na nádech. Na druhou stranu mě svět pod hladinou okouzloval a lákal natolik, ze jsem věděla, že se sem chci vrátit.
Jak na Vašeho koníčka reaguje Vaše rodina?
Nejdřív se báli, teď jsou pyšní. Tatínek a sestra si udělali kurz a i oni propadli potápěčské vášni…
Povedete k potápění i své děti?
Věřím, že budou chtít, ale rozhodně je nebudu nutit. Chci je vést k dobrému vztahu k přírodě, předat jim vše, co znám.
Má potápění vliv na fungování např. ženských záležitostí? Může ponor do hloubky třeba zastavit menstruaci?
Nepozorovala jsem žádné změny.
Co potápění v těhotenství?
Potápění v těhotenství se nedoporučuje. K tomu, aby bylo prohlášeno za neškodné, není dostatek informací.
Dá se jít pod vodou na WC?
Dá. Mnoho potápěčů během ponoru vykoná malou potřebu přímo do neoprénu. Potápěč musí hodně pít, takže se nelze divit, když se potřeba dostaví. Chladná voda navíc podporuje tvorbu moči a ta potom vlastně pomáhá i zahřát. Po ponoru je ale třeba důkladné máchání.
Ale někteří nosí pleny...
Tak to řeší techničtí potápěči, kteří tráví při dekompresi pod vodou několik hodin. Většinou se totiž potápějí v suchém obleku, pod nímž mají cosi podobného lyžařskému termoprádlu. Bez použití pleny není dobré svěrače povolit.
Liší se přístup žen a mužů k potápění? Kdo z nich například více riskuje?
Určitě chlapi, ale to přece není jen v potápění. Tady je to navíc dáno i poměrem mužů a žen v potápění. Nevím, jestli na toto téma existují výzkumy, ale viděla bych to tak 8:2.
Ocitla jste se někdy v nebezpečné situaci?
Na jednom ponoru se náhle otočil a zesílil proud. Nabyl takové intenzity, že ho téměř nebylo možné přeplavat. Přesto, že jsme byli 50 m od lodě, stálo nás hodně energie se k lodi vrátit. Posádka lodi ale potápěče vždy vyhlíží a průvodce má s sebou vždycky bóji, takže loď může potápěče vyzvednout na hladině. Trvá to ale o něco déle, než se loď odváže, namanévruje tak, aby neohrozila lidi na palubě i potápěče pod vodou.
Jaké jsou nejčastější důvody nehod?
Nerozum, přeceňování vlastních schopností. Potápěč amatér se většinou spoléhá na svého průvodce nebo zkušenějšího potápěče. Když ale právě průvodce udělá chybu, může tím ohrozit nejen sebe, ale také celou skupinku, která ho následuje. Smutným příkladem je ani ne rok stará nehoda z jižního Egypta.
Co se stalo?
Skupinka potápěčů vedená egyptským průvodcem se vynořila dále od útesu, než bylo v plánu. Proud je odnášel dál od jejich lodě. Ačkoli ve vlnách viděli útes a další potápěčské lodě, průvodce se nesmyslně rozhodl plavat několik kilometrů směrem ke břehu. Tím se dostali ještě do většího proudu a mimo oblast, kde je hledaly zalarmované potápěčské lodě. Ke břehu doplul pouze jeden, nejzdatnější z potápěčů, který se od ostatních oddělil a plaval napřed pro pomoc. Ostatní čtyři se ztratili v proudech kdesi v Rudém moři. Kdyby zůstali na místě a pohromadě, potápěčské lodě by je našly. Stejně jako skupinku dvanácti potápěčů, kteří se ztratili podobným způsobem v zimě před 3 lety. Ti ovšem zůstali pohromadě, a ačkoliv to bylo zcela na otevřeném moři, cca 60km od pevniny. Po dvanácti hodinách byli sice dehydrovaní, ale šťastně vyzvednuti záchrannou lodí.
Věnujete se i podvodnímu focení…
Moje schopnosti nejsou takové, abych u ryby vydržela dostatečně dlouho. Focení pod vodou je složitější, než se zdá. Mimo záludnosti, jako je čas či clona, se přidává úbytek světla, barev (voda pohlcuje barvy, jako první mizí červená). Ryby nejsou cvičené a většinou ani příliš nespolupracují, potápěč musí dokonale ovládat svůj vztlak, znát zvyky podvodních živočichů, pohybovat se opatrně, prudce nevydechovat ... Při tom všem se nesmí s aparátem zapomenout, musí být schopen hlídat partnera, čas, hloubku, vztlak, směr ponoru a k tomu mít i trošku štěstí, aby se povedl dobrý snímek.
|
Jana Hřebejková (29 let) vystudovala Vyšší odbornou školu-obor Diplomovaný fyzioterapeut. V současné době působí převážně v egyptské Hurghadě, kdy vede kurzy rekreačního potápění. Mezi její záliby patří sport, četba, biologie a v Čechách i trocha kultury, žije s partnerem Janem Musilem (také potápěč) a děti zatím nemají. Postup k získání instruktorské licence: |
