Pomoc, chytla jsem náladu. Nakažlivá je ta dobrá i ta špatná

Věděli jste, že nálada je nakažlivá? Chytnete ji jako kašel, a než se vyléčíte, šíříte ji dál. Přenášet dobrou náladu je ještě fajn, jenže co když vás někdo nakazil tou špatnou? Poradíme vám, jak posílit svoji emoční obranyschopnost.

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Když letos před prázdninami během slavnostního ukončení školního roku zkolabovalo dvacet studentů policejní školy v Sokolově, první skeptická reakce mnoha lidí byla: „Si ta mládež na oslavu něco dala.“ 

Jenže policie vyloučila alkohol i drogy. Taky otravu jídlem a únik plynu či jiných škodlivých látek. Dokonce oslovila Český hydrometeorologický ústav, jenže ani ten s žádnou anomálií v počasí nepřišel. Lékaři to uzavřeli jako hyperventilaci způsobenou stresem.

Sociální nákaza

Kolaps jedné nebo dvou dívek pravděpodobně spustil sugestivní reakci. Mezi žáky vznikl jakýsi emocionální řetězec. Říká se tomu sociální nákaza a klasickým příkladem je zívání. Určitě to znáte: jeden zívne a do pěti minut zívá polovina lidí kolem. Doslova „chytíte“ zívání.

O nakažlivosti emocí už mluvil zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung. Od té doby vědci přišli na to, že tímto mechanismem se šíří také pití alkoholu, kouření, duševní zdraví, zvyky, hudební vkus, politické preference, obezita (jojo, ta kila navíc jste možná „chytila“ od oplácané kamarádky), ale úplně nejčastěji se takhle roznáší nálada.

Někdy je rozhovor s některými lidmi povzbuzující, zatímco jiné rozhovory jako by nám vlévaly jed do žil.

Daniel Colemanpsycholog

A že máme pokročilou techniku, dokáže se speciálně špatná nálada přenášet i na velké vzdálenosti. Zejména sociální sítě se jejími rozsévači jen hemží. Navíc toto není nálada jen špatná, ona je prostě… blbá.

Termín „dusno a blbá nálada“ použil poprvé Václav Havel na podzim roku 1997 v rudolfinském projevu pro popis společenské atmosféry. Výraz se chytl jako výstižný terminus technicus a usídlil se v našem téměř každodenním slovníku. 

Ale abychom tuhle dusivou potvoru nešířili i my, dobrá zpráva je, že podle výzkumů se pozitivní emoce šíří rychleji a snadněji než ty negativní.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

„Bylo to na začátku války ve Vietnamu. Četa amerických vojáků posedávala kolem ohně v rýžových polích, uprostřed zuřící bitvy s Vietkongem. Náhle spatřili, že se k nim po vyvýšených můstcích, které oddělovaly jednotlivá zaplavená políčka, blíží v řadě šest mnichů. Naprosto klidní kráčeli mniši důstojně k linii boje,“ popisuje v knize Emoční inteligence ikonickou historku psycholog Daniel Goleman. 

„Nedívali se napravo ani nalevo. Šli přímo skrz. Bylo to opravdu zvláštní, protože na ně nikdo nestřílel. A když přešli můstek, opustila mě náhle veškerá chuť bojovat, aspoň pro ten den. Muselo to tak být s každým, protože všichni přestali. Prostě jsme přestali válčit,“ vyprávěl Golemanovi americký voják David Busch. 

To je ovšem příklad extrémní manifestace přenosu emocí. Obvykle totiž probíhá na mnohem jemnější, téměř nepostřehnutelné úrovni. „Dochází k tomu zcela nevědomě. Proto je také rozhovor s některými lidmi povzbuzující, zatímco jiné rozhovory jako by nám vlévaly jed do žil,“ vysvětluje Daniel Goleman a zabývá se tím, jak se pocity vlastně šíří. 

Opice se opičí

Nejsou za tím ani viry, ani bakterie, ale nejpravděpodobněji takzvané zrcadlové neurony. Už jste o nich slyšeli? Jde o jeden z posledních nejvýznamnějších objevů v neurovědě! 

Vědci při pokusech na opicích rodu makak zjistili, že v jejich mozku existují buňky, které se zaktivují, když opice provádějí nějaký pohyb, ale také když pozorují jinou opici vykonávající tento pohyb. V mozku se jim tak vlastně zrcadlí chování druhých, jako by šlo o jejich vlastní.

No a vzhledem k podobnosti mozku makaků s tím lidským je velká pravděpodobnost, že tyto neurony se vyskytují také u nás.

„Znamená to, že se můžeme opravdu nakazit něčí náladou. Nejenže ji u někoho pozorujeme, ale díky aktivitě zrcadlových neuronů ji vlastně zažíváme na vlastní kůži,“ vysvětluje přední britská odbornice na pozitivní psychologii Miriam Akhtarová.

Když se jí v rozhovoru redaktor zeptal, jak s tímto zjištěním ona sama nakládá v praktickém životě, odpověděla prostě: „Dívám se na komedie, které mě nakazí humorem, a vyhýbám se depresivnímu zpravodajství.“
Zní to banálně, ale uvědomme si, že jde o radu jedné z největších světových odbornic na science of happiness, tedy na vědu o štěstí! 

Aneb jak říká ve svých motivačních videích její krajan Ralph Smart: „Stáváte se tím, čím se obklopíte. Energie jsou nakažlivé. Vybírejte důkladně. Vaše prostředí se stane vámi.“

Nálepky pro emoce

V souvislosti s makaky nabízí čeština příhodný výraz „opičit se“. Odborně se tomu říká empatická mimika a jde o to, že podvědomě napodobujeme výraz, způsob řeči, držení těla, gesta a další chování, které vidíme ve svém blízkém okolí. Opět – zrcadlíme. Prý hlavně z pohodlnosti, protože napodobovat chování a činnosti druhých je prostě snazší než jim vzdorovat.

A vzdoruje se tím hůř, čím častěji dotyčného vídáme, čím je nám prostorově i citově blíž, nebo když je to třeba náš nadřízený. Obecně slabšími jedinci v takovém emočním vzdorování jsou ženy, jelikož jsou k neverbální komunikaci vnímavější.

Své pohlaví nebo geny asi nezměníte, ale práci, přátele nebo prostředí můžete. Než se k tomu třeba odhodláte, zkuste vysledovat své reakce na nálady lidí okolo. Existuje osm základních emocí: radost, smutek, strach, odpor, překvapení, předvídání, zlost a důvěra. Stavte se k nim neutrálně, nenálepkujte je na dobré a špatné. 

Druhým krokem by mělo být pokusit se neztotožňovat se s nimi automaticky. Uvědomit si, že možná tato nálada/emoce přišla od někoho jiného a dost možná za krátký čas zase odejde.

Uznávaný lektor leadershipu Stephen Covey na to měl speciální mantru: „Nejsme naše pocity. Nejsme naše nálady. Ani naše myšlenky.“ Taky učil, že nejsme pouhým produktem prostředí, jsme výsledkem svých rozhodnutí. Že naše největší síla leží mezi podnětem a reakcí. Říká se tomu svoboda volby.

10× 10 minut pro povzbuzení nálady

Část našeho naladění určuje genetika a okolnosti. Ale až 40 procent můžeme ovládat prostřednictvím každodenních myšlenek a konání. To znamená být proaktivní! Stephen Covey v knize Sedm návyků skutečně efektivních lidí (moc doporučujeme k přečtení!) píše: „Jako lidské bytosti jsme odpovědni za své životy. Naše chování je funkcí našich rozhodnutí, nikoliv podmínek, ve kterých se nacházíme. Můžeme podřídit pocity hodnotám. Přebíráme tak iniciativu a odpovědnost za to, aby se věci staly.“ Nemusí jít o extra přelomové činy, kolikrát stačí pár minut. Takže až vám zas potemní svět, zkuste třeba těchto deset desetiminutovek.

Pusťte si pozitivní hudbu 
Polovina účastníků studie na univerzitě v Missouri měla za úkol poslouchat pozitivní hudbu Aarona Coplanda, druhá polovina pochmurnější skladby Igora Stravinského. Do dvou týdnů byl znát rozdíl. Aby to fungovalo, doporučuje autorka studie Yuna Fergusonová nepřemýšlet při poslechu, jestli „jsem ještě šťastný“, ale spíš si dovolit užít si ten zážitek. A když nálada nestoupá, hlavně na sebe netlačit.

Zasmějte se 
Smích vyplavuje endorfiny (hormony dobré nálady), serotonin (hormon štěstí a radosti) a oxytocin (hormon lásky). Navíc zvyšuje okysličení a otužuje před stresem. Je fuk, jestli vsadíte na jógu smíchu, dobrou komedii, nebo vtipného kamaráda. Každá masáž bránice je dobrá.

Projděte se 
Venku samozřejmě, i kdyby jen kolem bloku. Protože jednak vypadnete a jednak se vystavíte dennímu světlu. Navíc mírné cvičení kolem čtyřiceti procent maximální srdeční frekvence, což chůze je, prokazatelně zvedá náladu. Nechce se vám chodit? Tak třeba pracujte na zahradě. Prostě provádějte pohybovou činnost, na kterou se v tu chvíli cítíte. Hodiny zumby, byť někoho dokážou nabít neuvěřitelnou energií, nemusejí být právě pro vás.

Pokliďte (aspoň naoko) 
Skutečnou debordelizaci si asi nechte, až budete mít víc času, energie a nálady. Podle Elaine Aronové, autorky knihy Vysoce citliví lidé: Jak vzkvétat ve světě, který vás zahlcuje, prý pro okamžité zvýšení nálady stačí i pouhá iluze pořádku, třeba dát věci do úhlednějších hromádek: „Nepořádek je připomínkou věcí, které by se měly udělat, ale nedělají se, což může podporovat pocity nezdaru.“

Sepište si to-do list 
Stačí malé věci typu umýt si hlavu, vynést koš, usmažit vejce… Klidně i zbytečnosti. Odškrtávání položek v úkolníčku totiž spouští v mozku produkci hormonu odměny dopaminu, který nám přináší slastné pocity.

„Vohákněte“ se 
Jak prohlásila francouzská módní návrhářka Coco Chanel: „Je nemožné, aby měla žena špatnou náladu, když má na sobě skvělý outfit.“

Soustřeďte se na to, co jde dobře
Popřemýšlejte o třech věcech, které se ve vašem životě daří, nebo o třech pozitivních okamžicích tohoto dne a ty si přehrajte v hlavě. Mentální návrat do pozitivních pocitů vám pomůže.

Obejměte někoho
Při doteku se vyplaví hormon oxytocin a stimulace tlakových receptorů v pokožce zase sníží produkci stresových hormonů. Není nikdo vhodný poblíž? Aspoň si promačkejte čelo, ruce a krk. I taková automasáž drobet sníží srdeční frekvenci a hladinu stresového hormonu kortizolu.

Svěřte se
Jasně že nechcete patřit k lidem, kteří si neustále stěžují. Jsou ale situace, kdy je v pořádku ulehčit si od negativních emocí třeba v e-mailu kamarádům. Protože přátelství, zejména to ženské, je reciproční záležitost – příště zas třeba podržíte adresáta vy.

Objednejte se
Na masáž, pedikúru, ke kadeřnici. Ale možná taky k psychiatrovi, psychologovi nebo praktickému lékaři, a sice když zjistíte, že vaše špatné nálady trvají déle a nemizí ani při pozitivních událostech.