Ta situace není nijak neobvyklá. Na poradě či meetingu si jako žena vezmete slovo, případně před kolegy nebo přáteli řeknete svůj nápad. Ať už jde o inovaci, návrh na zlepšení nebo co dál dělat. Jenže se vám kromě nepřítomného přikyvování nedostane odpovědi ani uznání, nikdo se nad vašimi slovy vlastně pořádně nezamyslí.
To se však změní ve chvíli, když váš nápad zopakuje muž. Náhle je to výborná myšlenka, o které se diskutuje a díky které je dotyčný za hvězdu. V lepším případě je pro vaše myšlenky „jen“ potřeba podpora někoho z kolegů, aby prošly nebo se staly součástí širší diskuze a uvažování.
Ignorování nápadů žen, ať už záměrné nebo podvědomé, má proto svůj termín. Přišli s ním přátelé americké profesorky fyziky a astronomie Nicole Gugliucci, která ho popsala v tweetu v roce 2017. „Děje se to, když žena přijde s nějakým nápadem či myšlenkou, ale ostatní ji ignorují. Když pak to samé přednese muž, všem se to najednou líbí,“ uvedla vědkyně.
Server Business Insider pak termín definoval: „Když si muž přivlastní vaše komentáře nebo nápady a pak za ně sklízí chválu, jako že jsou jeho vlastní“.
My friends coined a word: hepeated. For when a woman suggests an idea and it's ignored, but then a guy says same thing and everyone loves it
Nevědomé předsudky vůči ženám
Muži si navíc často skutečně nemusejí uvědomovat, že opakují myšlenky kolegyň. Mohou tak činit naprosto nevědomě, kvůli silně zažitým genderovým předsudkům, stereotypům. Ty se zjednodušeně projevují v tom, jak podvědomě očekáváme, že se ženy a muži budou chovat. Tato očekávání získáváme v dětství socializací, nejen z nejbližší rodiny, ale také třeba z pohádek, knih, televize či médií.
Princezna je krásná a čeká na prince. Stereotypy v pohádkách škodí nejen dětem |
V pracovním prostředí se tak jedná třeba o mínění, že ženy nemohou mít tak dobré nápady nebo že jednají emočně či hystericky. Lidé zároveň mají podvědomě tendenci spojovat si autoritu a odbornost s muži, takže je vyšší pravděpodobnost, že budou raději naslouchat jim.
Novinářka Jessica Bennetová, autorka knihy, která se sexistickým pracovním prostředím zabývá, vysvětluje: „Myslím si, že hepeateři si ani neuvědomují, že to dělají. Zaujatost vůči ženám je hluboce zakořeněná a naše společnost léta učila muže mluvit nahlas a s autoritou a ostatní (ženy) poslouchat, když tak činí,“ říká.
Když muži vysvětlují ženám. Mansplaining zažívají všechny, expertky nevyjímaje |
Že se chování k ženám v konverzacích liší, nejsou jen subjektivní dojmy. Například studie provedená na Stanfordské univerzitě analyzovala 468 ekonomických seminářů ve 33 institucích v USA a zjistila, že muži častěji přerušují ženy než ostatní muže.
Podobné výsledky přinesla studie Univerzity George Washingtona, podle které při konverzacích muži přerušují ženy o třetinu častěji než jiné muže. „Muži přerušují ženy 2,1krát častěji v tříminutové konverzaci. Když mluví s muži, tak číslo klesne na 1,8krát,“ uvádí Forbes.
Behaviorální ekonomka Iris Bohnetová, která se tímto fenoménem zabývala, nabízí řešení – tím je takzvaná mikropodpora, což znamená, že se ostatní spolupracovníci či spolupracovnice dotyčných budou zastávat a zásluhy na nápadech jim nahlas připisovat, například jednoduchým popsáním situace, kdo s daným nápadem přišel.
