Mariana Wesley* Narodila se před 26 lety v Nigérii. |
Co si vybavujete jako první českou zajímavost, která vám utkvěla v paměti, když jste dorazila do Čech jako dítě?
Do Čech jsme jezdili každou zimu a někdy i v létě, takže já jsem byla na české rozdílnosti poměrně zvyklá. Ale pokud mám jmenovat to, na co jsem se vážně těšila, tak to byly rozhodně rohlíky. Věc zcela z jiného světa a už v letadle jsem také měla děsnou chuť na lipánek. A samozřejmě jsem byla zcela nadšená ze sněhu a vůně uhlí na vesnici, to miluju do dnes. Českou zimní vesnickou atmosféru.
A naopak? Zasteskne se vám někdy po Africe?
Jasně, stýská se mi hlavně po živelnosti. Tady je také, ale tak nějak jinak, v jiném obalu. Ale tam to přímo vře. Chybí mi africké jídlo, pláž, barvy, oceán a divoké vlny.
Po příchodu do Čech jste nastoupila hned na základní školu. To, že jste mulatka, byla v dospívání přednost, nebo nevýhoda?
Zrovna na základce to moc výhoda nebyla. Vyčnívala jsem a nezapadala do představ o standardní spolužačce. Neuměla jsem tenkrát pořádně česky, tak mi děti dělaly takový ty typický schválnosti, jako že mě učily sprostý slova a vydávaly je za slušné odpovědi. Což byl pro mě třeba problém, protože z Nigérie jsem byla zvyklá mluvit jenom slušně. Vlastně jsem byla dost v šoku z toho, jak tady byli mladí lidé obecně vulgární. Na druhé straně jsem vůbec nechápala vykání, takže jsem všem učitelkám tykala, což mi zrovna také moc nepomáhalo. Jinak ale musím říct, že jsem žádné vážné problémy neměla, přizpůsobila jsem se vcelku rychle, spolužáci si na mě nakonec i zvykli. Vyjevená jsem byla spíš já.
Takže rozdíly mezi školstvím v Nigérii a tady jsou velké?
No, já byla hodně vycepovaná. V Nigérii panuje vliv britského školství, možná ještě dnes se používají fyzické tresty, za mě tedy rozhodně ano. Úcta k učitelům je tam automatická. Mladí lidé jsou vedeni k úctě ke starším, na veřejnosti se nekouří, nemluví se sprostě. Líčím to, jak kdyby to byla nějak extrémně konzervativní země, což není, ale proti Česku je v tom velký rozdíl. Z těchto důvodů jsem se hodně učila i tady, byla jsem šprt, protože jsem se bála, že když taková nebudu, bude zle. Děti mě pak za to nesnášely.
Když už jsme u těch rozdílů, napadá vás nějaký zásadní rozdíl mezi Nigerijkou a Češkou?
To je těžká otázka. Ale myslím, že zakopaný pes bude v sebevědomí. Češky mi přijdou někdy trochu bojácné, nechtějí vybočit. I když je pravda, že třeba Afričanky se taky drží svých pravidel, nebo spíš tradic. Ale i přesto mi Afričanky přijdou daleko sebevědomější i cílevědomější. Snad je to prostředím, které je stále hodně oproštěno od zdejšího spíše konzumního způsobu života. I životní podmínky jsou v Africe podstatně tvrdší. Češky mi ale zase přijdou tvořivější, kulturněji založené.
Myslíte si, že rozdíly plynou i z toho, jak se k nám chovají naši muži?
V něčem určitě ano. Ale když pozoruji Afričany v Evropě, tak jsou snad ještě horší než čeští chlapi. Když vycestují ven, docela si povolí uzdu a začnou se chovat jinak. Ale pozor, nemluvím o všech. Ale setkala jsem se s Afričany, kteří jsou dost povrchní. Čeští muži jsou na tom líp, ale zase jsou dost usedlí.
Chodila jste s českými muži, ale nakonec jste si za otce vašeho dítěte vybrala Afričana. Je to nakonec přirozenější a pro vás snazší?
Snazší to rozhodně není, protože jsem dost převzala českou náturu, ale má to náboj. Muži v Čechách mi někdy přijdou málo flexibilní. Pořád se něčeho bojí, nevybočují z nějakých svých zajetých kolejí. Ale zase Afričani nejsou někdy empatičtí, spousty věcí berou jako samozřejmost. Na rozdíl od Čechů nejsou vedeni k pochopení všech potřeb rodiny a jde jim jen o její zabezpečení. Pro mě by byla ideální nějaká kombinace Čecha a Afričana, pěkně půl na půl.
To by byl asi hezký splněný sen, ostatně jako splnění vašeho snu o zpívání.
Tak to ne, já zpívat vůbec nechtěla! Měla jsem jiné ambice, chtěla jsem být architektkou, sportovkyní nebo humanitní vědkyní. Ke všemu jsem měla vlohy a humanitní vědy studuji, nicméně zpěv si mě našel a dohnal a já se jím částečně živím. Rodiče z toho zpočátku nebyli moc nadšení, ale teď to berou úplně jinak.
Proč nebyli nadšení? Vždyť vaše kapela Prague Conspiracy slaví od začátku úspěch.
Rodiče mě vedli k tomu, abych hrála třeba na nějaký nástroj, ale že bych byla zpěvačka? To je ani nenapadlo. I když to nikdy neřekli, zpívání považovali za podřadné. Představovali si, že je to jen poskakování na pódiu a hraní si na primadonu, ale teď vidí, že je to docela umění a dřina. Navíc mám hodně hluboký hlas, který jsem nesnášela. Myslela jsem si, že jsem jako zpěvačka vadná, ani mě nenapadlo, že se zpěvem budu živit. I když neříkám, že je to navždy. Proto dál studuji.
Nezdá se vám v Čechách jako klišé, že mulatka rovná se zpěvačka nebo tanečnice?
Jasně, párkrát jsem si to říkala, že tohle spojení je dost mimo. Stejně jako, že všichni Afričani mají rytmus, nebo neustále dobrou náladu. A někdy se chlapi až moc pyšní tím, že mají třeba za holku mulatku, jak kdybychom byly nějaký horký zboží. Podobně jako u Afričanů blondýny. Ale i já jsem byla často v této pozici, byla jsem mladá na to, abych si to uvědomovala. Ale třeba je to můj mylný a pokřivený dojem, zase naopak jakési moje klišé.
Jste docela mladá matka. Nebála jste se, že když máte tak našlápnuto, že dítě vás připraví o kariéru?
To mě ani nenapadlo. Vždycky jsem chtěla rodinu. Naopak jsem zjistila, že mi to pomohlo.
Byla byste jinou matkou, kdybyste žila v Nigérii?
Pouto mezi matkou a dítětem je snad všude na světě stejné, ale pokud jde o rozdíly, tak v Africe musí matky skoro hned pracovat a nemají čas dostat se do pohody jako my tady v Čechách. Ale zase mohou mít miminko pořád u sebe. Nicméně třeba čtení pohádek je v Africe luxus, i když na venkově pořád přetrvává zvyk vypravování příběhů.
Přemýšlela jste někdy o návratu?
Vlastně právě přemýšlím. Chtěla bych tam žít, ale mám tady kapelu a rodinu. Nicméně změnu stávajícího stereotypu bych uvítala i kvůli dceři. Je důležité, aby poznala svoje kořeny. Myslím si, že když člověk nepozná obě strany svých kořenů, může mít třeba problémy s vlastní identifikací.
Vy se necítíte ztraceně?
Možná na začátku. Když jsem byla malá, malinko jsem tápala, ale teď vím, že si vybírat nemusím, že jsou ve mně dva světy a ty se dají skloubit.
Má pojem rodina v Africe jiný význam než v Čechách?
V Africe je hlavně důležité pochopit to, že rodina nekončí dědečkem a babičkou, ale že jsou tam desítky tet, strýčků a kamarádů. Dveře se doma netrhnou, pořád někdo přichází a odchází. Když například má někdo nějaké jubileum, tak je samozřejmostí ohromná oslava na počest onoho člena rodiny. Když má někdo problém, rodina mu vychází vstříc, starají se o sebe i sousedé. V Africe jsme jedna velká rodina a do toho se počítá i praprateta tvého přítele, všechno se tam dělá dohromady. Tady se víc klade důraz na individualitu, rodinu tvoří jen skalní jádro. Obě pojetí mají své klady a zápory, ani jedno nevyzdvihuji.
Myslíte si, že se dá žít bez muže? Jen matka a dítě?
Možná dá, ale není to podle mě ideální. Hlavně dítě tátu potřebuje. Matka s mužem žít třeba nemusí, není nutný ani manželský svazek, ale otec je potřeba.
Proč se někteří muži snadno vzdávají role otce, když se jim vztah rozpadne?
Nevím, není to obecně otázka povahy mužského pohlaví? V Čechách je ústav manželství žádaný, ale pak se jednoduše lidé rozvedou, jak kdyby to byl zákusek, který se hodí do koše. V Africe není neobvyklé mít zálety mimo manželství, ale muž i žena se vždy snaží manželství udržet pohromadě a rozvody tam nejsou časté. Prostě si nevyberete.
I otec vašeho dítěte už je expartnerem. Máte dokonce zkušenost se střídavou péčí.
Můj bývalý partner je nesmírně pyšný na naši dceru a je důležité, že je s ní někdy sám, prožívá s ní jen jejich společné chvíle. Střídavá péče se dá dobře promyslet a propojit, máme tak oba čas na sebe i na dítě. Dcera o svém otci moc dobře ví a vnímá ho, i když je maličká. Na vztahu k dětem musí partneři pracovat, i když jejich vzájemný vztah nedopadne.
Co byste si přála pro svojí dceru, až vyroste?
Přála bych jí nějakého dobrého muže, pevné zdraví, aby byla spokojená, aby se mohla svobodně rozhodovat, hlavně aby v něčem vynikala, tedy pokud to bude něco kloudného
Zpěvačka Mariana Wesley
