Ačkoli americká novinářka Nessia Laniado v jedné ze svých populárních výchovných publikací tvrdí, že inteligentním se člověk nerodí, ale stává se jím, většina odborníků je vesměs zdrženlivější. Podle nich člověk přichází na svět s určitou duševní výbavou a nijak převratně ji nezměníme. Dítě s vysokým IQ o ně nepřijde ani v nejzanedbanější rodině, ale stejně tak z potomka s IQ 90 neuděláme génia, i kdybychom s ním denně trénovali Einsteinovu teorii relativity.
Znamená to snad, že se inteligence nedá pěstovat?
„Dá, ale jen mezi mantinely, které nám stanovila příroda,“ tvrdí Václav Fořtík, předseda české Mensy, sdružení lidi s nadprůměrným IQ. Stejného názoru je neuropatolog František Koukolík. „Šedesát až osmdesát procent naší vnitřní výbavy je dáno geneticky, o zbytek se stará výchova, prostředí, učení, zkušenosti, život. Řekněme, že takto příroda člověku nadělí IQ od 110 do 130. Pokud na sobě nebudeme pracovat, zůstane na spodní hranici, pokud se budeme snažit, dostane se na 130, ale výš už ne.“
Chvála sudoku
A jak tedy můžeme své IQ zvyšovat? Zkusme sáhnout do jakési instruktáže, kterou jménem Mensy sestavil Václav Fořtík.
Na jedno z prvních míst mezi způsoby, jimiž si můžeme dlouhodobě zvyšovat IQ, staví četbu knih. Nikoli proto, abychom zvládli Čapka i Zweiga, ale čtením získáváme cit pro skladbu vět, rozšiřujeme si slovní zásobu a samozřejmě i znalosti. Mimochodem, někteří psychologové tvrdí, že není tak důležité, jestli dítě čte Němcovou nebo pojednání o námořnických uzlech, stačí, že nějaký text vezme do ruky a soustředí se na něj.
Pomáhá i pohyb. A nejen proto, že jím relaxujeme a díky vyšší dávce kyslíku máme mozek čilejší. Podle Václava Fořtíka je to složitější: „Výzkumy ukazují, že mentální funkce souvisejí s fyzickou aktivitou. Svalové pohyby aktivují růst axonů přenášejících informace mezi neurony. Počet axonů má tedy přímý vztah k inteligenci.“
Ke skvělým tréninkům mozku patří hry a luštění hlavolamů. „Buď vítána obliba sudoku,“ vtipkuje Václav Fořtík. „Pravidelným namáháním mozku nad kvízy a hádankami získáváme schopnost zvládnout dlouhodobou, náročnou a intenzivní duševní zátěž.“ Totéž se dá tvrdit o moderních karetních a logických hrách, které navíc mají – zejména pro děti – socializační efekt.
Vzdělávejme se, a to neustále. „Svět se stále mění a vyžaduje řešení nových úkolů a situací,“ říká Fořtík. „Chceme-li chápat nové technologie, výrobní postupy a v podstatě i novou společnost, musíme se učit celý život.“
Další bod? Není dobré bránit se novým životním zkušenostem a prožitkům. Díky nim budeme schopni řešit náročnější úkoly než lidé bez zkušeností. Dopřejme je sobě i svým dětem, v tom se rozhodně neomezujme. A učme se soustředění. Odstranit nežádoucí vlivy patří k nejužitečnějším dovednostem.
A ještě jednu radu přidává Václav Fořtík: „Je dobré znát svoje IQ. Tak jako si několikrát za život dáváme měřit krevní tlak, měli bychom vědět i o tom, jak jsme na tom mentálně.“ Rozumný člověk se s vysokým tlakem nebude pouštět do horolezeckých výstupů, s příznivými parametry se naopak do hor vydá s odvahou. Totéž platí o inteligenci. Je stresující přeceňovat se a zbytečné podceňovat se.
Chcete vědět více??
Supertest vašeho IQ a další zajímavosti o lidském mozku a inteligenci najdete v sobotní MF DNESV nejlepší kondici je člověk odhadem mezi 16 a 40 roky života, pak jeho inteligence ochabuje. Zhruba v následujícím desetiletí mu její úbytek nahrazují životní zkušenosti, ale není dobré spoléhat jen na ně. Pro stárnoucího člověka tedy platí všechno, co už bylo řečeno: měl by číst, vzdělávat se, nebránit se novým zkušenostem, dovednostem a informacím, udržovat podnětné debaty s přáteli, dopřát si pohyb, relaxaci, zdravé jídlo. Na trhu je navíc řada nenávykových preparátů obsahujících nutrienty, které podněcují mozkovou činnost, zlepšují paměť či snižují únavu. Stačí poradit se s lékařem nebo v lékárně.
A co potěší – mezi látky zahánějící únavu a zvyšující duševní čilost se počítá i čokoláda.
