Indiánská stezka vás i ve městě navede ke klidu v duši

Westerny a romány Karla Maye nám vtiskly do hlavy prototyp pomalovaného bojovníka se zdobenou čelenkou. Indiáni se ale dělí do mnoha kmenů a skupin. Jen ve Spojených státech jich žije víc než pět milionů. Často v jedné z 314 rezervací, na jejichž území neplatí většina zákonů USA, včetně daňových povinností.

I mimo rezervace jsou indiáni v některých činnostech od daní osvobozeni, nejznámější je asi provozování hazardních her. Vedle toho je jejich kultura dotována z federálního rozpočtu, mají nárok na spoustu sociálních dávek a podpor, jsou přijímáni přednostně na univerzity…Spojené státy se prostě všemožně snaží vykoupit z krvavé historie.

Proč tímto začínáme? Abyste věděli, že to není taková indiánská selanka, jak si zejména my Češi romanticky představujeme. Přes veškerou podporu se totiž indiány nedaří integrovat a je mezi nimi rozšířena konzumace alkoholu a drog.

„Typický indián je tlustý, nezaměstnaný a nejméně osm hodin denně se dívá na stupidní regionální americkou televizi,“ říká na portálu AntropoWeb Václav Cílek z Geologického ústavu Akademie věd.

Zároveň ale upozorňuje na sílící trend, kdy se stále více mladých indiánů chce učit navažsky, zajímají je tradice jejich kmene a místo vysedávání před televizí se věnují sportu. Možná za tím stojí euroamerická krize důvěry v kořistný a lakotný Západ. Možná to všechno povede směrem k původním indiánským hodnotám, jako je citlivost k přírodě, vědomí posvátnosti zvířat i samotné země. Kéž by…

Umění je nejen žít, ale i umírat

V Česku jsou díky mayovkám populární spíše severoameričtí indiáni. V souvislosti se šamanskou turistikou a psychedelickými výlety v doprovodu takzvaných „rostlin učitelek“ se naše pozornost obrací i k jihu. V odlehlých končinách Amazonie totiž žije přírodním stylem života spousta domorodých obyvatel.

Dohromady přes sedm let strávil u zdejších indiánských kmenů kulturní antropolog Mnislav Zelený Atapana. Prý ho především naučily, že umění je nejen žít, ale umění je i umírat. Že bez smrti není života a naopak.

Už při narození otevře šaman dítěti u kořene nosu virtuální otvor, kudy jednoho dne jeho duše odejde. Vlastně celá výchova je prý spíš přípravou na smrt než na život. Dnes je krásný den umřít, říká si nejeden starý indián. „Po celé Amazonii jsem neviděl smutného indiána,“ vzpomíná Mnislav Zelený Atapana v knize Veselé tropy Amazonie.

Indiánská moudrost v instantním podání Možná že jste následující výroky už někde četli. Na svých webových stránkách je má i mnoho lesních školek, které se svým konceptem u indiánů inspirovaly. Takže těžko dohledat, zda pocházejí z důvěryhodného pramene. Ale vlastně je to jedno. Zajímavé na nich totiž je, že s námi pokaždé zarezonují jiné: Abys zaslechl sám sebe, potřebuješ tichý den. Kůň přivázaný ke sloupu jen těžko získá na rychlosti. Je mnoho způsobů, jimiž páchne skunk. Než začneš soudit chyby jiných lidí, pohlédni na stopy vlastních mokasín. V každém člověku zápasí zlý vlk s dobrým. Vyhrává ten, kterého krmíš. Ne vždy je nepřítel nepřítelem a přítel přítelem. Kdo má jednu nohu v kánoi a druhou ve člunu, spadne do řeky. Dítě je host ve tvém domě: nakrm ho, pouč a propusť. Dobře řečené slovo je účinnější než obratně hozený tomahavk. Člověk si má sám dělat své šípy. Zjistíš-li, že jedeš na mrtvém koni, slez. Žába si nevypije rybník, ve kterém žije. Miluj zem. Nezdědils ji po rodičích, ale dlužíš ji svým dětem. Vědění je skryto v každé z věcí. Celý svět byl kdysi knihovnou. Když zabloudíš, vzpomeň si, co říkávali staří. Neztratil ses ty, ztratilo se tvé týpí. Když přineseš do vigvamu hořící větev, nestěžuj si na kouř. Musíme jenom umřít.

Lidé se tam prý stále usmívají. Přitom z našeho pohledu není čemu – vždyť zažili hrůzy kolonizace, genocidu z dob kaučukové horečky a dnešní bezohlednou dravost ropných firem, zlatokopů a těžařů dřeva. Možná je za tím fakt, že každý indián věří sám sobě – tak byl vychován. Věří svému vnitřnímu hlasu, kterého nazývá „duch ochránce“. Je prostě svobodný.

A to je podle Mnislava Zeleného Atapany něco, co v naší rádoby svobodné společnosti postrádáme. My pořád něco musíme. Indián ne. Nepotřebuje předstírat nebo se něčím pyšnit. Nehledá štěstí, radost, bohatství, lásku, pravdu. Prostě je má a žije je. Určitě si některou z knih etnologa a spisovatel Mnislava Zeleného Atapany přečtěte. Nebo si pusťte na YouTube záznam představení Duše K z Divadla Kampa, kam si herec Jaroslav Dušek tohoto známého kulturního antropologa několikrát pozval.

Dívej se a pochopíš

V souvislosti s popularitou takzvaného kontaktního rodičovství se u nás stále častěji mluví o indiánské výchově. Jenže je v tom jedno velké nedorozumění – indiáni své děti nevychovávají. Nebo alespoň ne v našem smyslu toho slova. Mnislav Zelený Atapana vyprávěl, že když chtěl, aby mu něco vysvětlili, odpověděli: „Dívej se a pochopíš.“

Neříkají tedy, co se má nebo nemá dělat a jak. Takové to naše „nelez tam, spadneš“ a další hlášky by prostě nepoužili. Jednak důvěřují pudu sebezáchovy svého potomka a jednak v sobě tyhle varovné věty skrývají nebezpečné sebenaplňující se proroctví.

Indiánská „výchova“ je tedy založena především na principu učení se nápodobou. Jak říká jedno indiánské moudro: Řekni mi a zapomenu, ukaž mi a nesvedu si pamatovat, dovol mi se zúčastnit a pochopím. Howgh.

Indián nehledá štěstí, radost, bohatství, lásku, pravdu. Prostě je má a žije je.

Amazonie mi dala lekci pokory Zaznamenali jste dokument Jakuba Vágnera Ještě než zmizí o domorodém kmenu z amazonského pralesa? Když ho Česká televize před dvěma lety zveřejnila, vzbudil opravdu velký zájem. „Chtěl jsem světu ukázat, jak nádherní tito lidé jsou a že bychom se od nich měli učit,“ vzpomíná dobrodruh, cestovatel a jeden z nejuznávanějších rybářů. Víte, že jste mě připravil o romantické představy o indiánech? Indiány si už jako děti mnohdy idealizujeme. Ve skutečnosti je jejich život nekonečný boj o přežití. Nemají žádné obchody, supermarkety, se vším jsou odkázáni sami na sebe a na přírodu. V Amazonii jste dohromady strávil více než čtyři roky. Je něco, co jste si odtamtud přivezl v hlavě nebo v srdci a užíváte to každý den? Než jsem podnikl svou vůbec první amazonskou expedici, domníval jsem se, že jsem pokorný. Najednou se však ocitnete opuštění v nitru deštného pralesa a máte pocit, jako byste měřili pár milimetrů. Jste jako bezvýznamná kapka na listu, a přesto součástí všeho toho krásného kolem. Bez pokory k pralesu a všemu živému se tam člověk velmi ohrožuje. Teprve Amazonie mi dala životní lekci pokory. Čemu kromě zmíněné pokory by se mohl člověk západní civilizace od indiánů přiučit? Často mám pocit, že se dnešní svět posuzuje čistě podle materiálních hodnot. Hra čísel a mnoha nul. Finanční úspěch se zdá být vrcholem bytí. To však neznamená, že žijeme správný a už vůbec ne šťastný život. Kmen, o kterém jsem točil, nemá civilizačním měřítkem žádný majetek. Přesto jsou to jedni z nejšťastnějších lidí, které jsem měl šanci poznat. Máte zkušenost se šamanskými praktikami? Samozřejmě že ano. V nitru pralesa jsem viděl a zažil věci, které jsou dodnes mimo hranice mého chápání. Skuteční šamani mají dovednosti, které náš moderní svět popírá. Nenudí vás česká krajina, když se vrátíte z džungle? Čím víc jsem toho procestoval, tím mi přijde naše příroda krásnější.