Kdo vlastně zařídil vaše seznámení s Jiřím Babicou? Nebo to byla náhoda?
Jaká jeNení tak mluvná jako její muž Jiří, známý televizní kuchař. Po otázce opravdu následuje určitá pauza. Vysloveně nerada se navíc fotí pro veřejnost, soukromá alba však probírá ráda. I když slovy neplýtvá, dotazy ji nezaskočí. Kdysi jsem mluvil s manželkou známého krajana a ta se na manžela obracela vážně kvůli každé hlouposti. U Babiců nic takového. Paní Erika má svou hlavu. A v ní to má dobře srovnané. JEHO 5 NEJ Nejlepší vlastnost Dokáže být trpělivý. Když si umíní, nelituje námahy, aby klienta pořádně naučil móresům. Nejhorší vlastnost Omezená tolerance u televize. Podceňuje jiné typy vkusu. Často přepíná seriály, zatímco hokej projde vždy. Nejoblíbenější jídlo ode mne Řízky nebo plněná paprika. Největší přednost ve vztahu k ženám Je to největší lichotník. Nejoblíbenější místo Meditační místo mnichů buddhistického kláštera v Thajsku. |
Takže Potkali se u Kolína, i když ne nad Labem.
V tom Stommelnu jsme se dost nudili, a tak nám Dieter slíbil, že nás vezme na narozeniny českého kamaráda, šéfkuchaře v kolínské restauraci Petersberger Hof. Tam že se nudit nebudeme.
Řekla jste Dieterovu kamarádovi "Pojďte, pane, budeme si hrát"?Kdepak. Nejsem takhle razantní. Seděli jsme na zahrádce, Jirka tam přišel a rázem bylo veselo.
Zaznamenala jste, že se na vás dívá s mužským zájmem?
Tohle žena pozná.
A nejvýraznější první dojem?
Že je úžasně vtipný. Veselý a vtipný. Nejsem jediná, kdo to říká, ale při prvním setkání je to opravdu síla.
Kolega, který s ním chodí hrát v Praze ve čtvrtek fotbal, mi říká totéž... Byl o jedenáct let starší. To vám nevadilo?
Kdepak. Víte, trpěla jsem v Německu osamělostí. Moc au-pair dívek z Čech, totiž pardon, já su z Brna, zkrátka moc krajanek tam takhle nepracovalo. Nebylo to ještě běžné. V téhle situaci jsem instinktivně hledala někoho zkušenějšího. Obzvlášť, když mi těsně před tím zemřel otec.
POPRVÉ PŘIŠEL V DRESU
Udělala jste v Německu špatnou zkušenost jako au-pair?
Docela ano. Nastoupila jsem do rodiny po jiné Češce a brzy jsem pochopila, že mě tam nechtějí na výchovu dětí. Hledali spíš holku na úklid, toho jsem si užila do sytosti. Moc mě to nebavilo a po půl roce jsem tam skončila.
Brali jste to s Jiřím hopem?
To zas ne. Když jsem ho poprvé viděla, byl ve fotbalovém dresu. I v Německu chodil s partou pravidelně hrát. Bylo krátce před prvním květnem, kdy má narozeniny. Pozval nás na oslavu a mě i na Tanz im Mai - májový taneček. To je tradice, kterou Němci po hospodách strašně dodržují. Tancují pod rozkvetlými stromy, okvětní lístky na ně padají.
Opravdu německá romantika.
Ale až tam jsme se opravdu dali dohromady.
Při májovém tanečku jste byla ještě nezkušená?
(Jiří Babica: Cha, cha, chá!) Tak bych to neřekla. Ale těžce opuštěná, osamělá, to ano. Jeden ze svých cílů, naučit se německy, jsem si splnila. Jenže kamarádka, která mě do Německa zlákala, si tam brzo našla přítele.
Ani žádná kloudná kariéra nekynula, když už žádné citové zázemí?
V Brně, kde jsem vyrůstala, jsme měli kadeřnický a kosmetický salon. Pracovala jsem tam s maminkou. To bylo fajn. Jenže pak jsem kývla na tu au-pair. Možnost navázat na frizérské a kosmetické zkušenosti se mi tam nenaskytla.
Naštěstí vás zaujal pan Babica.
Žil tam už pár let, když jsme se seznámili. (Jiří Babica: Ale moment, všechno jsem si poctivě odcinkal klíčema ještě doma v Praze. Až hned poté jsem zdvihnul kotvy do Německa.) Uměl v tom chodit, každý ho znal. A byl hodně nezávislý. Myslím, že do Německa odešel jen proto, že už ho nebavil ten stereotyp doma. Podle mě neočekával, že se tam naučí nějaké zázraky. (Jiří Babica: Chtěl jsem prostě poznávat svět.) A pozor. Kolín nad Rýnem je zajímavější než třeba bavorská města. Spousta cizinců ze všech možných koutů zeměkoule. Sami Němci si na tom zakládají, jak je Kolínsko multikulti.
A o tom multikulti vám nápadník Babica dokázal leccos říct, ne?
To ano. Toho roku, kdy jsme se poznali, mi zemřel otec. A Jirka přišel jak na zavolanou: ne snad jako náhrada. Ale rozhodně jako autorita, která se o mě dokázala postarat. Pocit jistoty v Německu mi určitě dával.
To jste ještě jen tak randili?
Dá se to tak říct. Věnoval mi veškerý volný čas, jenže skoro žádný neměl. Byl ve dne v noci v restauraci, obzvlášť první tři měsíce našeho vztahu. Tam jsem viděla, co to obnáší, vléci zavedenou hospodu na ještě vyšší úroveň. Dvakrát denně psal Jirka fungl nový jídelníček: na poledne a na večer. Nejdřív to samozřejmě musel vymyslet, jedinou výhodou bylo, že mohl psát na klávesnici. Kopisti po něm potom rozepisovali lístky ručně.
Moc jste si ho neužila.
Trochu jedině o víkendech. Bylo to paradoxní: ten můj extrémně zasmušilý výraz, když jsem od vchodu zjistila, že hospoda zas praská ve švech a Jirka na mě bude mít nejvýš pár vět. Pak jsem jako au-pair skončila a vrátila se do Brna studovat ekonomiku obchodu. A zjistila jsem, že i těch pár vět za šichtu pro mě mělo velkou cenu.
JE ZNAMENITÝ PRODAVAČ
Však jste se do Německa za Jiřím záhy vrátila. Láska jako trám?
Taky. Ale zároveň nezastírám, že sňatkem se mi otevírala cesta k povolení k trvalému pobytu v Spolkové republice Německo, abychom mohli být oficiálně spolu a založit rodinu. Ráda se nechávám unést romantickými představami, mám však zároveň blízko k praktickému uvažování.
A Jiří zas potřeboval vaše obchodní vzdělání, když si zakládal obchod s lyžemi nebo vlastní hospodu?
No, závislý na mně rozhodně nebyl. Podnikal vždy víceméně na vlastní triko, já jsem mu dělala spíš jen tu administrativu. Manažerku však ne. On je znamenitý prodavač, to by mu každý spíš jen kazil. Je velmi výřečný a přesvědčivý. Taky jsem se hodně věnovala dětem - Filípkovi i Marušce - na mateřských dovolených.
Vést hospodu vás nelákalo?
Prosím vás. Stačilo jen zevnitř sledovat ten stres šéfkuchaře, který vede restauraci v laufu, abych po něčem takovém brzy přestala toužit.
Takže jaká témata vás spojovala?
Cestování.
Kam vás vzal nejdřív?
Narafičil to jako překvapení. Nic velkolepého, opět romantika bezmála studentská. Vzal mne do autobusu a já nevěděla, kam jedeme, a ráno jsme byli v Paříži. Autobus jel přes noc, plný Arabů, kteří mohli uvnitř kouřit jednu od druhé.
Dobře: cestování. Ale mladý pár musí taky o něčem mluvit. O čem jste si povídali?
Ježíš, to já už nevím. Juro, o čem jsme si povídali? (Jiří Babica: No přece o tom, jaká jsi krásná.)
Věřím, že tohle téma vašemu partnerovi vydrželo hodně dlouho.
No to jo (směje se a nemůže přestat). Nezůstalo však jen u toho. Na cestách mě naučil pořádně řídit. Dal mi prostě rozkaz. Nebo mě vzal do Alp a tam mě naučil kloudně lyžovat. Zprvu mě taky učil německy. Pak jsem se naučila mluvit líp než on. Přerostla jsem mistra.
Neměl on tak trochu pygmalionský komplex? Že do mladé žačky napěchuje vše cenné, co ovládá?
Asi jo. Vzal mě do Tunisu, do Thajska… Aby mi ukázal všechny ty krásy, které sám už viděl.
Které z míst, která vám ukázal, vás nejvíc vzalo?
Jednou za rozbřesku jsme vyšlapali dva tisíce schodů od thajského kláštera na meditační místo těch mnichů. Do smrti na to nezapomenu.
KLEL JAKO ŠPAČEK
Trumfnete ho někdy jako kuchařka? Ženich se obvykle zajímá, jak vaří nevěsta. U vás byl Jiří soběstačný. Dostanete se vůbec někdy ke sporáku?
A to zas překvapivě často. Pravda: jak vařím, to bylo Jirkovi šumafuk.
A dokážete se mu zavděčit?
Jistě. Třeba řízky nebo plněnou paprikou.
Už se vám i povedlo nezavděčit se mu nějakou svou kreací?
Nejhorší bylo, když jsem spálila kachnu. Jirka má kačenu moc rád.
Zlobil se hodně?
Klel jak špaček. Vůbec nesnáší, když někdo něco zkazí v kuchyni. (Jiří Babica: Chápete, kolik už bylo v té kachně práce?)
Jak vlastně vzali rodiče zprávu, že máte s Jirkou ty nejvážnější úmysly?
Zkraje jsem cítila, že se bojí, aby to nebyl tak trochu weltman, hochštapler, jenž všude byl a všechno viděl. A lichotník: hned pozná, nač je která žena pyšná. Začne ji za to chválit, vždycky se trefí. Záhy dokázal tyhle jejich obavy rozptýlit. Je upřímný, chybu přiznat dokáže. Takový ten sklon poučovat je vlastně spíš dojemný.
Čím vám ve vaší domácí kuchyni dokáže udělat pomyšlení on?
Zná moje chutě. Zatímco já mu dělám vepřové řízky, on mně kuřecí. No a vždycky mě odzbrojí svíčkovou. Dokázal by mě rychle vykrmit.
Proč jste se v roce 2005 vrátili do Česka?
O to jsem se postarala já. Jirka by šel určitě někam dál v zahraničí.
Co vám v Německu tak vadilo?
Nemohla jsem sehnat slušnou práci. Měla jsem obchodní akademii a prodávala jsem v parfumerii nebo v butiku. Dlouho jsem si musela vyzvedávat Filípka ze školky už po obědě, až pak jsem sehnala zařízení, kde si dítě nechali celou mou šichtu.
Co tu z německého života postrádáte?
Třeba v Kolíně má každá čtvrť dva trhy týdně. Zajímavé šaty, ale hlavně čerstvé mléčné i masné výrobky, sezonní zeleninu i maso. Teď třeba kdybych tam přišla, najdu tam hory martinských hus. (Jiří Babica: Touhle dobou jsme jich v naší hospodě pekli denně padesát. Všechny se snědly.) Chybí mi zvyk Němců nescházet se jen po hospodách, ale navštěvovat přátele i doma.
V čem vidí Češi život v Německu a vůbec na Západě zkresleně?
Mylně se domnívají, že si tu všichni žijeme hmotně hůř. Přitom já sama znám dost rodáků, kteří mají kromě bytu i chalupu. I tady má dost rodin víc než jedno auto. Ale najít v Německu rodinu s bytem ve velkém městě a s chalupou na civilizovaném venkově, to se vám podaří jen mezi těmi nejbohatšími.
Co kdyby váš muž dostal nápad otevřít si tu hospodu?
Nebyla bych nadšená, ale vlastním tělem bych tomu nebránila. Pomáhala bych mu určitě s papíry, jak to dělám v jeho obchodě s lyžemi. Ale jak už jsem řekla: prodat lépe než já dokáže cokoliv.
Vašeho manžela vytočila pobouřená, pohrdavá reakce představitelů vysoké kuchyně na pořad Babicovy dobroty. Vzala jste to klidněji?
Nepůsobím tak impulzivním dojmem jako Jirka. Možná, že se mu v tom skutečně nevyrovnám, ale tohle nás vytočilo oba nastejno. V Česku existuje skupinka lidí přesvědčených, že mluvit do televize o jídle mají právo jen oni. Zakládají si samozřejmě na vysoké kuchyni, ale i o kuchyni všedního dne má podle nich nárok mluvit na kameru jen nositel michelinské hvězdičky.
