Proč z dětí rostou sobci, jejichž celý svět se točí jenom kolem jejich vlastního ega? A jakou roli v tom hrají rodiče? Podobné otázky si pokládají rodiče po celém světě a položili si ji američtí vědci z univerzity v Harvardu. Problematika je totiž zaujala natolik, že se jí rozhodli věnovat v projektu Making Caring Common (dalo by se přeložit jako Udělejme z pomáhání běžnou věc). Do svého výzkumu pedagogové z Harvardu zapojili na deset tisíc žáků a studentů druhých stupňů základních škol a středoškoláků a využili i rozhovory se studenty, rodiči a učiteli.
Jak uvažují teenageři? |
Harvardští pedagogové se snažili zjistit, jak důležitý je podle rodičů i podle jejich dětí zájem a péče o druhé v porovnání s úspěchem a štěstím. Pouhých 20 % dětí si v jejich testu zvolilo zájem o druhé jako důležitější než osobní úspěch a štěstí. S věkem u dospívajících stoupalo i zaměření na vlastní štěstí. V hodnocení vlastností měla pro děti osobně největší význam pracovitost následovaná vřelostí a poctivostí. Dospívající ale zároveň očekávají, že ostatní lidé staví své preference na popularitě, pracovitosti a fyzické přitažlivosti.
Pracovitost je fajn, ale poctivost také
Pracovitost je samozřejmě pozitivní vlastnost, ovšem chybějící smysl pro spravedlnost je podle amerických pedagogů naopak alarmující. Výsledkem jsou podle nich děti, které se nestydí podvádět, což může být v kombinaci s pracovitostí naopak návodem na problém. „Tvrdě pracovat mohou i teroristi nebo podvodníci,“ připomínají ve své zprávě američtí vědci.
Tři sta vandalů ze StephentownuProfesory z pedagogické fakulty Harvardské univerzity inspirovala ke vzniku projektu událost, která se odehrála v USA v roce 2013. Na tři stovky dospívajících chlapců se tehdy vloupalo do domu hráče americké fotbalové ligy Briana Hollowaye, kde rozpoutali divokou party - močili na koberce, sprejovali po zdech, kradli jeho osobní věci a při tom všem se fotili a vše sdíleli na sociálních sítích. |
Dotazování dětí odhalilo i pravděpodobnou příčinu, proč se snaha rodičů a pedagogů o výchovu vřelých teenagerů míjí účinkem. Informace o důležitosti milého chování a zájmu o druhé se ztrácí v neustálých pobídkách k lepším výsledkům a snahám zajistit dítěti šťastné dětství. Přílišná snaha rodičů dotlačit dítě k úspěchu nebo ke štěstí ale podle psychologů většinou končí opačným efektem (tedy menším štěstím i úspěchem dětí), a na zájem o další lidi již nezbývá rodičům čas ani energie. A právě v tom je problém. Podle poznatků psychologů totiž děti ke štěstí dovede právě vřelost a zájem o druhé, protože si díky nim budou moci vytvořit pevné sociální a emocionální vazby.
„Vřelost ve vztazích k druhým lidem a zájem o druhé je částečně vrozená dispozice, která souvisí s extroverzí, schopností projevovat emoce a verbálními schopnostmi. Ve větší míře ale souvisí tyto schopnosti či vlastnosti se základní důvěrou v lidi a ve svět, která se u nás vytváří během prvních let života,“ vysvětluje psycholog Jan Kulhánek.
„Člověk, který má hluboko v sobě zažité, že svět je spíše dobrý a ostatní lidé rozhodně nemají většinou v úmyslu ublížit mu, tak bude dlouhodobě otevřenější a komunikativnější, takže bude od dětství tyto své vlastnosti pěstovat a upevňovat. Naopak ten, kdo nezažije v raném dětství bezpečí a bezvýhradné přijetí od rodičů, ten si bude stavět obranné zdi mezi sebou a světem, tedy i ostatními lidmi. Navíc si nebude v dětství a dospívání „trénovat“ emocionální sdílení a otevřenou komunikaci s druhými. A v dospělosti to nebude jednak umět a jednak ani chtít,“ dodává psycholog Kulhánek z centra Psychoterapie Anděl.
Propast mezi slovy a činy
Harvardští profesoři z katedry pedagogiky mají pro rodiče jednoduchou radu - zmenšete propast mezi tím, co dětem říkáte, a tím, jak se opravdu chováte. Přestože naprostá většina rodičů i učitelů při dotazu upřednostňuje u dětí vřelost před úspěchem, děti si toho nevšimly. Třikrát víc studentů si myslelo, že jejich rodiče by byli pyšnější na jejich dobré školní výsledky než na jejich přátelskost a zájem o spolužáky a sousedy.
„Pokud jsou rodiče sami dostatečně otevření a vřelí, děti to od nich přejímají, napodobují je a dostávají od nich za takové projevy ocenění. Naopak uzavření a nedůvěřiví rodiče budou projevy vřelosti a otevřenosti svých dětí spíše brzdit či na ně nebudou prostě pozitivně reagovat, takže ho nebudou upevňovat. Rodiče tedy mají za úkol vytvořit pro dítě stabilní a láskyplné prostředí a sami se chovat otevřeně a vřele. Jak praví klasik: Netřeba děti zvlášť vychovávat, stačí hezky žít, děti se přidají,“ dodává závěrem psycholog Jan Kulhánek.
Pokud byste přeci jen toužili po trochu podrobnějším návodu, můžete se řídit následujícími čtyřmi body, které zveřejnili harvardští vědci ve své zprávě.
4 tipy na výchovu z Harvardu
zdroj: Making Caring Common Project |
