Krotitelka času
Největším nepřítelem každé zaměstnané ženy je čas. Jak zvládnout, když musíte jedno dítě vyzvednout ve čtyři hodiny z družiny, druhé nejpozději o půl hodiny později ze školky, a přitom máte na opačném konci města v práci od tří hodin důležitou poradu? Stroj na přemisťování v čase a v prostoru zatím nevlastníte, musíte si poradit jinak.
"Mně i mojí mamince, která mi pomáhá s hlídáním, vyzvedáváním a rozvozem dětí na kroužky, hodně pomohl nástěnný kalendář. Přehledně v něm dopředu na celý měsíc vidím, kde, v kolik hodin a na jakém kroužku má které dítě být, kdy máme jakého lékaře nebo rodinnou oslavu u příbuzných," říká trojnásobná matka Linda Šamánková.
Ta před třemi roky začala spolu s kamarádkou nástěnné plánovací kalendáře vydávat. Pro zaměstnané ženy je vlastně takovým minutovníkem, jaké vytvářejí týmy lidí pracující pro důležité státníky. Podle nich se program řídí s přesností na minuty.
Základ zvládnutí práce a mateřství bychom tedy měli. Je třeba mít důkladný plán. A když ho vytvoříme... To nejtěžší, jeho dodržení, máme teprve před sebou.
Ráno, základ úspěchu
Nejkrizovějším okamžikem celého dne v rodině je ráno. Terminologií dopravních policistů se dá přirovnat k té největší dopravní špičce.
Aby se ráno neodehrál žádný karambol, je třeba se na něj přichystat už večer. "Než jdou holky spát, musí mít připravené oblečení na druhý den. Většinou se tahle činnost neobejde bez velkých diskuzí a hledání oblečení, na které ráno není čas, pokud nechceme vstávat v šest hodin. Věci si vybírají samy, ale pod mým dohledem. Jinak hrozí, že teď na podzim vyrazí v letních šatech," tlumočí jeden ze základních pilířů nerušeného chodu dne Helena Pážíková, matka tří dcer.
Stejně nezbytná je u větších dětí večer připravená školní taška čekající v předem vymezeném a neměnícím se sektoru bytu. V případě, že takto určené stanoviště nemá, můžete i s jinak bezproblémovým jedničkářem strávit ráno jejím zdlouhavým hledáním, které nabourá důkladně promyšlený časový harmonogram.
Všechny děti, včetně nadprůměrně chápajících (o dospělých nemluvě), se po probuzení pohybují ještě jako ve snu. Rychlost myšlenek mají též velmi omezenou.
"Trvám na tom, že děti každý večer musí na kuchyňskou linku dát lahve na pití a krabičky na svačinu," říká Šárka Slívová. "V rámci urychlení provozu je u nás taky zvykem, že si děti svačinu do školy připravují při snídani. Dám jim chleba, který si namažou nějakou pomazánkou nebo sýrem. Záleží na nich. Pro mě tím odpadá práce a riziko, že přinesou svačinu netknutou zpět domů," dodává Šárka Slívová.
Vzájemná kooperace
Děti sedí ve školní lavici, hrají si ve školce a vy máte několik hodin na to, zvládnout svoji práci. Další klíčový okamžik v životě zaměstnané matky se však kvapem blíží – odpolední přesuny ze zařízení, kde jsou potomci pod dohledem, na kroužky nebo rovnou domů. V těchto chvílích je třeba povolat pomocníky. Ideální jsou babičky a dědečkové v důchodu. Někteří se ale z nepochopitelných důvodů zdráhají stát se dozorci svých vnoučat.
V tom případě je třeba hledat jinde, protože počítat se příliš nedá ani s otci. Stejně jako matky jsou většinou ještě v práci. Nejlepšími spojenci bývají v těchto chvílích jiné matky – kamarádky, sousedky.
"Dvakrát v týdnu mi dceru vodí na kroužky kamarádka z domu, s jejíž dcerou chodí ta má do třídy. Ona je zatím na mateřské dovolené, může proto čekat před školou už ve tři hodiny, kdy jsem ještě v práci, aby je obě odvedla. V pět je přivede zpátky rovnou domů," říká Markéta Hudečková, svobodná matka sedmileté dcery.
Předpokladem úspěšné kooperace je reciproční výměna. Nikdy nemůže hlídání fungovat pouze jedním směrem, tedy pokud za něj ‚chůvě‘ nedáváte peníze.
"Já se kamarádce zase starám o obě děti dvakrát v týdnu večer, kdy chodí na kurz španělštiny a na jógu. Díky tomu, že máme byty v jednom domě, to není problém," vysvětluje Markéta Hudečková. "Kolegyně z práce odpolední přesuny dítěte vyřešila s pomocí známé studentky, která bydlí ve stejném domě. Stojí ji to peníze, ale ne tolik, jako by musela zaplatit nějaké chůvě přes agenturu," nabízí další možné řešení Markéta Hudečková.
Kuj železo, dokud je žhavé
Největší manévry už máme za sebou. Děti i oba rodiče jsou doma, tím však povinnosti zdaleka nekončí. Pro všechny začíná další směna. Je třeba udělat úkoly, připravit večeři, trochu poklidit a hlavně se připravit na další perný den.
Samostatnost je vlastnost, která se cení celý život. Proč ji tedy nerozvíjet u dětí hned v útlém věku. Vybavíte je do budoucna a sama si uvolníte ruce. A o to hlavně jde.
"Obě starší holky, které už chodí do školy, si dělají úkoly samy. Dohlížíme na ně s manželem, ale pořád u nich nesedíme," říká Helena Pážíková.
Dospělým tak vznikne prostor pro jinou práci, třeba na přípravu večeře. "Každý den také musí s něčím pomáhat v domácnosti. Jeden den utírá nádobí jedna, další den ji střídá druhá. Musí luxovat, protože chtěly morče a andulku, kteří dělají nepořádek.
Večer kromě připraveného oblečení a tašky musí mít všechny tři uklizený pokojík," dodává Helena Pážíková.
Ideální příležitostí k nácviku dětské samostatnosti jsou i cesty do a ze školy. "Starší syn se musí postarat o mladší sestru. Vodí ji do školy. Můžu si to dovolit, protože ji máme hned v ulici kousek od našeho domu," říká Šárka Slívová. "Já mezitím v klidu odvedu nejmladší dceru do školky a pokračuju do práce," dodává.
Samostatnost se dá v dětech dobře zakódovat i prostřednictvím drobných nákupů. Zapomněla jste pečivo k večeři? Není nic jednoduššího než pro ně vyslat potomky. Samozřejmě záleží, kde bydlíte, jak daleko od domova máte obchod a jak vyspělé dítě je. Když už si jídlo donese,může si ho zvládnout i nachystat.
Večeře je klidně chléb namazaný žervé, polévka z předchozího dne ohřátá v mikrovlnce taktéž, stejně jako čas od času párek. "Přes týden nezvládám vařit denně. Nedělní oběd proto dělám větší, aby vydržel i na pondělí. A když zbyde zelí, udělám z něj zelňačku v úterý," připomíná osvědčené pravidlo pracujících matek Helena Pážíková.
Veleb techniku
I tu nejodvážnější matku spoléhající na samostatnost dětí však v určitých okamžicích přepadají pochybnosti. "Sedí teď opravdu v lavici, dorazil na florbal, nezapomněl, že má zůstat v družině?" naskakují v hlavě nepříjemné otázky na adresu syna. Právě v těchto chvílích přichází čas nákupu mobilního telefonu, kterému jste se až dosud úspěšně bránila.
"Máme dohodu, že mě syn jednou prozvoní, že dorazil tam, kde má být. Pokud se něco děje, nechá telefon zvonit delší dobu," vysvětluje svoji taktiku Šárka Slívová. Jak ovšem zaručit, aby měl potomek kredit umožňující alespoň prozvonění? "S tím jsme čtvrt roku bojovali, protože peníze hned provolal. Vyřešila jsem to tak, že jsem mu ukrajovala z jinak nedotknutelného kapesného," říká Šárka Slívová.
Techniku nechte pracovat i jinde. "Máme pračku a myčku, ale asi nejvíc času ušetří sušička prádla. Nemusím zdlouhavě věšet prádlo, navíc ho není třeba žehlit," říká Šárka Veselá, matka dvou dětí.
Držte se při zemi
Cílem každé zaměstnané matky je přežít bez úhony. Nemějte na sebe zbytečně přehnané nároky. Jejich nesplnění by sráželo vaše sebevědomí. Stačí, když den plyne podle plánu a vám se alespoň trochu daří kultivovat své potomky, byť tyto snahy z jejich strany bývají v lepším případě korunovány výrazem Seš úplně trapná, v horším případě s postojem býka stojícího před kusem rudé látky (rodič).
Připravte se také na to, že i v té nejdokonalejší logistice se může čas od času vyskytnout chyba a propracovaný systém selže. "Když chodila dcera do školky, jednou se kvůli školení učitelek zavíralo o hodinu dříve. Nic netušíc jsem seděla v práci a do toho volala rozzlobená ředitelka. Zapomněla jsem," vzpomíná Iveta, která i po pěti letech cítí provinění. Byl to trapas. No a? Možná, že ředitelce se kdysi stalo něco podobného. A možná, že tahle historka jednou uklidní vaši dceru, až se stane také zaměstnanou matkou.
Jak vypadá moje středa6:30 - Vstávám, připravuju snídaně a svačiny pro děti. |
