Je mi patnáct let a vážím sto tři kilogramy. I takovou větu už dětský lékař Tomáš Karhan ve své ordinaci slyšel. Za posledních deset let se počet dětí s nadváhou a obezitou zdvojnásobil. To se nestalo nikdy v historii. Děti kopírují trend dospělých, Češi totiž patří spolu s Řeky a Angličany k nejtlustším národům Evropy.
Knedlíky a máslové dorty
Může za to životní styl: děti mlsají sladkosti, milují tučná jídla z rychlého občerstvení. Místo kopané sedí u počítače či televize. „Nadváhou a obezitou trpí často i děti z rozvedených rodin,“ doplňuje Tomáš Karhan. Sladkostmi a jídlem si kompenzují depresi. Velkou roli hrají i rodinné tradice. V rodinách, jejichž členové trpí nadváhou, se po generace předávají nezdravé recepty. Knedlíky, omáčky, tučné vepřové, sekaná, máslové dorty.
„Dítě, které má jednoho rodiče obézního, se stane obézním asi ve čtyřiceti procentech případů. V rodině s oběma takovými rodiči má dítě sedmdesátiprocentní šanci, že bude mít stejné problémy. Jsou-li i prarodiče obézní, těžko dítě bez odborného zásahu obezitě unikne,“ míní Iva Málková ze Sdružení proti obezitě STOB. Chybí jim totiž vzor i zdravé stravovací a pohybové návyky.
Negativně působí i reklama. Před večerníčkem přesvědčuje děti medvídek, že piškot, který vypadá jako on, je zdravá mléčná svačinka. Dětem chutná. Aby ne, třicetigramový zákusek jim dodá energii, která vystačí na téměř pětikilometrový pochod.
Po válce se jedno zdravěji
Méně a zdravě. Odborníci na výživu se shodují, že mezi válkami a po druhé světové válce děti paradoxně jedly o něco zdravěji. „Brambory, luštěniny, rýže, maso jednou za týden, čokoláda byla naprostou výjimkou,“ vzpomíná Soňa Dostálová, která se narodila na sklonku roku 1945. Rodina vařila hlavně různé kaše a zeleninové polévky. „Jedlo se celkově hlavně o hodně méně než teď. A k tomu všemu pohyb a fyzická práce,“ říká. Nezdravá strava a málo pohybu přináší pro dítě velké riziko. Nadváha a obezita jdou ruku v ruce s chorobami srdce a cév, poruchami imunity, vysokým krevním tlakem, častými chřipkami, alergiemi, problémy pohybového aparátu, hormonálními i psychickými poruchami. U dětí se kromě cukrovky prvního typu (takzvané dětské) množí i případy cukrovky druhého typu. Tedy takzvané „stařecké“ – způsobené špatnými stravovacími návyky.
Šance na změnu je minimální. Dětí s nadváhou a obézních dětí přibývá v celém vyspělém světě. V Kanadě se během patnácti let počet obézních dětí téměř zdvojnásobil, Francie dosáhla stejného nárůstu dokonce za pět let. V Itálii, Španělsku nebo Řecku trpí nadváhou a obezitou téměř třetina dětí.
Jakou mají šanci, že z nich vyrostou štíhlí dospělí? Léčba obezity je úspěšná jen zhruba v deseti až třiceti procentech případů. Tomáš Karhan dává stokilovému patnáctiletému chlapci jen malou naději na radikální zhubnutí.
„Musel by se odstěhovat na hory a denně chodit do školy pěšky čtyři kilometry, nejlépe do mírného kopce,“ říká. I když by nejspíš ani tak nebyl ideálně štíhlý, zlepšil by si oběhový systém, pohybový aparát a zpevnil svaly. Chtít by však musel nejen on sám, ale i jeho rodina.
