„O dětech bych i uvažovala, kdyby k tomu náš stát dokázal nastavit potřebné podmínky. Jenže to se teď neděje, takže jsem se srovnala s možností, že děti možná vůbec mít nebudu. Pokud ano, asi bych zvažovala přestěhovat se do sousedního Německa,“ uvádí osmadvacetiletá Nikola.
Jak dodává, v současné době a s nájmem, který s partnerem platí, by jen těžko dokázali ušetřit na hypotéku. „A zůstat v nájmu s dítětem by bylo šílenství. Když jsem sháněla byt sama pro sebe, majitelé mi narovinu řekli, že dávají přednost lidem bez dětí. Neumím si představit, že pak hledáme podnájem s miminem,“ dodává.
Vlastní bydlení je v Česku druhé nejméně dostupné v Evropě. Na hypotéku je podle firmy Deloitte třeba našetřit třináct hrubých průměrných platů. „Před šesti, sedmi lety bychom si vlastní bydlení v Praze ještě dovolit mohli. Teď už ne. A jestli to bude někdy lepší, to je otázka. Zatím se všechno jenom zdražuje, ale platy nahoru moc nejdou,“ krčí rameny.
Bezdětné ženy společnost stále cejchuje. Jejich život však není promarněný |
Otázka základních jistot je důležitá také pro Annu. „Nevím, jestli jsem to rozhodnutí už udělala, ale vzhledem k tomu, že mi táhne na třicet, asi už je to rozhodnuté. První důvod je ekonomický – bydlím v bytě s pěti lidmi v pokoji dvakrát čtyři metry. Do toho bych měla přivést dítě?“ ptá se řečnicky.
Dodává také, že neví, jak by si na něj vydělala. Přestože má vysokoškolské vzdělání a pokračuje v doktorském studiu, ve velkoměstě začíná s průměrným platem, který sotva stačí na pokrytí nákladů na bydlení a jídlo.
„Druhá věc je čas, po náročném studiu mám konečně čas na sebe a neumím si představit, že bych ho vyměnila za péči o dítě, i když to může znít sobecky,“ dodává s tím, že v neposlední řadě má psychiatrické obtíže, které dítěti nechce v genové výbavě předat.
