„V první polovině roku 2021 jsem úplně vypla, v době koronaviru jsem psychicky nezvládala připouštět si ještě ke všemu klimatickou krizi. S tornádem se to téma muselo znovu otevřít,” říká 21 letá studentka z Brna Klára O.
Evropu v posledních měsících zachvátilo extrémní počasí. Záplavy v Německu, Belgii a Nizozemí, požáry v Řecku, katastrofa se nevyhnula ani České republice, na konci června řádilo tornádo na Hodonínsku a Břeclavsku. Podle expertů újma ničivých jevů není jen materiální, ale mají dopad i na psychické zdraví obyvatel.
Nárůst pacientů vyhledávající pomoc v oblasti mentálního zdraví potvrzují odborníci z praxe. Národní ústav duševního zdraví zaznamenal za dobu pandemie výrazně větší výskyt duševních onemocnění v české společnosti. Extrémní počasí může situaci ještě zhoršit. „Z rozhovorů s mými klienty vím, že je události poslední doby nepochybně zasáhly,“ uvádí pro iDNES.cz terapeutka Zdeňka Voštová, která se ve své odborné praxi věnuje mimo jiné environmentální tématům.
Zvýšený počet lidí, kteří zhoršený psychický stav spojují s extrémním počasím, potvrzuje i psycholog a terapeut Adam Táborský. „Je nutné si uvědomit, že se jedná o špičku ledovce, o pomyslnou třešničku na dortu nebo o ‘vyústění’ zátěže, která trvá přes rok a je spjatá s restrikcemi, sníženým pohybem nebo i zhoršeným stravováním,“ vysvětluje pro iDNES.cz.
„Když v takovém případě přijde extrémní počasí, tak už nemusíme mít zdroje k udržení se nad hladinou, v poklidu každodenního fungování,“ dodává Táborský.
Nejistá budoucnost
Psychické obtíže mohou mít hlubší kořeny. Klimatologové v poslední srpnové zprávě Mezinárodního panelu pro změnu klimatu (IPCC) konstatují, že existuje souvislost mezi globálním oteplováním a nárůstem extrémních meteorologických jevů. Proto mohou události posledních měsíců zintenzivnit obavy lidí z dlouhodobých dopadů změny klimatu.
26. června 2021 |
Tornádo na Moravě
Sledovat další díly na iDNES.tv„Pocity beznaděje, zlosti a smutku. Možná, že děti po mně zdědí dům, který je dnes hodnotný, ale jakou bude mít cenu na neobyvatelném místě?” Tak popisuje své prožitky 31 letý lékař Richard Mach. Pocity, které dlouhodobě zažívá, se odborně nazývají environmentální žal nebo ekologická úzkost. Americká psychologická asociace (APA) je ve zprávě z roku 2017 definuje jako „chronický strach ze zkázy prostředí“.
Morava měsíc po tornádu. Po vlně solidarity přišlo vystřízlivění |
„Asi půl roku před tornádem jsem na klimatickou krizi schválně přestávala myslet a schválně jsem se vyhýbala informacím o ní, protože mé dřívější stavy zoufalství nabíraly síly a ovlivňovaly moje fungování v běžném životě,“ uvádí studentka Klára O. Extrémní vítr v Česku však odkryl to, co bylo celou dobu pod pokličkou.
„Dva týdny po tornádu se mi objevovaly přírodní katastrofy ve snech, což se dříve nedělo,“ popisuje zintenzivnění pocitů. „Na klimatickou krizi od té doby myslím znovu téměř denně – není pro mě snadné rozlišit, co je ještě adekvátní reakce. Je těžké sledovat dění s vědomím, že jsem tak mladá a budoucnost se zdá tak vratká,“ vysvětluje studentka z Brna.
Větší míru nepříznivých emocí v souvislosti s událostmi poslední doby potvrzuje i lékař Richard Mach. „Ve svém případě bych možná spíš než žal řekl frustrace a zlost,“ uvádí Mach. „Když jsem se o klimatické změně dozvídal, měl jsem pocit, že je daleko a že to zvládneme. O skoro dvě desetiletí později vidím, že jsme se téměř nepohnuli v řešení, zatímco krize již začíná,“ svěřuje se lékař.
Určité symptomy enviromentálního žalu jsou dle psychologa a terapeuta Táborského podobné jako u posttraumatické poruchy. „V souvislosti s klimatickou krizí se však hovoří o tazvaném pre-traumatickém stresu či pre-traumatické stresové poruše,“ vysvětluje psycholog. Tím se rozumí psychické obtíže pramenící ze scénáře, který nastane v budoucnu.
Klimatické změny trojnásobně navýšily počty tropických dnů, říká klimatolog |
S přibývající extrémními jevy sílí i projevy ekologické úzkosti. „Červnové události radikálně posunuly prožívání environmentální krize, jelikož lidi bezprostředně zasáhla. Nejedná se tudíž pouze o anticipační úzkost, ale reálné trauma z proběhlých událostí,“ popisuje odbornice na duševní zdraví Zdeňka Voštová.
„V Česku lze pozorovat rapidní nárůst lidí, kteří považují klimatickou změnu za závažnou a mají z ní strach,“ pokračuje Voštová s odkazem na výzkum Masarykovy univerzity. V něm uvedla pětina Čechů a Češek, že projevy environmentálního žalu jako je strach, úzkost nebo bezmoc silně pociťují. Podle červencového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění se dopadů změny klimatu v určité míře obávají dokonce necelé tři pětiny dotázaných.
„Je zřejmé, že již dávno environmentální žal není fenoménem ‘bubliny environmentalistů’. Bohužel se zdá, že frekvence přírodních katastrof bude větší, proto předpokládám, že i psychické zdraví lidí bude čím dál ohroženější,“ shrnuje Voštová.
Bezmoc, frustrace a paralýza
Reakce na klimatickou změnu zvaná enviromentální žal může mít různé projevy. „Řadí se mezi ně strach o budoucnost, smutek z devastace přírody nebo vztek na společnost, že na současnou krizi adekvátně nereaguje,“ jmenuje některé symptomy terapeutka Voštová.
20. července 2021 |
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvZaštiťující emocí je dle jejích slov pocit bezmoci. Ten ve svých výpovědích akcentovali i respondenti. „Klimatická krize se projevuje a lidé, kteří mají vámi danou moc se postavit k jejímu řešení, podnikají malé, nejisté, pomalé kroky. To je to, co žal umocňuje a proč sílí - pocit bezmoci, že svůj život v nejširším, nejexistenciálnějším smyslu, nemáte ve svých rukou,“ uvádí studentka Klára O.
Attenborough a Thunbergová: Investice do větru a soláru už není věc podivínů |
Enviromentální žal může mít ve svých projevech paralyzující účinky. „Intenzivní krátkodobé stavy úzkosti, především při získávání nových informací o urychlování klimatické krize, které vedou až k fyzickým, úzkostným atakám. Především před spaním, kdy se projevuje strach ze smrti, pláč, těžké dýchání,“ popisuje prožívané projevy Klára O.
Tyto stavy pak mají vliv na dlouhodobé fungování jedince ve společnosti. „Pokud nemáme dostatečné zdroje podpory a sebe podpory, abychom emoce zpracovali a nechali je sebou zdravě projít, pak nás mohou zavalit a paralyzovat,“ říká terapeutka Zdeňka Voštová. „Setkávám se s klienty, kteří nemohou běžně fungovat, nevidí smysl v žádné činnosti, jelikož jim vše připadá bezvýznamné a jsou pohlceni pocitem beznaděje,“ uvádí Voštová. O podobných zkušenostech hovoří i studenta Klára O. Úzkost ji dle jejích slov dohnala až k úvahám o ukončení studia na vysoké škole.
Sebrat sílu
Environmentální žal může mít nicméně i pozitivní vliv. K tomu je třeba dle psychoterapeutky Voštové s negativními emocemi pracovat a přijmout je. Pak je lze například přetvořit v pozitivní aktivity.
„Jako je možné environmentální žal připodobnit k traumatické reakci, je zde i prostor pro takzvaný posttraumatický růst,“ vysvětluje Voštová. „Pokud environmentální úzkosti dáme dostatečný prostor, potom je to příležitost k tomu, abychom se zastavili a vědomě s ní pracovali.“ Práce s těmito emocemi dle zkušenosti terapeutky vede ke změně priorit, přehodnocení názorů a větší vděčnosti.
Terapeutka zdůrazňuje, že ekologická úzkost není nemoc, ale pochopitelná reakce na změny, které se dějí. „Environmentální žal není patologický jev, ale legitimní reakce na stav ohrožení, kterému čelíme, a které si mnoho lidí ještě ani nepřipouští,“ dodává Voštová.
S emocemi se snaží pracovat i dotázaní. Lékař Mach uvádí, že praktikuje dlouhodobě udržitelný životní styl a ve volném čase vytváří osvětová videa. Studentka Klára se zase v minulosti angažovala v ekologických organizacích, nyní plánuje na své aktivity navázat. „Žal znovu přichází, s ním ale i síla. Už vymýšlím, jak postupně zase začít pomáhat,“ dodává studentka Klára O. na závěr rozhovoru pro iDNES.cz.
