Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích, nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Jmenuji se Dominika, je mi 29 let a už dva roky mám přítele. Žijeme spolu a plánujeme svatbu. Mohla bych být šťastná po boku muže, kterého miluji a který miluje mě. Jenže nejsem. Problém je v tom, že moje druhá nejbližší osoba - máma - mi mého muže nepřeje. Dokonce by byla ráda, kdybychom se rozešli. A nijak se tím netají, dává nepokrytě najevo, že ho nemá ráda, že jí vadí.
Táta nás opustil
Nikdy ani neměla snahu ho lépe poznat, zjistit, že je to milý a hodný člověk. Jednou provždy si ho zařadila do škatulky nezodpovědných sobců, kteří kvůli jiné opustí rodinu, ženu s dětmi. Já se jí svým způsobem ani nedivím, jí udělal můj táta to samé. Odešel od nás kvůli jiné ženě, když mi bylo pět. Mámě tenkrát zlomil srdce, od té doby zanevřela na muže a na ty, jako můj přítel, tuplem.
Je ale zvláštní, že mně nic nevyčítá. Ona to vlastně ani nevyčítala té ženě, ke které táta od nás odešel. Když jsem se jí na to zeptala, řekla mi, že vinu nese především muž, to on je zodpovědný, má povinnosti vůči své rodině. Já jsem se prý jen zamilovala a kdyby byl můj přítel co k čemu, nikdy by podle mé mámy nedopustil, abych mu rozvrátila rodinu.
Přitom to není tak černobílé, jak to máma vidí. Já bych neměla žaludek na to, abych někomu zničila manželství, tím spíš, kdyby tam byly i děti. Přítelovo manželství už víceméně skomíralo. To on se ho snažil udržet při životě, právě kvůli dětem. Hodně se jim věnoval, trávil s nimi spoustu času. I domácnost a starost o ni byla hlavně na něm. Do toho chodil do práce, aby rodinu finančně zabezpečil.
Starost o rodinu i domácnost byla na něm
Jeho ženu znám a vím, že všechno, co mi o ní říkal, je pravda. Ona je líná šmudla, v žádné práci nikdy dlouho nevydržela, pochází z dost neutěšených poměrů a mého přítele si vzala jen proto, aby vypadla ze své rodiny. Dost brzy na počátku jejich vztahu otěhotněla, přítel tak cítil povinnost se o ni i dítě postarat. Dost pozdě přišel na to, že vztah s ní byl omyl. Navíc se jim narodilo i druhé dítě.
Přítel je o pět let starší než já, jeho klukům je sedm a pět let. Jsou to moc fajn kluci, rozumím si s nimi, tráví s námi hodně času. Dokonce by prý s námi chtěli i žít, přítel mi řekl, že až se vezmeme, bude se snažit je získat do své péče. Pochopitelně jeho bývalka mu to nijak neulehčuje, naštěstí ale i ona se chce občas bavit, má přítele, se kterým obráží bary, tak mohou u nás kluci trávit i dost času.
Když ale tohle říkám mojí mámě, tak mi nevěří. Prý jsem se nechala nachytat a nakonec se mu budu starat o jeho děti. Prý jsem ji taky zklamala. Už nevím, jak jí mám všechno vysvětlit, jak jí říct, že jsem šťastná, že se těším na život po jeho boku. Přítel se už párkrát snažil si s mámou promluvit, ale ona odmítá. Prý ona s ním nežije, tak s ním nechce mít nic společného.
Svatba bude v létě
Chtěla bych, aby máma byla na mé svatbě. Nikoho jiného kromě ní nemám, s tátou se nevídám. Máma nás tenkrát od sebe odstřihla, táta měl o mě zájem, ale máma se tak bránila, tak mu to tenkrát ztěžovala, až to vzdal. Já ani nevím, kde je mu konec. Naposledy jsem o něm slyšela někdy před dvanácti lety, to jsem se doslechla, že má s druhou ženou dvě děti, a já tak mám nevlastní sourozence.
A co až jednou budeme mít děti? Já ani nevím, jak to máma přijme. Bojím se zeptat, jestli je vůbec bude chtít vidět, když budou z poloviny mého muže. Brát se chceme v létě, těším se na tu chvíli, kdy řeknu „ano“, kdy i můj muž řekne „ano“ a budeme před světem už navždy patřit sobě. A nejhorší je, že člověk, se kterým bych to štěstí chtěla prožívat především, mi ho nepřeje.
Dominika
Názor odbornice: Mluvte s mámou!
Vážená Dominiko! Matka zůstala sama s dítětem, a jelikož vašemu kontaktu s otcem moc nepřála, tvořily jste nakonec rodinu jen vy dvě. Při běžném, dobře fungujícím manželském vztahu rodiče vychovají společně děti a po jejich vylétnutí z rodičovského hnízda se mohou více věnovat sobě navzájem. Navazují na příjemné společné aktivity z minula a dospělé děti sledují už více z povzdálí. Mají výhodu, že děti sledují ve dvou a ideálně mají i zájmy s dospělými dětmi nesouvisející.
Vaše máma tento benefit nemá. O to těžší je pro ni nechat vás rozhodovat si o svém životě sama. Rodiče totiž nemusí vždy souhlasit s životními kroky svých dospělých dětí. Leckdy mohou rodiče mít pravdu a dospělé dítě si následkem nesprávného rozhodnutí takříkajíc nabije ústa.
Každá taková lekce je pro člověka důležitá a posouvá jej dál. Dospělé děti nemusejí čekat na rodičovské schválení a požehnání svých kroků. Je důležité, aby se naučily rozhodovat samy a za své (i nesprávné) rozhodnutí nést zodpovědnost.
Mluvte s mámou o tom, že sice netušíte (nikdo z nás netuší), jak vztah s přítelem nakonec dopadne. Přesto však chcete jít životem s ním a pokusit se o dobrý scénář. Můžete se o něj pokusit s její podporou, ale pokusíte se o něj i bez ní. Pro vztah dospělé dcery s matkou to však bude trnitější cesta.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 4. února 2019. Anketa je uzavřena.