Příběh Marie: Můj vztah s rodiči je rok od roku horší

  0:56aktualizováno  0:56
Už několik let žiji se svou rodinou, manželem a malou dcerou v zahraničí. Bylo to vždy přání mého táty, tak jsem poslechla. Jako ostatně vždycky. Táta je hrozně dominantní a máma není jiná, mé dětství nestálo za nic a ani nyní náš vzájemný vztah není dobrý.
„V dětství jsem znala pouze strach, který mě vlastně provází celým mým životem,“ píše čtenářka. (ilustrační snímek)

„V dětství jsem znala pouze strach, který mě vlastně provází celým mým životem,“ píše čtenářka. (ilustrační snímek) | foto: Jan Karásek, MAFRA

Všechny mé problémy začaly, když se mi narodila dcera. Měla jsem těžké těhotenství a manžel mi bohužel nebyl oporou. Práce pro něj byla důležitější. Navíc se mi po porodu vynořily vzpomínky na dětství, které jsem už měla dávno zasunuté v zapomnění. A nebyly vůbec dobré.

Dětství s fackami

V dětství jsem znala pouze strach, který mě vlastně provází celým mým životem.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu.

Moji rodiče jsou hodně dominantní a myslí si, že mají vždycky pravdu. Každou chvíli jsem dostala facku. Nepozdravila jsem, následovala facka, každou chvíli mi přistála i za banality. Nejhorší na tom bylo, že rodiče se mlátili i mezi sebou

Mám ještě o rok mladší sestru. Naši nás vždycky srovnávali - já chytrá, ona tupý sportovec. Do zahraničí jsem se odstěhovala na nátlak otce, a kdyby sestra neotěhotněla, byla v zahraničí taky. Kdybych zůstala doma, nikdy bych to neustála. Otec se vždycky chtěl odstěhovat do ciziny, ale moje matka ne. On jí to do dnešního dne neodpustil, tak si své sny realizoval pře své děti.

S narozením dcery jsem dospěla, došlo mi hodně věcí a dostala jsem do těžkých depresí. Léčila jsem se tři roky. Jedinou starostí mých rodičů ¨v té době bylo, jestli nepodvádím svého manžela. V té době nám to totiž moc neklapalo, měla jsem mu za zlé, že mi nepomohl, když jsem po porodu padla do depresí. Nemohla jsem ani vstát, přestala jsem mluvit. A manžel šel prostě do práce, přišel domů až večer, jen se vyspat.

Od rodičů jsem se pomoci nedočkala

Deprese s dětmi

Trpíte vážnou nemocí, ale přitom se musíte starat o své nejbližší. Jaké to je, popisují maminky na eMimino.cz

Když jsem to řekla rodičům, požádala je o pomoc, slyšela jsem jen: vy jste generace, která nic nezvládne. To mě tak porazilo, že mi trvalo několik měsíců, než jsem jim odpustila. Nemusím určitě vysvětlovat, jaké to je, mít těžké deprese, starat se o malé dítě tak, aby z toho nemělo následky a chodit do práce. Není to vůbec žádná legrace. Začala jsem říkat rodičům, co se mi nelíbí. A to je velký kámen úrazu. Když jsem se ptala otce, proč mi už nevolá jako dříve, odpověděl mi: ty máš svůj život, na co bych ti volal.

Když k nám rodiče na pár dní přijedou a my máme návštěvu, tak dávají dost drsně najevo, že je návštěva našich přátel ruší. Naše vzájemné vztahy se začaly komplikovat a my s manželem nevíme, jak z toho ven. Rozhodli jsme se naše návštěvy u rodičů omezovat. Kdybych neměla dceru, tak bychom se k nim nevypravili vůbec. Nechci, aby přišla o babičku a dědečka. Takže tam jezdíme, ale pokaždé odjíždím jak spráskaný pes.

Naschvály

O Vánocích jsme k nim dorazili na první svátek vánoční a odjížděli o pár dní později na tátovy narozeniny, v sedm ráno. Rodiče pochopitelně věděli dopředu, kdy se vracíme domů. Ráno nevstali, jak to dělali posledních deset let. Jako kdyby to udělali schválně. Tak jsme odjeli bez rozloučení. Když jsem otci zavolala, jeho první věta byla, to jsi nás nemohla vzbudit? Pobouřilo mě, že mi zase strkají černého Petra. Nezareagovala jsem na to a mluvila dál.

Tři týdny nato mi napsal, co se děje, že se neozývám. Tak jsem mu napsala, že tomu posledně dali korunu, pokud ale chtějí mluvit s dcerou, nemám s tím problém. Odepsal mi, že jim mám poslat příručku, jak se mnou mají mluvit, kdy si můžou sednout, napít a hlavně nemám manipulovat s dcerou a manželem a vykládat jim svoji pravdu. Složila jsem se. Manžel mému otci zavolal a vysvětlil mu, že nikdo s nikým tady nemanipuluje. A že se mu jeho chování vůbec nelíbí.

Teď je náš vztah s rodiči na mrtvém bodě. Já odmítám za nimi sama bez manžela jezdit, ale na druhou stranu nechci, aby dcera přišla o babičku a dědečka. Samozřejmě bych ráda i vztah s nimi urovnala, ale s lidmi, kteří si myslí, že mají pravdu za každých okolností, je to opravdu těžké.
Marie

Názor odbornice:  žijte život dospělé ženy

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu,...

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12

Vážená Marie! Popisujete tvrdou výchovu, kterou jste zažila v dětství a která se negativně prolíná i do vašeho dospělého vztahu s rodiči.

Při studiu vašeho příběhu mi v hlavě blikalo doporučení, abyste neváhala a dopřála sama sobě intenzivní a dlouhodobější individuální psychoterapii. S její pomocí totiž můžete najít fungující cestu sama k sobě. Jste dospělá, vdaná, vychováváte dítě. V kontaktu s rodiči jako byste však byla stále malou holkou, která je za každý byť sebemenší prohřešek fackována.

Rodiče nemusí souhlasit s tím, jak vedete svůj život. Ani vy nemusíte souhlasit s postoji svých rodičů. Je však dobré, abyste se naučila (a v tom vám může být psychoterapie velmi nápomocna) pojmenovat, oč vám jde, být si vědoma svých hranic a udržovat si je. Rodiče tomu možná nebudou rozumět, dost možná se i budou zlobit. Je také možné, že se vzájemný kontakt načas utlumí. Rozumím přání, aby dcera měla kontakt s prarodiči, uvažovala bych proto, jak jej dceři mohu dopřát klidně i bez své přítomnosti.

Zajímalo by mne také, jak nyní hodnotíte svůj manželský vztah. Jsou zde možnosti, jak byste s manželem mohli srozumitelněji vzájemně komunikovat? Je sice pěkné, že se vás muž před vašimi rodiči zastal, ale i zde bych jako efektivnější cestu viděla, abyste byla schopna se zastat sama sebe. Čas s manželem je dobré z nějaké části věnovat společnému příjemnému trávení volného času, zabývat se společně výchovou dcery, zkrátka budovat rodinný prostor vaší nejužší smečky. Rodiče už by přirozeně měli stát tak trochu stranou. Nečekejte na nic a žijte život dospělé ženy, který v první řadě znamená vyzutí se ze střevíců fackované malé holky.
PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1252

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 5. března 2018. Anketa je uzavřena.

3. Mám se s rodiči přestat stýkat, jen jim občas zavolat nebo napsat? 801
1. Mám se s chováním rodičů smířit, jiní už prostě nebudou? 251
4. Mám s rodiči úplně přerušit kontakt? 164
2. Mám se s rodiči vídat jen v přítomnosti manžela? 36


Autoři:

Nejčtenější

Potravinová pyramida je omyl moderní výživy, říká Margit Slimáková

Margit Slimáková, výživová specialistka

Studium farmacie úspěšně dokončila, ale už na škole byla rozhodnutá, že pro farmaceutický průmysl pracovat nebude. Víc...

Pořádek přerostl v teror. Sbal holku a uteč, radila vyměněná manželka

Patrik svou ženu Veroniku miluje, ale pořádek v bytě ještě víc.

Šestadvacetiletý sanitář Patrik je tak posedlý pořádkem, že diváci reality show Výměna manželek mohli u televize snad i...

Příběh Patrika: Žena opustila mne i dceru, ale stejně se stále vrací

Ilustrační snímek

Dva roky moje manželka udržovala milenecký vztah s jiným mužem. Když to na ni prasklo, rozhodla se pro něj. Bez...

Manuál, jak se co nejrychleji zbavit nachlazení

Ilustrační fotografie

Když zakročíte včas, můžete nejenom zmírnit průběh nachlazení, ale i podstatně zkrátit dobu, kdy vám je špatně. Co...

Průzkum: muži dávají přednost ženám s hustým obočím. Na sex i na vztah

Cara Delevingne je současnou nejžádanější modelkou světa. Angličanka s výrazným...

Ženy s hustým obočím mají podle vědců v krvi vyšší hladinu pohlavních hormonů a bývají sexuálně náruživější. Proto se...

Další z rubriky

Příběh Mirky: Na Vánoce jsem zase byla sama, už mě nikdo nechce

Ilustrační snímek

Ještě před pár měsíci syn se snachou mluvili o tom, jak se těší, až budeme spolu v jejich novém domě trávit Vánoce. Pak...

Babička 21. století: ovládá počítač, cestuje a vnoučatům má co vyprávět

Ilustrační fotografie

Stále pracuje, je podnikavá, má své koníčky, cestuje a ještě by měla být k ruce na hlídání vnoučátek. Jak má zvládnout...

Jak prožít spokojený rok 2019? Zlepšujte přítomnost, radí psycholog

Ilustrační snímek

Pokaždé, když rok končí a další začíná, všichni si přejeme, aby byl ten nový lepší. Bilancujeme, plánujeme a někteří...

Najdete na iDNES.cz