Vdávala jsem se hodně mladá, musela jsem, byla jsem těhotná. Bylo mi 20 let, mému nastávajícímu o dva roky víc. Oba jsme byli hodně nevyzrálí, ale dítě jsme chtěli. Rodiče se s tím nakonec smířili, i když naši mi řekli, že si ho nemusím brát, že se o mě postarají, se vším mi pomohou. Hned od počátku věděli, co je zač. Jenže já byla zamilovaná, měla jsem nasazené ty pověstné růžové brýle a neviděla na svém milém chyby.
Nezralý manžel
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Byl to floutek, práce mu nevoněla, na žádném místě dlouho nevydržel. Pokud už nějaké peníze vydělal, rychle je taky utratil, především za věci pro sebe. Já měla nějaké úspory, babička s dědou mi celé roky šetřili, a ty padly na zařízení našeho prvního bydlení a vybavení pro miminko. Bydleli jsme v podnájmu, měli jsme dvě místnosti a kuchyňku. Stačilo nám to.
Narodila se nám dcera a já postupně zjišťovala, že rodiče měli pravdu, že můj muž je vlastně k ničemu. Nepomáhal mi, domů přinesl jen pár korun, které sotva stačily na zaplacení nájmu a občas i nákup základních potravin. Žili jsme pak z peněz, co jsem dostávala na dceru a dotovali nás i moji rodiče. V té době manžel začal dělat i dluhy, což já bohužel netušila. Za dva roky jsem otěhotněla podruhé, dítě jsem si chtěla nechat, neměla jsem srdce jít na přerušení.
Pochopitelně to byl další zásah do našich financí. Manžel to vyřešil tím, že neplatil bydlení a z nájmu nás vyhodili. Já bydlela nějakou dobu sama s dětmi u rodičů, manžel sám na ubytovně. To byla jediná doba, kdy šel do sebe a snažil se. A já mu všechno odpustila a věřila, že bude líp. Tenkrát se skvěle zachovali i naši, přepsali na mě byt (ovšem pod podmínkou, že manžel na něj nebude mít žádný nárok) a odstěhovali se na vesnici k babičce, která už potřebovala každodenní péči.
Dluhy a exekuce
Manžel tak začal bydlet s námi a opět šlo všechno od desíti k pěti. Nakonec došlo i na exekutory. To byla pro mě poslední kapka a podala jsem žádost o rozvod. Táhl se rok, ale nakonec jsem to měla za sebou a mohla začít nový život. Ovšem exmanžel mi nechal „dáreček“, musím za něj platit dluhy. Vznikly v době manželství, on nepracuje, nic nemá a někdo to bance zaplatit musí, takže jsem to já.
Sice s penězi zápasím, ale pomoc od rodičů odmítám, už mi dali dost, občas si najdu navíc i nějakou brigádu, ale hlavně, že mám skvělé děti a dokonce jsem před dvěma lety potkala i fajn chlapa. Milan je rozvedený a bezdětný. A stal se pro mě velkou oporou, hodně mě podržel, když jsem si zoufala, jak všechno zvládnu. S dětmi (dcera nyní 15 let, syn 13 let) jsem ho seznámila asi po dvou měsících. Nebyly z něj nadšené, přece jen si zvykly, že jsme sami, že jsem tady byla jen pro ně. Milana brali jako vetřelce.
Chtěla bych mít zase úplnou rodinu
Trvalo to minimálně půl roku, než ho jakžtakž vzaly na milost. Milan s námi nebydlel, má vlastní dvoupokojový byt. Ale hodně času s námi trávil, a pochopitelně občas zůstal i na noc. Také jsme společně byli na dovolené v létě i v zimě. Milan se mi snaží pomáhat i finančně. Já od něj žádné peníze nechci, ale když nakoupí nebo nás vezme na večeři, do kina apod., jsem pochopitelně ráda. Občas mě vezme na nákupy, abych si pořídila něco hezkého na sebe.
Příběhy maminekPodobná vyprávění naleznete také na eMimino.cz |
Mám Milana ráda, dokážu si představit, že bychom všichni i s mými dětmi tvořili jednu rodinu. Nejsem vybíravá, vím, že s dvěma dětmi na krku moc možností nemám, ale ještě nejsem zas tak stará, abych zůstala pořád sama. Chtěla bych mít po boku nějakého muže a nejradši bych byla, kdyby byl s námi pořád, ne jen nárazově. Milan není úplný ideál, je fakt, že občas se chová k dětem dost zvláštně, je znát, že žádné nikdy neměl a ta zkušenost mu chybí. Něco jiného jsou malé děti, které jsou třeba ještě tvárné, ale dva puberťáci, kteří mu to nijak neulehčují, jsou velký oříšek.
Věřila jsem, že se to časem všechno srovná, že si s dětmi k sobě najdou cestu. On se fakt snaží, ale občas taky ujede. Snažím se mezi ně neplést, jen mu poradím, jak na ně, když u toho nejsou.
Společné bydlení byla pro děti poslední kapka
Myslela jsem, že se třeba všechno spraví, kdybychom bydleli všichni společně, u nás, děti jsou tam doma, byt je pro čtyřčlennou rodinu naprosto dostačující. Milan by svůj byt mohl pronajímat. S Milanem jsme o tom mluvili a on byl z mého návrhu nadšený, prý se bál, že ho u nich nechci, když jeho vztah s dětmi není zrovna ideální. Tak jsem to navrhla i dětem, jenže u nich jsem se setkala s tak odmítavou reakcí, až jsem byla zaskočena. Navíc obě děti mi řekly, že už se mi to chystají říct dlouho, ale že by byly nejradši, kdybych se s ním rozešla, že ho nemají rády a nechtějí s ním být.
Byl to pro mě šok. Tohle jsem nečekala. Milan čeká, kdy se domluvíme na sestěhování a já zatím v duchu řeším, jestli se s ním má rozejít, jestli mám vyhovět dětem. Kamarádka mi radí, ať to udělám, děti jsou na prvním místě, přece nechci, aby mi jednou utekly a nechtěly se ke mně domů vracet. Moje máma mi naopak poradila, ať se na děti až tak neohlížím, stejně časem půjdou svou cestou a já bych pak nakonec mohla zůstat sama. Milan je podle našich fajn chlap, je přímý, pracovitý a hlavně mě má rád.
Veronika
Názor odbornice: Ctěte hranice mezi jednotlivými světy
Vážená Veroniko! Nacházíte se v nelehké situaci, kdy se pokoušíte balancovat mezi rolí rodiče dospívajících dětí, ale ráda byste si také dopřála fungující partnerský vztah s mužem, který není otcem vašich dětí. Ráda byste od dětí dostala požehnání pro společné bydlení s Milanem, děti však z Milana nadšeny nejsou.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12
Nečekala bych, že dva puberťáci budou jakéhokoliv vašeho nového partnera přijímat nadšeně a s otevřenou náručí. Úplně by postačila vzájemná tichá tolerance všech stran. Ta však vyžaduje, aby se zóny dětí a přítele příliš neprolínaly. Milan nemůže být novým tátou vašich dětí a vychovávat je. Děti by naopak neměly být rádci, co si máte počít ve vašem partnerském životě.
Otázkou je, zda lze distanc mezi oběma stranami udržet při společném bydlení. Nejste příliš konkrétní v tom, co děti a Milana vzájemně irituje, je možné, že by pomohlo pojmenování nejpalčivějších třecích ploch. Ale i tak se může stát, že se děti s Milanem nadále nebudou muset. Netlačila bych na pomyslnou pilu a užívala bych si čas zvlášť s dětmi a zvlášť s přítelem, nastavila bych si hranici, která bude znamenat, že se oba světy nebudou mísit.
Při snahách o nové uspořádání takzvaných patchworkových vztahů a rodin je dobré mít na mysli, že reálný život rozhodně není jako nekonečné seriály, kde se všichni vzájemně milují. Pomůže ctít hranice mezi jednotlivými světy a nepokoušet se je mísit přes zjevný odpor jejich aktérů. Jedině tak lze občas docílit toho, že vám zůstane dobrý vztah s dětmi a budete moci zažívat i krásy nového partnerského vztahu.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 12. února 2018. Anketa je uzavřena.
