Pavel Brázda byl významnou osobností českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století. Začal malovat ve 40. letech v Brně, kde založil směr hominismus, umění o lidech a pro lidi, které utvářelo jeho celoživotní přístup k výtvarnému umění, uvádí jeho rodina na Facebooku.
Po komunistickém převratu byl v roce 1949 z politických důvodů vyloučen z Akademie výtvarných umění v Praze. Spolu se svou manželkou Věrou Novákovou následujících 40 let tvořili v izolaci. V 70. a 80. letech pracoval jako topič v kotelně.
Mimořádně osobitý malíř se celý život živil manuálními profesemi a poprvé vystavoval až v roce 1992 v galerii Ženské domovy, společně se svou ženou, malířkou Věrou Novákovou. Výstava, ke které vyšel tehdy v Revolver Revue katalog, byla v té době vysloveně kultovním podnikem.
V roce 2006 mu Národní galerie v Praze ve Veletržním paláci uspořádala velkou retrospektivu, vystavoval také v Brně, Kutné Hoře, ve Vídni a v Paříži. V letošním roce měl výstavu v Birminghamu a v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově, která stále probíhá.
V posledních dvou desetiletích se zabýval tvorbou obrazů a grafik na počítači.
Mezi jeho klíčová díla patří Pět minut před koncem světa (1949-53), Nezapomněl jste se oholit? (1949) a díla ze série Závodníci (1956–58) a cyklu Lidská komedie (2000–2017).
Loni mu v kutnohorské galerii GASK uspořádali k 90. narozeninám retrospektivní výstavu nazvanou Mezi začátky a konci II a hned prvním dílem, které návštěvníci mohli spatřit, byl „autoportrét“ Obluda čeká, obluda má čas (o jeho Obludě a dalších dílech jsme podrobně psali zde).
V roce 1991 získal Pavel Brázda cenu Revolver Revue a v roce 2008 státní vyznamenání. Medaili Za zásluhy v oblasti umění však prezidentu Václavu Klausovi v březnu 2013 vrátil, aby vyjádřil nesouhlas s Klausovými postoji z poslední doby. Vadil mu třeba prezidentův „nadměrný příklon k Rusku“ (více čtěte zde).
