V roce 1950 byli manželé Pavel Brázda (90 let) a Věra Nováková (89 let) v Krumlově na svatební cestě. Teď se sem vrátili ve velkém stylu. V Egon Schiele Art Centru jim připravili obsáhlé retrospektivní výstavy evropského formátu. Kolekce zahrnuje téměř osmdesát let tvorby umělců, kterým komunistický režim neumožnil vystavovat.
Jak vzpomínáte na vaši jihočeskou svatební cestu?
Věra Nováková: Byli jsme ubytovaní na náměstí v Krumlově a odtud vyráželi na výlety po okolí. Navštívili jsme kláštery ve Zlaté Koruně i ve Vyšším Brodě, byla to taková okružní jízda.
Kdyby vám někdo tehdy řekl, že budete mít v Krumlově takhle velké výstavy, věřili byste mu?
Věra Nováková: To tehdy bylo něco naprosto nepředstavitelného.
Pavel Brázda: Já jsem tenkrát myslel, že už se nedožiju toho, abych mohl normálním způsobem vystavovat. Pak jsem si říkal, že se toho dožijou aspoň moje práce. Nakonec se to podařilo. Například obraz Obluda čeká, obluda má čas na to čekal přes čtyřicet let.
Výstavy v Egon Schiele CentruTři výstavy ukazují příběhy umělců žijících a tvořících v naprosto odlišných systémech, ale čerpajících z obdobných zdrojů lidské každodennosti, kde hravost, humor a komiksové prvky dokážou i beze slov srozumitelně poukázat na absurditu a krásu 20. století. „Dílo Pavla Brázdy a Věry Novákové předběhlo v 50. letech svou dobu. Paralelně běžící výstava M. S. Bastiana a Isabelle L. zase doplňuje informaci o stavu umění v Evropě 20. století,“ říká ředitelka galerie Hana Jirmusová Lazarowitz. Díla jsou k vidění do konce října. Galerie je otevřená denně od 10 do 18 hodin. Vstupné je 180 korun. |
Co vás motivovalo tvořit v marasmu 50. let po vyhození z Akademie výtvarných umění, když jste věděli, že svá díla možná nikdy neukážete veřejnosti?
Pavel Brázda: Konečným smyslem obrazů mimo jiné je, že to člověka nabíjí a nemůže bez toho být. Nikdy jsme nemalovali proto, abychom obrazy prodávali. To může také neblaze ovlivnit tvorbu.
Věra Nováková: Dostali jsme se do izolace, která byla přínosná v tom, že jsme byli svobodní. Nebyli jsme ovlivněni módou, žádnými prodejemi, mělo to své výhody.
Pavel Brázda: Nedělali jsme věci, které by se tehdy daly normálně vystavovat. I když se nabízely kompromisy, tak my jsme je zcela rozhodně odmítli a dělali jsme si vše po svém. Převládající proudy v umění jsme znali, ale měli jsme potřebu zcela nezávislých vyjadřovacích způsobů.
Pane Brázdo, vy máte na této výstavě i jeden ze svých prvních obrazů z roku 1937, kdy jste dostal olejové malby. Vybavíte si tehdejší pocity?
Pavel Brázda: To byla krátká a bezvýznamná epizoda. Namaloval jsem několik obrazů olejovými malbami. K tvorbě jsem se začal pořádně vracet až v roce 1942. O rok později už jsem založil směr nazývaný hominismus (takzvaná zkrocená forma expresionismu, umění o lidech a pro lidi, pozn. red.). Z toho je v Krumlově poměrně reprezentativní výběr. Tehdy jsem začal tvořit zcela po svém a následně jsem na to navazoval.
Zároveň tu máte i dílo, které vám prý kurátorka vzala s nadsázkou přímo z rukou. Jak dnes tvoříte?
Pavel Brázda: Já jsem od poslední souborné výstavy v Národní galerii v Praze v roce 2006 přešel k malování na počítači. Moje práce je kombinovaná. Definitivní kresba vzniká postupně na papíru. Když mám vše do detailů vyřešené, tak to přenáším do počítače. Potom začíná hra s barvou. Má to ohromné výhody oproti věcem, které jsem dělal předtím. Ve výsledku to působí obdobně, je to zcela k nerozeznání. Nemám už potřebu se vracet k rukodělné práci. Nemusím ručně přemalovávat plochy a linie. Ovládání je pro mě snadnější a barvy se dají citlivě míchat.
V galerii jsou také vyšívané práce vaší matky...
Pavel Brázda: V roce 1949 byli moji rodiče vykázáni z Brna a bylo jim povoleno užívat jen jeden pokoj s kuchyní v bývalé venkovské vile. Maminka to těžce snášela. Napadlo mě, že by mohla vyšívat podle mých obrázků. Nakonec to bylo jedno z jejích posledních velkých potěšení.
Jak se vám líbí prostor Egon Schiele Art Centra?
Pavel Brázda: Tahle výstava je naprosto úžasná a rozsáhlá jako žádná dosud. Od první chvíle, kdy jsme přijeli do Českého Krumlova a já uviděl zvětšenou Obludu na jednom domě, tak jsem nevycházel z úžasu. Jsou to krásné prostory a nádherná spolupráce. Výstava je připravená velice citlivým způsobem.
Věra Nováková: Musíme poděkovat paní ředitelce Haně Jirmusové Lazarowitz, s jakou citlivostí a velkým pochopením přijala naše věci.
