Hřebenovka
V okolí česko-německo-rakouského trojmezí připomíná Šumava pořádné hory, hraniční hřeben výrazně převyšuje okolí a vedou tam jen lesní cesty. Přechod Třístoličníku (1 302 m) a nejvyššího bodu české části Šumavy Plechého (1 378 m) sice není úplně nejsnazším podnikem, ale litovat nikdo nebude.
 |
Do výchozího i koncového bodu treku vede železnice, plánování je tedy snadné. Začnete v Novém Údolí a asi po hodině chůze se budete muset popasovat s nejobtížnější pasáží, prudkým výstupem na Třístoličník. Na vrcholu najdete jedinou možnost občerstvení, totiž německý Berggasthof Dreisessel.
Následuje báječný pětikilometrový hřeben bez velkého převýšení, přes Trojmeznou horu (1 361 m) a Trojmezí až na Plechý. Z Plechého sestoupíte po místy hůře schůdné pěšině, ale provázeni řadou pěkných výhledů, k Plešnému jezeru. Odtud klesají již pohodlnější lesní cesty do Nové Pece. Celá trasa je 23 kilometrů dlouhá, počítejte nejméně se šesti hodinami chůze.
Jezera
Patří k symbolům Šumavy: osm ledovcových jezer, z toho jich pět leží na české straně pohoří. Nedohledně velké není žádné z nich, zaujmou však temnými vodami, které se zrcadlí v typických karech uprostřed rozsáhlých lesů, i krásným okolním prostředím.
Jezero Laka
Výlet ke dvěma největším jezerům, Černému a Čertovu, patří mezi šumavské klasiky. Snadné dostupnosti (k Černému jezeru vede dokonce asfaltka, byť se zákazem vjezdu aut) odpovídá ovšem i vysoká návštěvnost: pokud si je chcete užít v relativním klidu, vyrazte buď velmi brzy zrána nebo alespoň mimo víkend. Pěší okruh ze Špičáku včetně spojky mezi oběma jezery přes křižovatku Rozvodí (pozor na sezonní uzávěru) trvá necelé tři hodiny.
Pokud hledáte klidnější jezerní lokalitu, tak se nabízí jezero Laka, nejmenší a nejvýše položené ze šumavských jezer. Dojdete k němu (či dojedete na kole) nejblíže z parkoviště na Nové Hůrce, cesta jedním směrem měří pět kilometrů.
Tajný tip bez lidí
Území s minimálním či žádným osídlením je na Šumavě hlavně podél hranice vícero, toto však zaujme i nepatrnou turistickou frekvencí. Oblast mezi vodní nádrží Lipno a rakouskou hranicí je zkrátka tak odlehlá a špatně dostupná, že se tam můžete toulat celé hodiny sami.
Dominantou pravého břehu Lipna je zřícenina Vítkův kámen. Až pod něj se dá vyjet autem, případně vystoupit po turistické stezce z osady Frýdava naproti Frymburku. Dál už ale musíte po svých nebo na kole, v členitém terénu budete často míjet pozůstatky osad zaniklých po 2. světové válce jako jsou Rychnůvek či Jasánky. Zajímavou atrakcí, v nejodlehlejším koutě těsně u hranice, je nejjižnější úsek Schwarzenberského plavebního kanálu.
Říční údolí
Divoké a nespoutané toky Vydry a Křemelné nemají na Šumavě konkurenci. Obě řeky vytvářejí zahloubená údolí s velkým spádem, v nichž temné, rašelinné vody pospíchají v četných zákrutech přes ohromné kameny.
Nejkrásnější úsek Vydry mezi Antýglem a Čeňkovou Pilou provází červená turistická značka. Pokud se tam vydáte v době jarního tání či po deštích, budete mít zážitek umocněný. Bouřící voda vytváří krásné přírodní divadlo a člověk pak i porozumí tomu, jak může erozní činnost řeky vytvořit i takové podivuhodné útvary jako jsou proslulé „obří hrnce“.
Údolí Vydry v úseku pod Antýglem
Dolní tok Křemelné vytvořil hluboké údolí při jižním úpatí stejnojmenné hory. Tento úsek, kterým nevede žádná cesta, je však omezeně přístupný pouze v rámci organizovaných vycházek, které občas pořádá správa Národního parku Šumava.
Na vlastní pěst se můžete vypravit na horní tok Křemelné v okolí zaniklých osad Zhůří a Starý Brunst, a bude to úplně jiný zážitek. Táhlý úval v okolí řeky pokrývají malebné horské louky, případně mokřady. Křemelná tu vytváří stovky malých meandrů, jejichž okolí v pozdním jaru pokrývají koberce horských květin.
Vyhlídková železnice
Ze čtyř železničních tratí, které míří z vnitrozemí do centrální části Šumavy, vybíráme tu nejzápadnější: z Klatov do Železné Rudy. Nevede sice do největší výšky (tento primát patří stanici Kubova Huť na trase z Vimperka do Volar), zato poskytuje nádherné výhledy a projedete na ní nejdelším historickým železničním tunelem v Česku pod Špičákem (1 747 m).
Šumavské lokálky se prodírají obtížným, ale krásným terénem. Snímek je z úseku mezi zastávkou Spálenec a nádražím ve Volarech.
Zajímavý úsek startuje hned za Nýrskem, kde trať začne řádně nabírat výšku. Vlaky vytínají dlouhé oblouky nejprve na loukách a později v lese, aby se za stanicí Hamry-Hojsova Stráž obzor zase otevřel a železničním výletníkům poskytl báječné výhledy na hraniční hřeben korunovaný skalnatým vrcholem Ostrého (Osser, 1 293 m). Pěkné je i pokračování za Špičáckým tunelem, kde koleje klesají až na hraniční nádraží Želená Ruda/Bayerisch Eisenstein.
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvÚsek z Nýrska do Železné Rudy projedou vlaky asi za 40 minut a je pořád se na co dívat. Všechny zastávky jsou zároveň východišti pěších i cyklistických túr, nejvíce značených cest se rozbíhá ze stanice Špičák.
Šumavské rozhledny
Česká část Šumavy postrádá jednoznačné vyhlídkové vrcholy, zejména proto, že většina kopců je pokryta lesem. Třeba nejvyšší kóta Plechý (1 378 m) neposkytuje rozhled žádný. Vyhlídkové věže jsou proto pro umožnění pohledů na velké vzdálenosti důležitější než jinde.
Centrální polohu v rámci Šumavy má rozhledna na Boubíně (1 362 m), která patří mezi novější vyhlídkové věže v pohoří. Současná dřevěná konstrukce byla otevřena v roce 2004 a jde o jedno z míst, odkud lze za dobré viditelnosti spatřit Alpy. Největší šanci na to máte na podzim a v zimě, především za inverzních situací. Nejsnazším východištěm na Boubín je Kubova Huť, i tak ale cesta jedním směrem měří pět kilometrů s převýšením necelých 400 metrů.
Šumavské horizonty jsou většinou ladně táhlé. Na snímku je pohled od osady Dobrá na masiv Bobíku (vpravo) a Boubína.
Nezvyklou historií se může pochlubit rozhledna na Poledníku (1 315 m). Současná vyhlídková věž je totiž upraveným torzem vojenského objektu, který tam vznikl za komunismu za účelem radarového sledování „nepřítele“. Odlehlý kopec je nesnadno dostupný (z Prášil 7 kilometrů), nahoru se eventuálně dá dojet i na kole.
Naopak bez námahy se lze dostat na starou klasickou vyhlídkovou věž na Pancíři (1 215 m), alespoň v době, kdy funguje sedačková lanovka. Jinak je to nejblíže ze Špičáckého sedla (2,5 km, opět možno i na kole). Rozhledna na Pancíři je součástí horské chaty, která tu stojí od roku 1923. První jednoduchá rozhledna na tomto místě je ale datovaná již rokem 1880.
Zaniklými vesnicemi
Ruiny desítek zaniklých obcí a osad neoddělitelně patří k současnému obrazu Šumavy. Vesměs jsou důsledkem poválečného odsunu/vyhnání etnických Němců, kteří tu do roku 1945 tvořili většinu populace, a následného spuštění „železné opony“ podél hranice poté, co v roce 1948 uchvátili moc komunisté.
K fyzické likvidaci sídel včetně odstřelu kostelů, škol či panských sídel docházelo nejčastěji v 50. a 60. letech 20. století. K zániku řady šumavských sídel výrazně přispělo také zřízení vojenského prostoru Dobrá Voda (1952 až 1991).
Obyvatelé Horní Sněžné (Oberschneedorf) nedaleko Volar se mohli těšit z mimořádně krásné polohy své obce. Zbyly z ní však jen ruiny.
„Krajinnou archeologii“ zaniklých vesnic si můžete dobře užít na Kvildských pláních v prostoru někdejších obcí Bučina/Buchwald a Knížecí Pláně/Fürstenhut. Obě patřily mezi větší zlikvidovaná sídla, před 2. světovou válkou žilo v každé z nich asi 500 obyvatel. Bučina pak s nadmořskou výškou 1 160 metrů platila za nejvýše položenou osadu v Čechách.
Na Bučině i Knížecích Pláních se nezachovalo ani jedno původní stavení, po roce 1989 tam vyrostlo po jednom novém objektu.
Pietně je upravený prostor odstřeleného kostela a přilehlého hřbitova na Knížecích Pláních. V okolí můžete zřetelně sledovat kamenné snosy, které dříve fungovaly jako hranice jednotlivých políček a pastvin. Prostor kolem Knížecích Plání dýchá melancholickou krásou a současně je ukázkou toho, jak si příroda pozvolně bere prostor zpět poté, co jej opustili lidé.
Na výlet přes Bučinu a Knížecí Pláně se hodí horské kolo, okruh se dá spojit s trasou k pramenu Teplé Vltavy. Nejbližšími místy, kam se lze dostat veřejnou dopravou či autem, jsou Kvilda a Borová Lada.
30. června 2020 |
