Václav Šerák se narodil 9. října 1931 v Čakovicích do rodiny místního stavitele. V mládí rád kreslil a po čakovické měšťance si podal hned dvě přihlášky na střední výtvarné školy - grafiku a státní keramickou školu v Praze. Problém však nastal, když se dozvěděl, že přijímačky na ně jsou ve stejný den i ve stejnou hodinu. „Ani jeden obor jsem neznal, a tak jsem si venku na chodníku házel korunou. A vyšla mi ta keramika,“ popisuje výtvarník volbu uměleckého oboru.
„Zkoušky jsem udělal, ale v sedmačtyřicátém roce byl obrovský nával. A tak mě na rok poslali na praxi s tím, že až potom nastoupím do školy.“ Poslali ho do Merklína u Karlových Varů. S tatínkem tam vyrazili vlakem a až na místě se dozvěděli, že v moderní fabrice se vyrábí jen technický porcelán. „Moje první sólová výroba bylo lisování pivních tácků,“ vyprávěl výtvarník. Kromě nich se v západočeské fabrice dělaly třeba i obrovské izolátory vysokého napětí. Po roce v Merklíně se mohl vrátit na školu do Prahy. Šerákovými spolužáky zde byli například sochař Karel Nepraš nebo malíř Bedřich Dlouhý.
V roce 1952 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do Ateliéru keramiky a porcelánu, který vedl profesor Otto Eckert. Po jejím absolvování nastoupil jako návrhář do národního podniku Karlovarský porcelán. Právě zde navrhl moka soupravu Milena, za kterou byl v roce 1961 oceněn stříbrnou medailí na milánském Triennale.
Keramik Václav Šerák |
Vlastní autorské tvorbě se začal věnovat až o další rok později, kdy začal spolupracovat s pražským Ústavem bytové a oděvní kultury (ÚBOK), u nějž vydržel až do roku 1990. Za tuto dobu získal za své návrhy deset významných světových cen. Vázy, které v osmdesátých letech dostaly hned tři ocenění československého ministerstva průmyslu za nejlepší návrh roku, se dodnes vyrábějí v duchcovské porcelánce Royal Dux.
V roce 1966 se Václav Šerák stal spoluzakladatelem Mezinárodního sympozia keramiky v Bechyni, které je dodnes nejdéle kontinuálně probíhající akcí svého druhu v Evropě. Jako autor se věnuje keramické plastice i designu. Celý život se také zajímá o technickou stránku keramických materiálů, jejichž vlastnosti pomáhal vyvíjet.
Výběr z ocenění:1961 - XII. Triennale di Milano, Itálie (stříbrná medaile) 1962 - Mezinárodní výstava keramiky AIC, Praha (dvě stříbrné medaile) 1965 - IV. výstava AIC, Švýcarsko (stříbrná medaile) 1966 - Il Concorso Internazionale della Ceramica d’Arte Contemporanea, Itálie (zlatá medaile) 1967 - Internationales Kunsthandwerk, Německo (cena za keramiku) 1988 - Brněnské výstavní veletrhy (zlatá medaile) 1991 - Concorso Internazionale della Ceramica d’Arte, Sculptura per la Cittá, Itálie (Premio aquisto) 2001 - 1st Word Ceramic Biennale, Jižní Korea (čestné uznání) 2003 - VŠUP v Praze (čestný doktorát) |
Pro Šerákova keramická díla jsou příznačné točené reliéfní půlkruhy, tordované, tedy kroucené sloupy a hliněné plátové konstrukce s otiskem struktury. Svůj osobitý styl uplatňoval od poloviny 80. let také v architektuře. Soubor venkovních plastik, které udělal pro budovu Federálního shromáždění, byl záhy po instalaci z ideových důvodů odstraněn. Rozměrné nástěnné reliéfy, které v letech 1988 a 1989 připravoval pro pražskou Nemocnici Na Homolce, tak musel vytvořit pod cizím jménem.
Na jaře 1990 se Václav Šerák stal vedoucím ateliéru keramiky a porcelánu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde byl v roce 1992 jmenován profesorem. „Vydržel jsem tam do roku 2004 a pak jsem šel na pět let do Plzně, kde jsem rozjížděl Ateliér designu keramiky a porcelánu na Západočeské Univerzitě,“ popisuje dlouhé období, kdy působil jako pedagog.
Šerák žije s manželkou Marií a fenkou Ťuldou v rodinném domku v pražských Čakovicích. Svými pracemi je zastoupen ve dvou desítkách galeriích po celém světě, například Victoria & Albert Museum v Londýně, německém Hetjens Museu či japonském Saga Prefektural Art Museum.
(Doplnění: Výtvarník Václav Šerák zemřel obklopen svými blízkými 23. ledna 2021. Bylo mu 89 let.)
