RECENZE: Žádný zázrak, ale Suchánkův Pepa to aspoň myslel dobře

Česká komedie se stala výrazem pro levnou spekulativní vraždu divákovy inteligence. V tomto ohledu se Pepa, který právě vstupuje do kin, lehce liší. Alespoň to myslel dobře, neřku-li vážně. Bohužel ctižádost snímku značně převyšuje schopnosti jeho tvůrců.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv

Autorský příběh režiséra Jána Nováka, s nímž spolupracoval Jaroslav Sauer, poškozují scenáristická lenost a dramaturgická nezkušenost. 

Z prvního kazu se zrodil tvar na úrovni rozhlasové četby, hrdina v jinak ukázněném podání Michala Suchánka totiž celou svou trudnou pouť celoživotního outsidera vypravěčsky komentuje v úmorně nekonečném monologu, aniž by mu text dovolil smělejší myšlenky než „neviditelnost mi nedovolila snít“ nebo „pořád žiju jenom napůl“.

Z druhé vady, která využívá obnošeného modelu zpětného líčení od početí až k prahu smrti, pak plyne, že skoro celý film vypadá jako prolog. A jestliže dojemně trpný mimoň uvažující, kdy začne opravdový život – po narození, po maturitě, prvním sexu, svatbě, dětech či až po smrti, není schopen činu, natož vzpoury dříve než ve finále, ztrácí nutně divákův zájem i sympatie.

Pepa

45 %

Česko, 2018, 90 min

Režie: Ján Novák

Scénář: Ján Novák, Jaroslav Sauer

Hrají: Michal Suchánek, Petra Špalková, Jakub Kohák, Filip Blažek, Alice Bendová, Natálie Grossová, Martin Pechlát, Anna Stropnická, Kristýna Kociánová, Vlastimil Kaňka, Marek Vašut, Alena Doláková, Viktor Antonio, Lukáš Kunz

Pepa je osamělý vyděděnec, nechtěné dítě bezstarostné éry hippies, jehož ilustrovanou kronikou plachého otloukánka film listuje přes několikero obsazení: školka, škola, vojenské odvody, úřednický post. Leckteré motivy přitom opakuje z jiných děl, třeba kakao coby pokoutní cestu k získání modré knížky včetně Plíhalovy slavné písně nebo voyerské slídění s dalekohledem na sídlišti, jen aby zjistil, že „všichni lidi to mají těžký“. Vždy je využit a zneužit, za totality i svobody, v práci i v citech, od smutné komedie míří k melodramatu a v závěrečném odhalení až k Cimrmanovi.

Nicméně nejde o případ podívané, jaká naplňuje studem. Navíc Petra Špalková coby Pepova manželka si vychutnává sólo semetriky ve společenských trapasech typu „Pepo, čuchni si k Tondovi“, prostředí včetně hotelového zapadáku hraje tesknou ošuntělostí a ve vzácné chvilce se zdá, že by se z Pepy mohla vyloupnout taková malá česká Americká krása. Jen to umět.

Ale nakonec musí stačit, že se nekoná další prvoplánová řachanda.