RECENZE: Doktor Martin v kině trestá herce, diváky i původní seriál

I Česká televize má právo na omyl. Jenže film Doktor Martin: Záhada v Beskydech, který právě vstoupil do kin, není omyl, nýbrž výsměch: původnímu seriálu, jeho divákům a zejména hercům.

Paradoxně lékař odvozený z britské licence to v Beskydech dotáhl dál než v rodné anglické vsi. Tam sice také přidali k seriálu samostatné filmy, ovšem televizní. Kdežto tuzemský přestup do kin onu neumělost, již obrazovka milosrdně rozpouští, nafoukne na velkém plátně do obludných rozměrů.

Dokonale jalový scénář se mohl přiblížit k soudnému dramaturgovi nanejvýš na sto metrů. V detektivní zápletce kolem nálezu staré kostry semele dohromady neskutečné prvky, namátkou dobový cirkus, bájný zlatý poklad, StB za 50. let, prvorepublikového cestovatele a muže 28. října. Ovšem nikoli ve stylu crazy, nýbrž vesnického románu.

K tomu nadělí hrdinovi nejen miminko, které má jeho bručounskou jízlivost změkčit a hrozbu nebezpečí vyostřit, ale dokonce mistra medicíny dostrká až do manželské poradny, protože jeho partnerka na mateřské dovolené si žádá s plnou vážností domáckých promluv „právo se realizovat“.

Což je skoro hrozivější než rádoby akční rovina, kvůli níž scenárista Tomáš Končinský příběhu přezdívá „beskydský Indiana Jones“. Zjevně to však nestihl sdělit režisérovi Petru Zahrádkovi, protože právě okamžiky slibující trochu prudší pohyb, neřkuli jízdu, jsou natočené tak nešikovně, až budí smích. Pravda, je to smích neplánovaný, ale jiný se v údajné komedii nedostaví.

Film se vlastně skládá ze dvou částí. V první se neděje nic, a to ještě tempem natolik neuspěchaným, že než Miroslav Donutil v titulní roli naloží do kufru auta názorně krumpáč, uplyne pocitově třicetiletá válka. Přitom se všichni herci včetně zvučných jmen musí tvářit buď přehnaně významuplně, nebo mile nahlouple v duchu folklórního koloritu; obojí je za trest.

Doktor Martin: Záhada v Beskydech

20 %

Režie Petr Zahrádka,

hrají Miroslav Donutil, Robert Mikluš, Jitka Čvančarová

A v druhé části se zase začnou dít věci, které snímek definitivně převedou na půdu nechtěné parodie. Při dvojitém zvratu ve finále už by snad nepřekvapilo, ani kdyby na scéně přistál padákem s dalšími zločinnými nároky třeba hrabě Drákula.

Deset procent konečné známky lze vydolovat právě za bezuzdnou psinu, již tvůrci nezamýšleli a která se strhne v závěru truchlohry. Druhou desítku si zaslouží výprava, neboť kouzlo roubenek mezi lesy nedokázal zničit ani film, v němž by se veškeré chování postav dalo s pořádnou dávkou shovívavosti označit za dětinské.

Ale to by byla urážka dětí.