RECENZE: Naštěstí Němá tajemství ctí detektivku. Zdobí ji Steinmasslová

Sama o sobě by domácí novinka kin Němá tajemství vydala na slušný lehký nadprůměr. Avšak způsob, jímž tady ohlašuje svůj velký návrat herečka Milena Steinmasslová, výslednou známku pozvedá.

Projekt, jenž by se dal označit za vztahovou detektivku, stojí na uznávaných jménech. Scénář napsala Alice Nellis, podílel se na něm také režisér filmu Tomáš Mašín a manželku veterináře, kterého postihne těžký profesní úraz, ztvárnila Jana Plodková, jež kvůli své roli absolvovala tvrdý běžecký trénink.

Představitel jejího muže Marián Mitaš zase prošel náročnou fyzickou proměnou, neboť jeho hrdinu po nehodě postihne mimo jiné afázie, porucha řeči při poškození mozku, již přiznal prostřednictvím svých blízkých třeba Bruce Willis.

Ale naštěstí pro diváka, jenž vcelku pochopitelně odmítá sledovat na plátně nekonečné utrpení, zdaleka nejde jen o náhlou nemoc měnící lidské životy. Pravda, trpí tu skutečně všichni: pacient vnímající svou bezvýchodnou situaci, jeho manželka vyčerpaná péčí na plný úvazek, jeho matka v podání Steinmasslové, která se snachou vede odjakživa tichou válku, i Magdaléna Borová coby zvěrolékařova klientka pronásledovaná pocitem spoluviny, jejíž pravá úloha v komorní sestavě se vyjevuje až postupně.

Právě ona tajemství, která se pod vlivem nešťastné události začnou vynořovat, mají sice povahu citové banality včetně vousatého odhalení pravdy prostřednictvím pacientova mobilu, ale zkušení tvůrci bohudíky dobře vědí, že milostným šablonám může dodat potřebnou výbušnost i napětí žánr krimi.

Takže zápletka se z velké části rozvíjí zpětně během policejních výslechů, které kombinují vcelku strohé dialogy s inscenovanými návraty k minulým dějům. Navíc přijde na přetřes otázka, za jakých okolností má smysl udržovat při životě lidi, kteří si to nepřejí, ale nemají šanci svou vůli naplnit vlastní silou.

Po snímku Buko si Alice Nellis znovu dopřála „koňské“ téma coby jistý druh terapie, svědčící zároveň obrazovému požitku. Zato jinou svou osobitou značku, totiž smysl pro humor, nechala tentokrát až na vzácné výjimky stranou, což otevírá prostor pro melodramatické, jakkoli věcně pojímané okamžiky.

Zejména první část se utápí ve zmaru, násobeném vypravěčskými manýrami: sychravostí podzimu, sterilitou nemocnice a všudypřítomným příšeřím. Jako by náladové melancholii propadli i vyšetřovatelé neboli Igor Chmela a Jan Révai, pokud zrovna nekrmí želvičky.

Současně však Němá tajemství ovládají abecedu detektivky natolik, aby uměla mezilidské dusno dovedně stupňovat. Krok za krokem přituhuje, každý nedbale pohozený lék, pootevřené okno či sklenka vína proti stresu může přinést další osudové následky, jež symbolizuje zkrvavený nůž.

Němá tajemství

65 %

Režie Tomáš Mašín, hrají Jana Plodková, Marián Mitaš, Jan Révai, Milena Steinmasslová, Magdaléna Borová, Jiří Havelka

Kinobox: 75 %

Pokud jde o řešení případu, není ani úplně běžné, ani vyloženě ojedinělé, ostatně už Agatha Christie je použila. Pohříchu od chvíle, kdy má divák jasno, se filmový čas už pouze natahuje rekonstrukcí; celovečerní formát se v novince vůbec zdá být mechanicky plněnou povinností.

Jenže stále zbývají dobře napsané i zahrané postavy, vesměs ženy, které tady mají nad muži nebývalou převahu. Plodková trefně předvádí stavy, kam může člověka dovést oddanost typu „nonstop ve střehu“, zvláště když začne pochybovat o jejím účelu a s poznáním pravdy se do lásky vkrádá zlost.

A proměna Steinmasslové z typické odtažité tchyně ve spřízněnou bytost schopnou nejzazšího odhodlání pak profesionální práci celého týmu ještě parádně korunuje.