Čekají ho ještě dvě představení,
Ejvazov pochází z Baku, ze zcela nehudebního prostředí. „V naší rodině jsou samí doktoři a inženýři. Nikdo u nás netančil, ani nezpíval. Když mi bylo tak sedmnáct nebo osmnáct, pořád jsem nevěděl, co budu dělat, ale protože můj otec byl meteorolog, šel jsem na univerzitu studovat stejný obor. Jednou jsem na studentské show zazpíval jakousi písničku a pianista mi řekl, že bych mohl zpívat profesionálně. Do té doby jsem o tom neuvažoval. Ale i pak jsem napřed chtěl dělat pop, teprve později jsem objevil krásu operní hudby,“ vzpomíná.
Odjel studovat do Itálie, kde také zahájil svou kariéru. A tam před třemi lety potkal i Annu Nětrebko. Římská opera je tehdy oba angažovala do Pucciniho opery Manon Lescaut. „Vlastně jsem Annu moc neznal. Samozřejmě jsem věděl, jak je slavná, ale zpívala tehdy jiný repertoár než já, ne tak dramatický. Takže když jsem ji viděl v obsazení, byl jsem docela překvapen, že chce dělat po Donu Pasqualovi nebo Nápoji lásky takovou těžkou roli. Říkal jsem si, že je buď blázen, nebo velká umělkyně. A byla to druhá možnost,“ poznamenává.
První setkání ovšem začalo menším šokem. „Anna pro mě byla hvězda. A pak přijela – a neuměla pořádně svoji roli! Kdybych já přišel na zkoušky a neuměl třeba jen část role, tak bych asi dostal infarkt. Ona však byla v pohodě a během krátké doby se všechno naučila. Přitom part Manon Lescaut je nesmírně obtížný. Všichni byli překvapeni, i dirigent Riccardo Muti. Anna je zkrátka mimořádně nadaná. To já nejsem,“ směje se tenorista.
Zazpívají si v Aidě
Nětrebko a Ejvazov se vzali koncem roku 2015 ve Vídni, kde také žijí. Tenorista nezastírá, že být manželem Nětrebko a současně dělat stejnou profesi je dvojitá výzva. „První rok byl hodně těžký,“ přiznává. „Diváci mě srovnávali s Annou a říkali si: Aha, on je tady kvůli ní. Je pravda, že Anna je velká hvězda a obrovský talent, kdežto já musím tvrdě pracovat, ale myslím, že výsledky se dostavují a lidé už poznávají, že nejsem pouze manžel Nětrebko,“ tvrdí.
Proto se také brání výtkám, že na světové scény ho protlačuje právě manželka. „Více proslulých pěvců má za partnery rovněž pěvce, kteří ovšem nezpívají na velkých scénách. Špičkoví dirigenti a manažeři by přece neangažovali někoho jen proto, že si o to řekla Nětrebko. Nanejvýš by si ho poslechli a dali mu šanci, ale pokud by nebyl dobrý, nevzali by ho,“ zdůrazňuje Ejvazov. S manželkou ostatně zpívá spíše na koncertech, na jevištích se potkávají jen občas. Například letos v létě budou spolu vystupovat ve Verdiho Aidě na Salcburském festivalu. Nětrebko ztvární Aidu a její manžel Radama.
Je fakt, že ve svých čtyřiceti už Ejvazov zpívá role, jako jsou Kalaf, Otello, Canio nebo Don Carlos, což je nejobtížnější tenorový repertoár, v němž vytyčovali kritéria legendární tenoři. Jít tedy na jeviště jako manžel Nětrebkové a k tomu ještě zpívat Nessun dorma po Lucianu Pavarottim, to už musí být opravdová zkouška nervů. „Je pravda, že takovou osobnost, jako byl Pavarotti se svou muzikalitou, dnes postrádáme. Každý tenorista to bude mít po něm těžké, ale to neznamená, že přestaneme zpívat Nessun dorma,“ uzavírá Ejvazov.
