RECENZE: G. I. Joe s němou topmodelkou Kurkovou je vzor akční tuposti

Producenti měli dobrý důvod, proč v Americe před premiérou filmu G. I. Joe neuspořádali obvyklou novinářskou projekci. A novináři zase dobře věděli, proč novinku nesměli vidět. Jak napsal jeden z nich, "mentální vyspělost většiny kritiků přesahuje deset let". Vystihl to dokonale – snad jen tu věkovou hranici ještě nadsadil.

Akční snímek o elitní jednotce armádních specialistů odvozený od dětských hraček totiž působí jako hra malých předškoláků, kteří s plastovým samopalem pobíhají po hřišti a vyrážejí zvuky „džžžž – ratatata“. Ne náhodou jej producenti přednostně pouštěli rodinám na vojenských základnách.

Boj na vysoké noze

Jestliže v amerických kinech G. I. Joe svůj první víkend vyhrál s tržbami 56 milionů dolarů, museli je utratit vesměs tatínkové se syny – a tajně, aby svým ženským protějškům nebyli pro smích.

G. I. Joe

30 %

USA, 118 min.

režie S. Sommers,

hrají D. Quaid, S. Millerová, K. Kurková,

G. I. Joe je opravdu k smíchu, ale nechtěně. Zatímco v obou Mumiích držel režisér Stephen Sommers žánr akční komedie, vojenská rádobybondovka se tváří vážně – jen černošský druh hlavního hrdiny alias Channinga Tatuma smí trousit vtípky. Pohříchu se jim kino směje méně než závažně vyslovovaným konverzačním perlám „Umím jen vyhrávat“, „Když padneš, vstaň“ nebo „Dobrá práce, zachránil jsi Moskvu!“.

Bohužel Moskvou utrpení nekončí, zloduch bažící po světovládě má ještě další tři ničivé nálože, jejichž zneškodňování připomíná monotónní seriál. Střídají se v něm přehlídka pyrotechniky s přehlídkou krásek v upjatých černých kombinézách, k nimž se vztahuje věčná záhada: jak se pohybují přískokem vpřed na tak vysokých podpatcích.

Na filmu G. I. Joe by si děti mohly procvičovat mluvnické stupňování. „Reálný“ děj je hloupý, představování jednotlivých postav ve scénách z minulosti ještě hloupější a jejich dialogy nejhloupější – až hraničí s parodií. Vše, zač je Hollywood vysmíván, si vzal G. I. Joe za svůj vzor, počínaje americkým prezidentem střídajícím výkřiky „Bože můj“ a „Proboha“ a konče triky tak umělými, že už ani neomračují, o vykrádání Hvězdných válek nemluvě.

Film nebo parodie?

Film, nebo parodie?

Mirka Spáčilová

„Reálný“ děj je hloupý, představování jednotlivých postav ve scénách z minulosti ještě hloupější a jejich dialogy nejhloupější – až hraničí s parodií.

Další z amerických filmů natáčených v Česku tedy dopadl neslavně, přičemž na G. I. Joe máme několikerý podíl. Jediná pořádná podívaná, zběsilá automobilová honička, se točila ve staropražských uličkách – kupodivu vyústí přímo pod Eiffelovkou.

Dále se tu v pozadí za širokoplecím velitelem němě usmívá topmodelka Karolina Kurková – než se pod zákeřnou ranou nepřítele ladně sesune k zemi; tváří se, jako by byla ráda, že to má za sebou, a není divu.

Za třetí českou stopu už si můžeme výhradně sami: totiž za úděsný dabing, který nebetyčnou stupiditu dialogů ještě násobí, ačkoli se zdálo, že horší už to být nemůže.

Milovníci filmové akce budou namítat, že v daném žánru o logiku ani inteligenci nejde a že slova nejsou podstatná – ale pak ať hrdinům vyříznou jazyk nebo v kině vypnou zvuk.

Nadto si G. I. Joe tak okatě a opakovaně dláždí cestu k dalšímu dílu, až se srdce zatvrdí a z původně zamýšlených čtyřiceti procent hodnocení deset ubere. Pro výstrahu.