RECENZE: Text Hornbyho, před kamerou Brosnan. Přesto oba nutí zívat

Když už není spolehnutí ani na britské komedie, je to s kinematografií nahnuté. Přitom Dlouhá cesta dolů, jež vstupuje do našich kin, má černý vtip po anglicku ve vínku: její hrdiny totiž spojí pokus o sebevraždu.

Úvodní situace znamená zároveň vrchol. O silvestrovské noci na střeše věžáku si náhodná čtveřice lidí plánujících smrtící skok dává navzájem přednost. - Bude vám to dlouho trvat? - Prosím, račte první, počkám. - A půjčíte mi žebřík?

Avšak poté, co se svorně domluví, že sebevraždu odloží do Valentýna, a začnou poodhalovat své osudy, ze šibeniční legrace se postupně klube uplakané melodrama. Pierce Brosnan hraje někdejší televizní hvězdu, která kvůli jednomu úletu ztratila rodinu, práci i vážnost. Aaron Paul v roli muzikanta se obrnil tvrzením, že má rakovinu. Rosamund Pike coby vzpurná dcerka politika trpí pubertální láskou, více však zmizením své sestry. A Toni Collette ztělesnila až příliš oddanou, tudíž od okolí izolovanou matku postiženého syna.

Sotva však vyloží parta karty na stůl, nemá o čem vyprávět. Herecky sice sestava jakžtakž účinkuje, jenže veškeré její klopýtání přes vzájemné náklonnosti, křivdy a tajemství se smrskne na kolektivní způsob psychoterapie.

Nejprve dají svou společnou historku všanc médiím, aby si přivydělali, ale zraňující způsob výslechů prostě neustojí.

Pak se hromadně vydají na Kanárské ostrovy, aby povzbudili své pozitivní myšlení, ale i tam si je najde zákeřná novinářka, a navíc si vjedou do vlasů hlavní hrdinové mezi sebou. Sentimentální notu přitvrdí ještě postava Toni Collette, pozitivní až na zabití, neboť prostřední hotýlek u moře se snídaní pro ni představuje pohádkový přepych.

Kdo je zoufalejší?

Je kniha lepší?

Je Hornbyho předloha lepší než film? Zkuste ukázku z knihy Dlouhá cesta dolů

Každý z hrdinů dostane sólovou linii, než se jejich hlasy znovu propojí do finále, ale vlastně ani jeden nedokáže upřímně rozesmát. Dokonce i když přijde na řadu obligátní soutěž, který ze zoufalců je nejzoufalejší, chce se spíše zívat.

Ukoptěné, umolousané, nanicovaté vyprávění s tóny klavíru a bílými vločkami jako by se ocitlo omylem právě v zemi, která si zakládá na tradici citové zdrženlivosti a výjimečné slzy dovoluje, pouze pokud se probijí smíchem. Než Dlouhá cesta dolů svede všechny aktéry zpět do bodu jedna, aby se kruh uzavřel, má člověk pocit, že delší cestu jakživ nezažil. A to ho ještě čeká závěrečné vysvětlování, smiřování, objímání, odpouštění.

Dlouhá cesta dolů

45 %

Velká Británie / Německo, 2014, 96 min

režie: Pascal Chaumeil

hrají: Aaron Paul, Pierce Brosnan, Toni Collette, Rosamund Pike, Imogen Poots, Joe Cole, Tuppence Middleton, Sam Neill

Těžko se hledá vina, proč to tentokrát ne a nefunguje. Spisovatel Nick Hornby přece už posloužil filmům Jak na věc nebo Škola života, střídajícím skrývanou něhu s daleko sžíravějším sarkasmem.

Takže jako obětní beránek se nabízí spíše Pascal Chaumeil, francouzský režisér, jenž sice ve svých začátcích spolupracoval s Lukem Bessonem, ale poté dělal vesměs reklamy, sitkomy a televizní filmy.

Celovečerní debut (K)lamač srdcí natočil teprve před čtyřmi lety a již z něj čpěla nová hollywoodská nákaza, která pod hlavičkou romantické komedie prodává sebezpytné telenovely. Což bohužel platí i pro Dlouhou cestu dolů. Místo aby navracela chuť do života, zalije depresí z nemohoucnosti.