RECENZE: Film pro všechny generace. Jiří Mádl vzkřísil Pány kluky

Herecké režie už dneska nepřekvapí. Ovšem pokud se povedou tak jako autorská prvotina Jiřího Mádla Pojedeme k moři, dá se mluvit o malém zázraku. Po dlouhé době se totiž zrodil půvabný dětský film pro všechny generace.

Na začátku stál Nápad s velkým N, riskantní, ale ve své důslednosti nakonec únosný a nosný: vyprávět výhradně očima dítěte. Přesněji hledáčkem kamery, v níž jedenáctiletý školák našel báječnou hračku, a jak se ukáže, i netušenou zbraň.

Od první do poslední vteřiny staví debutující režisér Jiří Mádl své líčení právě a pouze na vnímání malého hrdiny, včetně titulků - hrají: mamka a taťka, režie: já.

Tom Sawyer a Huck Finn

Chlapec, jehož naprosto bezprostředně ztělesnil Petr Šimčák, rejdí s kamerou  kolem sebe a ve zkratce charakterizuje své blízké. Babička poslouchá bratry Nedvědy, maminka chce být těhotná, já nenávidím fotbal, tohle je moje tajná láska a tohle můj nejlepší kamarád (představuje ho navzdory vyhrocenější roli neméně přirozený Jan Maršál). Malý Spielberg odzbrojuje krutou upřímností - Nechci se koukat na nemocný lidi - i terorem dokumentaristy, který kradmo snímá kdeco, "výslechy" u oběda, sex rodičů, trapasy školní besídky. Ale také inscenuje snovou svatební scénu.

Od dob filmu Páni kluci tu snad nebyl dětský příběh s nadgeneračním přesahem, který by spojoval tolik hravosti, vtipu, dobrodružství a tajemství, aniž by zároveň strkal lidstvu pod nos zásadní sdělení. Bohužel metoda se časem stává trochu jednotvárnou, zdržují i některé rekapitulace a doslovnosti.

Přesto je stále znát, jak Mádl vymýšlel "po klukovsku" každý záběr a s jakou chutí se předvádějí jeho svěřenci, Tom Sawyer a Huck Finn ze současné jihočeské idyly. Třebaže idyly zdánlivé, protože i běžné synovské dotírání - Kdy už konečně pojedem k moři? A kdy budete mít druhé dítě? - může narazit na třináctou komnatu dospělých.

Jak sladké bylo nevědět

Ostatně hlavní záhadu hrdina zkoumá na půdorysu dětské detektivky, když coby stopař sleduje tajné výlety svého otce v podání Ondřeje Vetchého. Kam a za kým jezdí, proč zapírá a jak to, že mu pravdu nepoví ani babička - výtečná Jaroslava Pokorná, s níž v jedné z nejlíbeznějších scén na oslavě narozenin vnuk tančí "i na ty Nedvědy"?

Pojedeme k moři

70 %

Česko, 2014, 90 min

režie: Jiří Mádl

hrají: Ondřej Vetchý, Jaroslava Pokorná, Jan Maršál, Lucie Trmíková, Michaela Majerníková, Zdeněk Bařinka, Miroslav Táborský

Streamovací služby: Netflix, Max (CZ zvuk)

Kinobox: 66 %

IMDb: 6.8

Jinak se to shrnout nedá: páni kluci se vyblbli náramně. Včetně žertů, kdy jde školák na první rande "na komedii s Mádlem" Probudím se včera a v kase kina sedí producent obou filmů. A jakmile se divák poddá sladkým starostem bezstarostných let, přestěhuje se kamera ke kamarádovi domů  do situací, až se zastaví dech i tep.

Příběh první vzpoury - Je mi jedenáct, ale berte mě vážně - objeví, že i rodiče mohou mít strach. Aneb jak sladké bylo nevědět a jak rychle se dospívá, když člověk oželí i moře. Mádl o tom vypráví s lehkostí, zdánlivě nezávazně, přitom zrale a s oceánem citu beze slov.