Ondřej Vetchý byl devětkrát nominován na Českého lva za filmy: Golet v údolí (1995), Kolja (1996), Báječná léta pod psa (1997), Tmavomodrý svět (2001), Vendeta (2011), 7 dní hříchů (2012), Jak jsme hráli čáru (2014) a Po strništi bos (2017). Proměnil pouze nominaci za Krobotův film Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka (2012).
Svou filmovou kariéru začal Ondřej Vetchý v Hanibalově dětské komedii Leť, ptáku, leť! (1978). Objevil se například i ve snímcích Zámek nekonečno (1983) a Láska z pasáže (1984). Za roli v dramatu Dům pro dva (1987) byl nominován na Evropskou filmovou cenu. Ve slavné komedii Černí baroni (1992) ztvárnil vojína Kefalína.
S režisérem Janem Svěrákem spolupracoval Ondřej Vetchý na většině jeho filmů. V Obecné škole (1991) hrál řidiče tramvaje, v Oscarem oceněném Koljovi (1996) hrobníka, objevil se ve snímku Vratné lahve (2007), namluvil Dubánka v Kuky se vrací (2010). Ve válečném velkofilmu Tmavomodrý svět (2001) ztvárnil postavu pilota Františka Slámu. Účinkoval i v Kleinových básnících - Jak básníci přicházejí o iluze (1984), Jak básníkům chutná život (1987) a Konec básníků v Čechách (1993).
Nejen na Vánoce můžeme Ondřeje Vetchého vídat jako čerta Janka v oblíbené pohádce S čerty nejsou žerty (1984) nebo v pohádkách Kouzelný měšec (1996), Tajemství staré bambitky (2011) a na konec roku 2018 je plánována premiéra pohádky Čertí brko (2018), kde hraje Lucifera. Svou postavu si udržuje adrenalinovými a bojovými sporty. Fotbaloví fanoušci si ho pamatují jako kapitána fotbalového týmu Jirku Luňáka z Okresního přeboru (2010). Seriál se dočkal úspěšné filmové podoby. Objevil se v oblíbených seriálech Bylo nás pět (1994), Místo nahoře (2004) a jeho pokračování Místo v životě (2006) i v Případech 1. oddělení (2014).
Ondřej Vetchý je ženatý. Z prvního manželství má dceru Veroniku. Z druhého manželství s Irenou Vetchou má dceru Rebeku a syna Arona.
