RECENZE: Spíš než se záporákem bojují Eternals sami se sebou

Marvelovský filmový vesmír se rozrostl o další tým superhrdinů, tentokrát jde o nesmrtelné Eternals, kteří mají za cíl chránit Zemi před Devianty a ještě řeší svá osobní traumata.

Čili opět stará dobrá záchrana lidstva, tentokrát ale v poněkud jiném hávu, než jsme u marvelovek zvyklí. Vzhledem k tomu, že se režie ujala čínská držitelka Oscara za film Země nomádů Chloé Zhao, je dvouapůlhodinový filmový kolos poměrně nevšedním křížencem pompézního akčního dobrodružství a intimního rodinného dramatu. Což o to, i na takovou strunu se u Marvelů občas zabrnká, ale v případě Eternals to jaksi drhne. A to nejen obsahem, ale i formou.

Problémů je hned několik – zaprvé film i přes velkorysou stopáž působí nekonzistentně a torzovitě. Jednotlivé scény netvoří kompaktní celek, vyprávění se rozpadá na mnoho flashbacků a nedaří se mu vyklenout nosný a pevný oblouk. Úvod s účelně použitou písní Time od Pink Floyd je slibný, ale pak se Eternals tříští na mnoho odboček a prologů a ne a ne dát dohromady smysluplný tvar. Snad by jim, vzhledem k množství hlavních postav, více slušel formát televizního seriálu.

Čímž se dostáváme k další slabině, kterou je fatální nedostatek charizmatických a plnokrevných hrdinů. Při několika zmínkách o Avengers nelze než zamáčknout slzu stesku po dobách, kdy stačilo, aby do jedné místnosti vešli Tony Stark, Bruce Banner a Thor a vzduch vibroval vzájemným respektem a (sebe)ironií. 

Tady se bohužel nic takového neděje. Nepomohou ani Richard Madden, Angelina Jolie či Salma Hayek, na jejich postavách vám prostě pramálo záleží. Což je škoda, neboť Eternals vedle záchrany světa řeší svá osobní traumata, krizi identity a celkem zásadní morální dilemata, vyplývající z jednoho důležitého dějového zvratu.

Jenže i scény, v nichž bychom měli být hlavním hrdinům na dosah ruky a prožívat s nimi jejich bolesti a křivdy, sledujeme jakoby za sklem, nezúčastněně. Eternals nejsou lidské bytosti v pravém slova smyslu, tedy není možné s nimi úplně soucítit. Na druhé straně je filmu ke cti, že jeho hrdinové stojí často před docela závažným rozhodnutím a ne vždy se rozhodnou tak, jak by se na komiksový film slušelo.

Eternals

50 %

USA, 2021, 157 min.

Režie: Chloé Zhao

Předloha: Jack Kirby (komiks)

Scénář: Chloé Zhao, Patrick Burleigh, Ryan Firpo, Kaz Firpo

Hrají: Richard Madden, Gemma Chan, Angelina Jolie, Salma Hayek, Kumail Nanjiani a další

Relativizace dobra a zla s otevřeným a ne zcela jednoznačným vyústěním, které ale spíše než s povahou příběhu souvisí s tím, že „Eternals will return“, tak praví závěrečný titulek, dělá z tohoto snímku ojedinělý počin, samozřejmě v kontextu marvelského univerza. Až na pár vtípků je vážný, smutný, jenže se v něm sváří přístup komorního dramatu s digitálně generovanou akcí, které ovšem není moc. 

Jádrem jsou dialogy, tu přirozené a lidské, jindy zase ztěžklé nepatřičným „komiksovým“ patosem. Akční scény jsou poměrně přehledné, ovšem rutinní, ničím výrazným neozvláštněné. Už před uvedením filmu se spekulovalo, jaký podíl na nich má režisérka, ale to není až tak důležité. Je evidentní, že Chloé Zhao na příběhu nesmrtelných vyděděnců zajímalo něco jiného než spektakulární souboje.

Je ovšem otázkou, zda to bude zajímat i diváky. Každopádně se to s Eternals má zhruba takto – jako střípek do neustále kulminujícího světa Marvel stojí za zhlédnutí jen pro fandy, aby měli splněno. Sám o sobě, ač je ambiciózní, příliš neobstojí. Chybí mu energie, vnitřní dynamika, je rozpolcený a rozpačitý. A jako takový bude nejspíš mezi marvelovskými znalci hojně přetřásán a diskutován, přičemž na tapetě bude nejspíš mimo jiné úzkostlivá genderová a mnohá další politická korektnost, občas poněkud samoúčelná. I s tím ale tvůrci museli počítat a nejspíš počítali.