Smrtící balet
Ploštice bruslařka
Chození po vodě bývá považované za zázrak takového kalibru, že se o něm píše v samotné bibli. Celý zástup drobných tvorů to však dokáže levou zadní, nebo v případě vodních ploštic bruslařek
dvěma zadními páry nohou a spodní stranou těla pokrytou drobnými chloupky.
Prvního sklípkana pašoval v 89. z Kuby, teď jich má v paneláku na tisíc |
V těch chloupcích se udržuje vrstva vzduchu, takže je spodní strana těla bruslařky nesmáčivá. Klouzání po vodní hladině, které připomíná nenucený balet, však obstarávají zmíněné končetiny. Ani ony se však do kapaliny neponoří.
Jak je to možné? Odpověď skrývá voda sama. Ona totiž není voda jako voda. Konkrétně její povrch se chová jako elastická membrána, která na sobě udrží lehčí předměty, protože se snaží kapalinu pod sebou „stahovat“ do energeticky co nejúspornějšího tvaru.
Bruslařky tedy ke svým zázračným výkonům používají výsledné povrchové napětí vody. Kapalina bez chuti a zápachu je však pro bruslařky víc než jen tanečním parketem.
Její vlnky k nim přinášejí informace o všech drobných tvorech, kteří v jejich blízkosti svádějí zoufalý boj se smrtí utopením. Bruslařky pak jejich beznaděj s radostí ukončí, protože se hmyzem spadlým do vody živí.
