Běh po vodě je i pro větší
Ploštice bruslařky využívají při pohybu po hladině povrchové napětí vody a nechávají se navigovat k topící se kořisti vlnkami vzniklými při jejích pohybech.
Procházky po hladině však zvládají i tvorové o poznání větší než bruslařky. U nás mezi ně patří třeba pavouk lovčík vodní s dekorativními žlutými pásky po stranách těla, jehož samičky mají tělo dlouhé kolem dvou centimetrů a rozpětí nohou ještě čtyřikrát větší.
Právě to spolu s chloupky a povrchovým napětím vody umožňuje lovčíkům mokrý lov. Roztažené nohy rozkládají váhu těla, aby se nepotopilo, a osminohý lovec díky tomu zvládne pronásledovat i žabí pulce nebo drobné rybky.
Takový trik zvládají i tvorové dlouzí bezmála metr, i když většina délky připadá na štíhlý ocas. Baziliškové patří do příbuzenstva leguánů, žijí v Jižní Americe a jejich řešení spočívá v rychlosti.
Před nebezpečím prchají rychlým úprkem po zadních a po vodní hladině dokážou uběhnout i několik metrů, než se potopí a zbytek musejí doplavat. Rychlé energické dotyky nohou o hladinu spolu s rozšířenými šupinami na chodidlech fungují stejně, jako když se u rybníka bavíme házením žabek kameny rozhodně těžšími než voda.
Díky své schopnosti si všechny čtyři druhy bazilišků vysloužily přízvisko „Ježíšova ještěrka“.
