Krabi nejsou srabi
Krabi druhu Cardisoma carnifex, kterým místní říkají „tupa“, jsou suchozemskými vládci ostrova Aitutaki v souostroví Cookových ostrovů.
Když dojde na svádění partnerek, předvádějí někteří drobní tvorové doslova milostný koncert – i když někdy bez hudby. Své o tom vědí krabi houslisti, kteří si hloubí nory v bahně přílivové zóny teplých moří.
Někteří z nich dorůstají sotva tří centimetrů, což jim však vůbec nebrání předvádět působivé výkony. Své pojmenování získali díky přerostlému a často nádherně barevnému klepetu, které po světě vláčejí jejich samečci.
VIDEO: Pražská výstava bezobratlých ukáže i druhy, které už u nás vyhynuly |
Je sice impozantní a připomíná výše zmíněný strunný nástroj, kvůli své velikosti se však vůbec nehodí ke sběru potravy, a dokonce ani k obraně před nepřáteli. Jeho chvíle však přichází ve chvíli, kdy se na procházku po bahně vydá mnohem prozaičtěji zbarvená paní krabová. V tu chvíli začnou všichni samečci v okolí klepetem mávat jako o život, a znáte to – kdo ho má větší, ten vyhrává.
Pláž v jižním Thajsku zlatí zapadající slunce a postupující odliv za sebou nechává čím dál širší rozlohu jemného písku. S jeho povrchem se však začíná něco dít.
Obyvatelé ostrova Aitutaki si suchozemské kraby často vykrmují, aby si z nich posléze uvařili něco k snědku.
Netrvá dlouho a celá pláž je posetá statisíci a miliony drobounkých písečných kuliček. Kdo je sem dal? Původci neobvyklé výzdoby jsou sami velcí sotva jako zrnko hrachu a své aranžmá vytvářejí nikoli pro své umělecké sklony, ale pro obživu.
Miniaturní krabi rodů Scopimera a Dotilla pilně vysávají veškeré laskominy, které mezi zrnky písku uvízly, a přitom hnětou písek do kuliček. Ani vysávání písku se však nedá dělat bez rozmyslu a malí krábci mají za ušima, i když žádné boltce samozřejmě nemají. Při odhazování kuliček si dávají dobrý pozor, aby si nezahradili ústupovou cestičku ke své noře v písku, kam prchají vždy, když je vyruší nepřítel či zvědavý fotograf.
