Cyklotoulky Rakouskem, kde budete jako doma. Burgenland připomíná Moravu

Ať už se ve středním Burgenlandu vydáte kamkoli, budete mít pocit, jako byste ani nebyli v Rakousku. Prozkoumejte společně s námi unikátní přírodu a bohatou historii malé oblasti Rakouska, kde narazíte i na pověstnou Čachtickou paní.

Češi mají Čachtickou paní spojenou jak jinak než se slovenským hradem Čachtice, kde byla souzena a nakonec i zemřela. To, že hraběnka Bathory žila i na hradě Lockenhaus ve středním Burgenlandu, nevěděli donedávna ani Rakušané. Respektive to pro ně nebylo důležité.

U nás má ovšem příběh „krvavé hraběnky“ mnohem větší věhlas, a tak se můžete podívat na hrad, který patřil do jejího majetku a kde podle legendy žila a koupala se v krvi poddaných dívek. Tedy pokud se nebojíte.

Ono se ovšem není čeho bát. Hrad působí velmi mile a přívětivě. Je tajemný, členitý, otevřený, klidný, romantický a používaný. Málokde se vidí takhle zachovalý hrad, kde nejsou jen nedotknutelné expozice nebo původní majitelé. Nádvoří nabízí hlavně pro děti možnost vyzkoušet si různé rytířské disciplíny, jako je zacházení s mečem nebo vrh nožem. Ti, kteří si chtějí atmosféru středověkého hradu užít na maximum, mají ještě dalších několik možností.

Místní restaurace vám na objednávku připraví nefalšovanou středověkou, nedá se to říct jinak než „žranici“. Obrovské kusy různých druhů masa si nejvíce užijete ve větší skupině lidí, ale ani tak se to nedá sníst.

Přijmout výzvu a na hradě s takovou historií přespat už vyžaduje kus odvahy. Stylové pokoje jsou lákavou a nečekaně levnou možností, jak si splnit romantické sny a stát se na chvíli hradním pánem nebo princeznou. Kdyby idylku nekalily ty strašidelné Báthorky.

Jediný templářský hrad v Rakousku

Historie hradu Lockenhaus ovšem sahá hluboko před hraběnku Batrhory. Ve 13. století hrad pravděpodobně vlastnili templáři. Usuzuje se tak ze speciální apsidové místnosti, kterou najdeme ve stejné podobě v největším syrském templářském hradu. Uprostřed její spodní části je kruhová prohlubeň s vodou, ve které templáři pozorovali otvorem ve stropě oblohu a hvězdy. Používala se v podstatě jako kalendář. A také jako modlitebna.

Napovídá tomu také stavební styl. Templáři byli daleko bohatší než pozdější majitelé hradu a podle toho jsou také místnosti vystavěné. V Rakousku nenajdeme žádné další prokázané templářské hrady. Lockenhaus si můžete prohlédnout i sami, ale jeho historie je tak zajímavá, že se určitě vyplatí vzít si průvodce.

Rakouská Morava

Burgenland je nejvýchodnější část Rakouska sousedící s Maďarskem. Je to svébytný kraj a kdo zná Rakousko jen ze zimních lyžařských areálů, bude překvapen, jaké také umí Rakousko být. Slunečná a přívětivá krajina Středního Burgenlandu leží přitom jen asi tři hodinky jižně od Brna a přestože je co do rozlohy asi pětkrát menší než Morava, dělí se ještě na tři části, které jsou trochu rozdílné.

My jsme se tentokrát s Cyklotoulkami vypravili do Středního Burgenlandu, který nabízí mnohem více než jeden zajímavý hrad.

Krajina středního Burgenlandu vám bude určitě povědomá.

U Čachtické paní nicméně ještě chvíli zůstaneme. Dole ve městě je v místním kostele pohřbena celá rodina Nádašdyů, k níž se Čachtická paní přivdala. Hraběnka Bathory tu ovšem není. Dokonce prý není pohřbena ani v Čachticích. Kde tedy je? Dost už tajemství. Kostel nad hrobkou rozsvítí svými tóny největší varhany v Burgenlandu. Koná se tu i festival komorní hudby.

Pokud chcete, aby se váš úsměv rozsvítil ještě více, zajděte na vyhlášenou zmrzlinu. Od roku 1927 ji nabízí přímo na náměstí. Velmi pravděpodobně najdete v nabídce i takovou, kterou jste ještě v životě neměli.

Asi třicet kilometrů vzdálený Lackenbach je spojen s dalším významným jménem. Tamní renesanční zámek byl původně hlavním sídlem Esterhazyů, jednoho z nejmocnějších uherských rodů. Poté, co si postavili nové sídlo v nedalekém Eisenstadtu, stal se vodní hrádek spíše loveckým zámečkem. Dnes je tu muzeum s expozicí loveckých zbraní a lesních zvířat, klidná zahrada. Ideální na odpočinek a klidnou procházku.

Kouzelná drezína

Když už budete v Lackenbachu, nenechte si ujít nejstarší a největší drezínu v Rakousku. Je to úžasná zábava hlavně pro rodiny s dětmi. Místní nadšenec měl bláznivý nápad vybavit málo využívané koleje drezínami na šlapací pohon. Železné dvojkolo se dokonce v prvních fázích střídalo s vlaky a předávali si klíče od kolejí. Dnes je drezína na kolejích už sama a z bezpečnostních důvodů je provoz dokonce jednosměrný. V sudé dny jezdí z Horitschonu do Oberpullendorfu a v liché dny z Oberpullendorfu do Horitschonu.

Celá trať měří dvacet tři kilometrů a má celkem jedenáct zastávek, čtrnáct šraněk, které mohou děti samy zvedat, dvě jsou automatické. Po cestě jsou dětská hřiště a tři stanice s občerstvením, vždy jiné gastronomie. Trať se dá projet za dvě a půl hodiny, ale se vší parádou můžete jet třeba i pět hodin. Není divu, že má atrakce osmdesát tři tisíc návštěvníků ročně.

Burgenland není Burgundsko

To už jsme si ale vysvětlovali, že francouzský region má s rakouskou spolkovou zemí společné snad jenom to víno. Je také červené, ale s tím burgundským si ho nemůžete splést. Střední Burgenland je centrem produkce červeného vína v Rakousku a specialitou místních vinic je Frankovka.

Můžete se zastavit například v rodinném vinařství J. Heinrich v obci, která má na Rakousko poměrně nezvyklý název Deutschkreutz. Devadesát devět procent produkce představuje právě červené víno a díky velkému množství slunce je těžké, hutné a silné, obsahuje až 15 procent alkoholu.

Stará se tu o něj už třetí generace vinařů. Vinice je už zhruba sedmdesát let stará a 80 procent tvoří Frankovka. Zdánlivě křehký, nenápadný keřík opanoval 36 hektarů půdy se speciálními klimatickými podmínkami. Jeho kořínky prý dosahují hloubky až dvacet pět metrů, a tak se ani v téměř 40° vedru nezalévá. Dnes už se jen s rostoucími vedry neotrhávají listy, aby se slunce dostalo až na hrozny, jak tomu bylo dřív, ale nechávají se na keři, aby slunce víno nespálilo.

Je to alchymie. Rodiče dnešní majitelky zkusili zasadit víno i naproti přes silnici, ale všechno pomrzlo. V nejbližší oblasti Maďarska, která je odtud na dohled, se víno nepěstuje vůbec.

Profesor Indigo

Pan Josef Koo má ještě starší obživu než zmíněný vinohrad. Jeho modrotisková dílna je asi sto let stará. Dědeček pana Koo ji založil v roce 1921 a od té doby prý snad neuplynul den, kdy by se v ní nepracovalo. Modrotiskem se živili i jeho rodiče a teď i pan Josef.

Vyrábí opravdový indigový modrotisk. Ten se netiskne, ale barví. Používá speciální techniku barvení látky. Na látku se nanese zelená pasta, kam pak indigová modř při barvení nemůže proniknout. Když je barvení hotové, smyje se z látky zelená pasta a pod ní se objeví bílá místa. Tak vznikne požadovaný vzor.

Dříve pracovní oblečení je dnes krásnou folklórní módou s místní tradicí a úžasným kouzlem. Tato modrotisková dílna ve Steinbergu ve Středním Burgenlandu je jednou ze dvou zbývajících manufaktur v Rakousku. I po sto letech si indigo najde své obdivovatele.

Obraťme Liszt

O tom, že kvalita se s věkem neztrácí, ale naopak prokazuje, by mohl vyprávět i Ferenz Liszt. Respektive on už bohužel ne, ale jeho hudba ano. O famózním skladateli a klavíristovi se asi nemusím rozepisovat.

Narodil se v Raidingu právě ve středním Burgenlandu. Díky němu hostí poměrně malé městečko světoznámý festival v supermoderním koncertním sále. Ten stojí v těsné blízkosti Lisztova rodného domu, kde je dnes muzeum. Skromné poměry dokazují, že talent se opravdu nekupuje.

Užívejte si plnými doušky

Další věcí, která se nedá koupit, je příroda. Užíváme si ji plnými doušky po cyklostezkách, cyklotrasách, ale i po málo frekventovaných silnicích. Dnes bychom vám rádi představili poslední věc z té nepřeberné škály.

Termální lázně v Lutzmannsburgu. Tady spojení „užívat si plnými doušky“ nabírá úplně jiný význam. Ačkoliv to vlastně nechcete, děti se tomu určitě sem tam neubrání. Lázně se specializují na rodiče s dětmi a zatímco normálně byste měli problém dostat děti do termální vody, tady budete mít problém dostat je z ní ven. To ale celý den nemusíte. Zatímco vy budete sedět v některém z barů nebo se slunit a odpočívat, děti se zavřou do svého vodního světa, který je opravdu pestrobarevný, nebo dokonce do úplně jiného světa v tobogánu s 3D brýlemi. To, co je pro dospělé mnohdy hraniční výzva, si děti náramně užívají.

Lázně hrdě deklarují, že jsou nejmodernější v Evropě a mají nejdelší tobogán na světě. Specializují se na malé děti, miminka a těhotné ženy, pro něž je místní termální voda blahodárná. Pokud tedy chcete dopřát dětem trochu léčebné kůry, kterou budou považovat za bezva zábavu, je Lutzmannsburg to správné místo.

Střední Burgenland je zkrátka tak trochu jiné Rakousko. Je tady určitě z čeho vybírat. Vybrat si je mnohdy ta největší obtíž, ale v tomto případě velice příjemná obtíž. Tak to zkuste.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz