Tato krásná cyklostezka se většinou jezdí opačným směrem, což je vzhledem k výškovému rozdílu ta jednodušší varianta. My jsme si chtěli nechat to nejlepší nakonec. A podle nás to byla dobře zvolená varianta.
Z oficiálních 310 kilometrů délky si to ještě trochu zkrátíme a místo zmíněného Passau, které jsme projížděli loni, začneme na jiné hranici Německa a Rakouska, ještě asi o padesát kilometrů jihozápadněji, v městečku Braunau.
I tak vám pochopitelně s Cyklotoulkami jako vždy představíme jen několik zajímavých míst, jak jsme je viděli my. Celkový zážitek je stejně jen a jen na vás. Tak jedeme.
Braunau je stále relativně blízko naší republiky. Tři hodinky jižně z Plzně nebo dvě a půl z Českých Budějovic. Hornorakouské město leží stejně jako Pasov na řece Inn a má docela milé informační centrum, kde vám rádi řeknou vše nejen o Tauernské cyklostezce. Stezku najdete právě u řeky Inn a voda nás bude doprovázet po celou cestu. Nebude to ovšem Inn, ale řeka Salzach, která se do do něj vlévá jen pár kilometrů nad městem.
Název řeky napovídá, že nás po cestě čeká jeden oříšek. Téměř celou cestu strávíme ve spolkové zemi Salcbursko a na cestě do Alp po řece Salzach zkrátka nelze minout Salcburk.
Salcburku jsme se také věnovali loni a můžete tam strávit klidně tři dny, ani nemrknete. Církevní stát si žil až do začátku 19. století vlastním životem jako třeba Řím. Zachovalo se v něm z té doby spousta velkorysé architektury a nádherných památek. Jedním z největších lákadel je jistě Wolfgang Amadeus Mozart včetně jeho cukrovinky. V letních měsících se po vzoru arcibiskupa vyřádíte v zahradách zámečku Hellbrunn při nevídaných vodních radovánkách.
Náměstí Kapitelplatz a výhled na pevnost Hohensalzburg
Pokud byste se chtěli do Salzburgu opravdu podívat, osobně bych doporučoval vyhradit si na něj speciální výlet, ale ochutnat pochopitelně můžete.
Hrad, který nesmíte minout
Doporučujeme naopak zastavit se na místě, kolem nějž se často jen projíždí. Po cestě z Chorvatska nebo Itálie po dálnici přes Salzburg jste si možná všimli nebývale zachovalého hradu a říkali jste si, že by bylo fajn sjet někdy z dálnice a ten hrad navštívit. Teď máte příležitost. Ten hrad se jmenuje Hohenwerfen a vede kolem něj naše cyklostezka.
Výtah z parkoviště vás vyveze na nádvoří hradu zasazeného do zvedajícího se pohoří Vysoké Taury. Hory vidíte v podstatě z kteréhokoliv místa na hradě. Můžete užít výklad v našem případě velmi milé a vstřícné průvodkyně v němčině či angličtině nebo využít možnosti půjčit si českého audio průvodce.
Hrad Hohenwerfen
Na první pohled vypadá Hohenwerfen malý, ale když si ho projdete, zjistíte, že je velice rozlehlý, členitý a má mnoho úrovní. Výjimečný je také tím, že se dochoval v původním stavu. Proto také působí velice autenticky, zvláště když kostýmovaní průvodci vypráví návštěvníkům jeho skutečné příběhy. Dovedete si jistě představit, že hrad, který byl založen roku 1077 jako ochrana Salzburgu proti Němcům, má co vyprávět.
Michelinskou hvězdou hradu bývá většinou jeho filmové využití. V tom případě tu mám pro Hohenwerfen tři nabídky, aby si svou hvězdu našel každý. Točil se zde americký válečný film z období druhé světové války Kam orli nelétají s Clintem Eastwoodem, a hrad navštívila také Liz Taylor. No a ti mladší jej možná dobře znají, aniž by věděli, z videoherní střílečky Call of Duty: Black Ops III.
Co to jsou Taury?
Řeka Salzach vás vede proti proudu svým údolím a vy se zařezáváte stále hlouběji do Hohe Tauern. Co to vlastně je? Na kole máte sice dost času na přemýšlení, ale odpovědi naleznete v Informačním centrum Národního parku Vysoké Taury v městečku Mittersil. A to i na otázky, které jste si nepoložili. Věděli jste například, že ve Vysokých Taurech je dvě stě šedesát šest třítisícovek a přes 500 horských jezer?
Kdo úplně neholduje muzeím a informačním centrům, pak vězte, že tady si můžete všechno, co je v horách nedosažitelné, neviditelné nebo nebezpečné, vyzkoušet, odkrýt či si na to dokonce sáhnout. Když přírodu pochopíme, snad si ji budeme umět lépe užít a více vážit.
Národní park Vysoké Taury
To, že muzeum opravdu stojí za to, dokazuje návštěvnost zhruba dva a půl tisíce návštěvníků denně. Naleznete v něm deset tématických expozic, které ukazují to, co v přírodě neuvidíte, tedy to, co je pod zemí či pod vodou, vše jako na dlani z výšky nebo naopak zvětšený mikro život. Je tu simulace ústupu ledovce, který například ukazuje, že cyklus, který dříve trval dvanáct tisíc let, dnes trvá jen sto let.
Adrenalinovým zážitkem je 360 stupňové kino s unikátním dokumentem. Devět minut točilo osm kamer osmdesát dní. No a snad poslední lákadlo pro dámy, které by snad váhaly s návštěvou. Vchod do muzea je vyzdoben krystaly od Swarovského v hodnotě zhruba sto dvacet tisíc eur (více než tři miliony korun). Tak asi pojedeme dál.
Pořádná sprcha na konec
Sliboval jsem to nejlepší na konec a věřím, že zklamaní nebudete. Oficiálním koncem Taurnské cyklostezky jsou Krimmelské vodopády. Tři sta osmdesát pět metrů vysokou kaskádou vodopádů proteče prý průměrně zhruba čtyřicet tisíc litrů vody za sekundu! Dokáže si to někdo vůbec představit? Z tohoto pohledu jsou Krimmelské vodopády největší v Evropě.
Krimmelské vodopády
Pod vodopády končí cyklostezka a kola musíte nechat za vrátky. Blahodárné účinky tříštící se vody by si naše bicykly asi stejně spíš neužily. Na jedné straně je lehce zpoplatněný vstup pro turisty a na druhé straně relaxační zóna pro pacienty s respiračními problémy. Jen tak stát, koukat a dýchat. To jsou lázně.
Mimochodem, ony to lázně opravdu jsou. V obci Krimmel najdete spoustu specializovaných hotelů pro alergiky a astmatiky, kteří si chodí pod vodopády pro své léčebné kůry. Mimo to se tu nachází i zábavné a naučné vodní centrum. Voda si tu užijeme všemi myslitelnými způsoby.
Lepší než dobrý konec
Co může být lepšího než dobrý konec? Dobré pokračování! Musíte ovšem překonat asi tři sta padesát metrů vysoké stoupání. Spodní část vodopádů je zhruba ve výšce tisíc sto padesát metrů, a když si uvědomíte princip vodopádu, tedy že voda nestéká během dejme tomu několika kilometrů, ale padá jako by téměř přes okraj hory dolů, představíte si asi, jak náročné stoupání do těch zhruba patnácti set metrů to bude. Můžete to zkusit i na kole, viděli jsme takové, nebo pokračovat pěšky jako my.
Krimmler Ache
Tam, kde jste zespodu měli pocit, že končí svět, začíná ráj. Nad vodopády se otevírá podél ledovcové říčky Krimmler Ache údolí snů. Asi dvanáct kilometrů meandrů modrozelené, čiré vody, zelených pastvin přecházejících do dvoutisícových srázů korunuje chata Krimmler Tauernhaus, která tu stojí už více než 600 let jako místo pro odpočinek při přechodu alpských štítů.
Můžete tedy pokračovat ještě dál směrem do Itálie, ale tady se opravdu vyplatí zůstat přes noc. Jasné hvězdy, šumění říčky, horský vzduch, digitální detox… Zkrátka idylka zhruba ve výšce Sněžky.
Tvůrci Tauernské cyklostezky doporučují rozdělení na pět etap, ale rozložení sil pochopitelně záleží jen na vás a na tom, co všechno chcete navštívit a co všechno ochutnat. A to ochutnávání rozhodně stojí za to. Tak se do toho zakousněte.
