O tom, že má zvýšené riziko onkologických onemocnění kvůli Lynchově syndromu, Lenka nic nevěděla. Ani gynekologické potíže, které se u ní objevily, jí nic nenaznačily, takové problémy má ostatně mnoho žen. Diagnózu rakoviny endometria se dozvěděla v lednu 2020.
„Před diagnózou jsem žila běžný rodinný život. Byla jsem normální máma, manželka, s mužem jsme doufali ve společného potomka, protože první dceru mám z předešlého manželství,“ vypráví Lenka. Postupně se u ní ovšem začaly objevovat problémy, které ji v běžném životě stále více omezovaly. Konkrétně šlo o téměř nepřetržité špinění a krvácení mimo cyklus.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Jeden čas měla Lenka dokonce za to, že původ problémů může být psychický. Když však šla v rámci gynekologické prohlídky na běžnou cytologii, svěřila se lékařce, že už je zoufalá z toho, jak z 28denního cyklu třeba jen tři dny nekrvácí. Při vyšetření ultrazvukem nebylo nic vidět, lékařka ji tedy pro jistotu poslala na hysteroskopii. Lenka podstoupila i biopsii endometria. Z nemocnice odcházela se slovy, že to vypadá na normální nález, ale musí se počkat na výsledky biopsie. To bylo v prosinci 2019. „Prožila jsem krásné Vánoce a silvestra, tou dobou jsem ještě ani netušila, že existuje rakovina dělohy,“ říká Lenka.
Byl to šok
O to větší šok zažila pár dní po Novém roce, když se dozvěděla, že má onkologický nález. „Po sdělení diagnózy jsem myslela, že paní doktorce špatně rozumím. Nevěřila jsem tomu. Čekala jsem, že mi najdou maximálně nějaký zánět,“ vzpomíná Lenka.
„V tu chvíli mě jenom napadlo, co bude dál. Co bude po operaci? Nedokázala jsem si to srovnat. Ani nevím, jak jsem odtamtud odešla.“ Přemýšlela, jak to sdělí manželovi. Chtěla být klidná a silná... „Pláč mi ale už zastavit nešlo a za dveřmi bytu jsem se složila,“ popisuje nejhorší okamžiky. Manžel však situaci zvládl na výbornou. Byl jí v nejnáročnějším období velkou oporou. „Věřil, že to spolu dáme a že to bude dobré – a je to dobré,“ usmívá se Lenka.
Nikdy nekouřila, přesto ve 43 letech onemocněla rakovinou plic |
Nejtěžší pro ni bylo čekání na operaci, které trvalo nekonečné tři týdny. „První víkend jsem vůbec nespala, o diagnóze jsem neměla žádné informace a jen jsem přemýšlela, co bude s dcerou. Každý rodič chce své dítě dovést do dospělosti. Ale naštěstí mě s manželem lékaři velmi brzy pozvali na schůzku, kde nám vše vysvětlili. Dokonce nám nabídli, jestli se ještě nechceme narychlo pokusit o potomka, že by se to možná zvládlo za pomoci asistované reprodukce a hormonální léčby. To jsme okamžitě vyloučili, nejdůležitější pro nás bylo, abych mohla co nejrychleji podstoupit operaci a být tu zdravá pro svého muže a dceru,“ vypráví Lenka.
Velkým úkolem pro ni pak bylo oznámit diagnózu svým rodičům. „Sama mám dítě, takže vím, jak to pro ně bylo těžké. To ticho poté, co jsem jim to řekla, bylo šílené. Každý ovšem potřebuje svůj čas na to, aby těžké informace zpracoval.“
Paní Lenka nakonec podstoupila laparoskopickou operaci, při které jí byla odstraněna děloha, vaječníky a vejcovody. Vzhledem k tomu, že byl nádor odhalen včas a rakovina postihla méně než polovinu tloušťky myometria, tedy prostřední vrstvy pláště dělohy, nemusela podstupovat žádnou další léčbu.
Dnes je pod trvalým lékařským dohledem, jednou za půl roku chodí na prohlídky na gynekologii a jednou ročně podstoupí onkologickou kontrolu. Vše je naštěstí v pořádku.
Genetickou poruchu má i máma a bratr
Po operaci však Lenka absolvovala ještě genetické testy. Ty zjistily, že je nosičkou Lynchova syndromu. To je genetická porucha, která zvyšuje riziko některých nádorů. „Byla to další velká rána, protože když si člověk přečte výsledky a zjistí, kde všude se může objevit další onkologický nález, tak se hodně zapotíte. Navíc víte, že to může mít vaše rodina, vaše dítě. Pak jsem si ale řekla, že každý rok podstupuji pravidelně spoustu vyšetření. Jsem tedy hlídána víc než běžný člověk, který nemá informaci o tom, že má nějakou genetickou mutaci. Tím se uklidňuji. Našla jsem si na tom to pozitivní.“
Na Lynchův syndrom se nechala otestovat celá Lenčina širší rodina. Zjištěn byl u matky a jejího bratra. Se 14letou dcerou o své nemoci a jejích rizicích otevřeně také hovoří a ví, že bude důležité, aby po dosažení dospělosti genetické testy podstoupila i ona. Vždy je totiž lepší o riziku vědět, už proto, že se na ně lékaři mohou zaměřit a člověka víc hlídat.
Syndrom malé sukně. Pozor na příznak rakoviny, která ohrožuje ženy |
Lenka dnes žije v podstatě normální život – díky lékařům, ale i své rodině a rovněž své síle, která jí nedovolila se vzdát. Věnuje se rodině, ale i sobě. „Mezi mé koníčky patří hlavně příroda, kde si často rovnám myšlenky a čerpám energii. Velmi ráda čtu,“ říká. A všem ženám by ráda vzkázala, aby nepodceňovaly každoroční preventivní prohlídky.
„Důležité je včasné odhalení nemoci, proto nepodceňujte prevenci, máte pak mnohem vyšší šance na vyléčení. Vnímejte i své tělo a to, co vám prostřednictvím různých příznaků naznačuje. Když v těle vnímáte cokoliv, co není normální, jděte k lékaři. Raději zjistit, že nejde o nic vážného, než něco podcenit!“
Lynchův syndromNemoc má u nás asi 10 500 lidí. „Lynchův syndrom je dědičné onemocnění, genetická porucha, která u jedinců s tímto syndromem způsobuje zvýšení rizika vzniku několika zhoubných nádorů, většinou v mladém nebo středním věku. Průměrný věk vzniku nádoru je mezi 40–45 lety. Nejčastěji nádory vznikají z buněk sliznic tlustého střeva, dělohy a z mazových žlázek v kůži. Ženy s Lynchovým syndromem mají 27–71procentní celoživotní riziko karcinomu dělohy a přibližně 3–13procentní riziko karcinomu vaječníků,“ vysvětluje profesor David Cibula, přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF a VFN v Praze. Na serveru Lynch.cz se uvádí: Celoživotní riziko vzniku karcinomu tlustého střeva u jedinců s Lynchovým syndromem (HNPCC) je u mužů 28–75 procent, u žen 24–52 procent. Tyto osoby mají 16procentní pravděpodobnost, že onemocní dalším nádorem tlustého střeva. Dalšími lokalizacemi mohou být: vaječníky, žaludek, tenké střevo, játra, žlučové cesty, horní močový trakt, mozek, prostata. |
