Mé první manželství skončilo už před 15 lety, jako nejpřijatelnější řešení našich tehdejších problémů se jevil rozvod. Ten jsme oba naštěstí zvládli a dokázali se v klidu domluvit. Společný byt jsme prodali a já ženě a tříletému synovi nechal většinu peněz, nechtěl jsem, aby matčiným případným nedostatkem financí syn trpěl. Exmanželka si tak z peněz mohla zaplatit téměř celou kupní cenu menšího bytu v novostavbě.
Má peníze z pronájmu bytu
Ovšem brzy si našla nového partnera, ke kterému se i se synem krátce po seznámení nastěhovala. Takže v novém bytě prakticky vůbec nebydleli. Začala ho pronajímat a má tak peníze navíc. Syna jsem vídal každých 14 dní na víkend, bohužel na jeho výchovu jsem tak měl jen omezený vliv.
Ani já jsem po rozvodu nezůstal sám, po nějaké době jsem si našel partnerku. I ona byla rozvedená a měla dítě. Založili jsme novou rodinu, bydlíme v mém bytě a v novém manželství jsem spokojený.
Nemůžu říct, že se máme špatně, za své zájmy ale nijak neutrácím, snažím se co nejvíc dopřávat synovi i dalším dvěma dětem a snažím se to dělat spravedlivě. Nerozlišuji, jestli se jedná o moje dvě děti nebo o manželčino dítě, všechny jsou moje a zaslouží si, aby dostaly stejně.
Stupňuje finanční nároky
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Ovšem moje první žena po mně přesto požaduje platby pro syna i nad rámec dohodnutého výživného. Posledních pár let jsme se kvůli penězům několikrát neshodli, protože jsem věděl, že dokud jí budu dávat peníze navíc, bude postupně stupňovat své nároky a bude si říkat o čím dál častěji o čím dál větší částky. Navíc do toho začala syna zatahovat, a ten si začal sám říkat o peníze, aniž by znal celé pozadí. A tím jsme se dostali do konfliktu. Když jsem mu odmítl přispět polovinou na autoškolu, která by se mu zaplatila celá z pronájmu bytu za jeden měsíc, nebo by si taky mohl třeba z brigády či z kapesného sám přispět, tak se mnou přestal komunikovat a nezvedá mi ani telefon.
Bývalá žena mi ale napsala, že co si ona dělá se svým bytem, může mně být jedno, přitom jsem se já sám na jeho financování podílel, vzdal jsem se svých peněz, aby si ho mohla pořídit.
Syn se otočil zády
Vím, jak by s k tomu postavil soud, pokud by exmanželka požadovala vyšší měsíční výživné. Pro mne je však důležitější morální spravedlnost než ta občanskoprávní. I když se nemáme špatně a nestěžuji si, tak se nedokážu ubránit pocitu nespravedlnosti. Zatímco jsem své bývalé ženě nechal peníze na téměř celý nový byt, moji současnou manželku její první manžel o peníze připravil. Zatímco jsme dceři mojí současné manželky koupili lyže z bazaru za 400 korun, tak syn z prvního manželství dostal ve stejném věku nové lyže za řádově čtyři tisíce korun. Zatímco syn si posledních pár let spíše sám říká, co by chtěl jako dárek k narozeninám nebo k Vánocům (a většinou jsou to peníze), tak sám ani neví, kdy mám narozeniny já, protože mi ještě žádný rok sám od sebe ani nepopřál. A takto bych mohl pokračovat.
Nezávidím své bývalé manželce, že si dokázala od svého současného partnera zajistit lepší životní úroveň. Chci jen, aby moje příspěvky na syna posuzovala podle té mé finanční a životní úrovně, ne podle svých představ. Bohužel to nyní vypadá tak, že syn ani nemá zájem se se mnou bavit, nepřispěl jsem mu na autoškolu, jsem pro něj nula. Jako by zlozvyky ze sociálních sítí přenesl do svého reálného života. Baví se jen s těmi, kteří s ním souhlasí a mě vyřadil ze svých přátel.
Martin
Názor odbornice: Čas hraje ve váš prospěch
Vážený Martine! Jsou-li předmětem sporu peníze, leckdy jako by se brány ke vzájemnému porozumění neprodyšně uzavřely. Sice popisujete, že jste se na majetkovém vypořádání i kontaktu s dítětem po rozvodu tak nějak dohodli. V podtónu jakoby však znělo, že jste se spíš přizpůsoboval požadavkům vaší bývalé ženy. Do jisté míry je to pochopitelné, vždyť vychovává vaše společné dítě. Otázkou zůstává, proč jste nemohl mít frekventovanější kontakt se svým synem. Víkend jednou za čtrnáct dní skutečně neskýtá téměř žádný prostor k výchovnému ovlivňování dítěte.
Nyní jsou ve hře peníze, píšete, že vaše bývalá žena získala syna na svou stranu při jejich vymáhání. Ocitl jste se tím na černé listině. Někdy se při vztazích podobných těm vašim používá termín “syndrom zavrženého rodiče”. V poradně jsem zažila spoustu různých cest, kterými klienti situaci podobnou té vaší spontánně řešili. Od boje většinou s pomocí soudu a OSPODu až po urputné podmiňování, kdy peníze budou a za jakých okolností ne. Trpěla tím jak původní, tak nová rodina a v neposlední řadě sám původce. Proto mi připadá, že se cesta boje neosvědčuje.
Investujeme do něj spoustu energie, kterou můžeme využít lépe jinde a často vzniknou zranění, která ani čas nezahojí. Bojujeme-li se zapojením úřadů, smyčka se ještě více utahuje. Dítě podstupuje masáž ze strany preferovaného rodiče a čím dál tím víc se odtahuje od rodiče zavrženého.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12
Jakkoliv můžeme rozumět potřebě něco v takové situaci podniknout, nejefektivnější cestou bývá strategie vyčkávání. Nechci tím však v žádném případě říci, že byste měl mlčet a platit. Naopak - pokus zapojit syna do přispění na autoškolu mi připadá více než vhodný. Platba formou třetinu máma, třetinu táta a třetinu dítě z brigády je velmi vhodná.
Také nezavrhujte možnost, abyste se synovi pokusil, třeba i formou dopisu vysvětlit své postoje a kroky. Možná to nebude mít okamžitý efekt, ale alespoň se pokusíte být před dítětem srozumitelný v tom, co činíte a jak se chováte. Čas pak často hraje ve váš prospěch. Dospělé dítě jednoho dne dospěje k vlastnímu rozumu a přestane být pod vlivem manipulujícího rodiče. Potom je šance, že najde k dříve zavrženému rodiči cestu.
PhDr.Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
