Neznáme druhou stranu . My s manželem zatím vycházíme dobře, ale za tu dobu co je pryč i já citím jisté odcizení a hlavně vliv té druhé . Pán píše o bytě , to by muj manžel taky mohl použít , ale třeba u nás to bylo ta že byt byl služební a můj a privatizace proběhla asi 6 měsíců po manželovo odstěhování . Neumím si představit, že by byl tak amorální a teď si dělal nárok na půlku bytu , ikdyz pravně by nárok měl, nevíme jak to bylo u nich. Ohledně syna , náš syn by se s otcem rád stýkal a já jsem všemi deseti pro , ale odmítá se setkat s ní , bohužel manžel se asi chce pochlubit domem, který je její a jejího syna a dost často tlačil na to aby syn mu například přijel pomoci na stavbu . To syn odmítá , tátovo tam není ani cihla a ještě to má stavět pro ní? a muj muž to nechápe . To jsou takové ty konflikty, které pak na dlohou dobu zablokují konverzaci mezi ním a synem a vede to k odcizení i bez toho že by syna kdokoli proti otci stval . Takže bych tak přikře nesoudila . Jinak ohledně autoškoly, tak snad mají i jiné příbuzné ne? synovi bude 18 za 8 měsicu a dohodli jsme se všichni že mu díme na řidičák každý jak může. Na auto už má našetřeno.

Uvědomte si, že jste o toho syna prostě přišel, smiřte se s tím a pokud se chová jak píšete, vymažte ho. Nic nenaděláte, synáček se pomamil, tak to zůstane a pokud to nepochopíte, budete se zbytečně trápit.

Zde je vidět pěkná vyčůranost jak jeho bejvalky, tak i synáčka, pěkně ho mátinka zmanipulovala.

...no nevím, jestli se jedná o syndrom zavrženého rodiče...domnívala jsem se, že se projevuje tak, že dítě vlastně ani netuší proč s druhým rodičem nechce být, komunikovat...tady myslíte, že syndrom vznikl u 18-ti letého hocha po odmítnutí platby autoškoly?...ne...není to syndrom, je to prachsprosté vydírání táty "vyčůraným" synkem, možná podporovaný mámou...

mimochodem - od okamžiku zletilosti se výživné platí k rukám dítěte, nikoliv jeho matky... takže mladý pán by měl mít i přesný přehled o tom, kolik mu táta posílá peněz

Autoskola se casto dela "chvili" pred 18. rokem, aby na 18. narozeniny byl uz hotovy ridicak.

Nehodlám teď řešit rodinné vztahy (kdo za co může, co by kdo měl dělat a kdo by měl co platit). Tohle bývá mnohdy složité a je těžké objektivně to hodnotit (byť je pravdou, že kontakt jednou za dva týdny se mi zdá být velmi málo). Pokud se ale jedná o řidičák, tam nevidím důvod, proč by měl mladému pánovi někdo přispívat na autoškolu. Já jsem absolvoval autoškolu až v okamžiku, kdy jsem byl schopen si jí zaplatit (vůbec by mne nenapadlo, chtít na to od našich peníze) a stejně tak i mí dva synové si udělali řidičák, až když na to měli. Takhle bych to řekl i mladému pánovi (Chceš řidičák? Vydělej si na něj.).

To asi taky záleží jak to má rodina nastavený..U nás to bylo zase jinak: Naši usoudili, že mít řidičák je nezbytný, tudíž aniž bysme my děcka o něj nějak extra skemraly, tak nám ho všem třem, úderem 18, zaplatili.

Bez znalosti majetkových poměrů nelze posoudit, jak to je. Jak velký příjem má otec, jak velké výživné platí. Kolik k tomu platí navíc. Jaký příjem má matka. Jak vysoké náklady jsou na jejich syna. Při výživném se zohledňují majetkové poměry a ne že ne. A je jedno jak matka k pronajímanému bytu přišla. Jako spravedlivé bych viděl, že náklady na život svého syna platí v poměru svých příjmů, z kterého se odečtou ostatní závazky. A na rozdíl od toho pána bych se nebál to spravedlávě nechat rozhodnout soud. To by měla být informace pro syna, že jeho otec jedná vůči němu férově.

Tady bude hlubší problém než peníze na autoškolu nebo lyže. Začalo to vídáním dítěte jednou za 14 dní a pořízením si náhradní rodiny.

Syn byl nejprve nahrazen potomkem nové partnerky a pak dalším společným potomkem. Jednou za 14 dní je na návštěvě v cizí rodině a pro novou manželku extra výdaj.

Z otce se stal bankomat a kromě rozhodování o výši odměn synovi nemají žádné společné téma.

Matka v tom může být (ale nemusí) nevinně. Otec vypadá jako škrt i podle tohoto článku (závist ohledně lyží třeba). Chtěli přispět na autoškolu, ne na kurz potápění nebo značkové oblečení. Tohle je investice, ze které mohou těžit oba rodiče.

Psycholožka má pravdu, že vztah se upraví až v době, kdy už nebude o penězích. Buď to Martin myslel dobře a syn to brzo pochopí nebo je to blbec a za problémy může jeho povaha.

Matka si ale pokud správně čtu, novou rodinu pořídila taky. A asi je zabezpečena, a na otce plive, že nevydela tolik, aby mohl mít vše na co ukáže. Chudák dítě, jestli v tomto musí žít..

Já myslím, že výživné je výživné, co bývalá manželka dělá se svým bytem je její věc a na nárazových výdajích pro potomka (lyže, letní či zimní tábor, řidičák...) se mají rodiče podílet napůl.

Myslím, že je třeba přihlédnout k tomu, že bytu se pán vzdal bez požadavku podílu z něho, ve prospěch manželky.

No, ono možná bude zakopaný pes v tom, že svého syna stěžovatel vídal jednou za 14 dní na víkend (a to jestli, podle toho, co píše). Děti zpravidla neřeší peníze, řeší zájem. A ten u pisatele nevidím. A ve věku kolem 15–18 let je dávno pozdě.