Neurovědec: Pandemie stvoří dvě skupiny lidí, zocelenější a vystrašenější

Rozstřel   10:00
Profesor psychiatrie a renomovaný neurobiolog Jiří Horáček říká, že pro mnohé z nás je pandemie zkušeností, která nám přenastaví hodnoty. V rozhovoru s Elen Černou pro pořad Rozstřel také popisuje, jakou je současná vakcinace proti covidu-19 obrovskou psychickou vzpruhou pro seniory.

Jak jsme na tom, co se národního duševního zdraví týká, po roce s covidem?
Covid má bezpochyby velký dopad na duševní zdraví nejenom u nás, ale všude ve světě. Vlastně první statistiky o tom, že se celé populaci zhoršuje psychický stav, přišly už loni z čínského Wu-chanu, kde se ukázalo, že skoro polovina lidí v té době na začátku pandemie strádala nějakými psychickými problémy. Nejinak to dnes víme u nás, že třeba depresivní potíže stouply v České republice třikrát a úzkostné potíže stouply dvakrát, takže ten dopad je bezpochyby zcela zásadní.

Otázka, která ještě není úplně vyřešená, je, jestli to zhoršení celkového psychického stavu populace se týká populace jako takové, anebo se týká i psychiatrických pacientů. Zatím to vypadá, že psychiatričtí pacienti to možná snášejí o trošku lépe než obecná populace, což je zajímavý jev.

Co je největším spouštěčem u běžné populace? Je to ona nejistota, obava z onemocnění, stres, sociální distanc? Víte už, co se na tom nejvíce podílí?
Je to především ta nejistota. Tolerance nejistoty je osobnostní rys, který je u každého člověka trošku jinak vyjádřen, a lidé, kteří mají nižší toleranci nejistoty, jsou na tom hůře. Prostě proto, že jsou zvyklí, že jejich život může být a nebo je predikovatelný, rádi vědí, co bude. Potřeba kontrolovat svůj život, tedy držet ho pevně v rukou, je v populaci různě distribuována a bezpochyby zrovna tento parametr je to, co přivádí lidi do poměrně vysokého psychického stresu.

Těšit se denně na něco, je teď zvlášť důležité, řekl v Rozstřelu psycholog

Když hovoříme o stresu, tak ten je možné rozlišit na stres, se kterým se dá pracovat, tedy ten, u kterého mám pocit, že nad ním mám kontrolu, a pak na zátěž, nad kterou už kontrolu nemám. A tato pandemie je právě výzvou proto, abychom se učili, že jsou v životě situace, které nejsou úplně pod naší kontrolou, a s tím se musíme smířit.

Osobně jsem si během pandemie několikrát vzpomněla na svou babičku, která vyrůstala za druhé světové války. Rodina se rozdělila, její otec byl totálně nasazen v Německu, zemřeli jí dva sourozenci, potraviny na příděl, zažila bombardování. Přesto si ji pamatuji jako velmi energickou a pozitivní ženu. Byla tahle generace „z jiného těsta“?
Určitě ne, ale byli zvyklí na něco jiného. Dopad nějaké nové situace závisí na tom, s čím to srovnávám v rámci vlastního horizontu svého osobního života a své osobní životní zkušenosti. Lidé se během třicetileté války nebo za druhé světové války nebo vůbec prostě v těch krizových periodách dějin měli hůř, žili tedy ještě v mnohem větší nejistotě než my. Ale dopad na naši psychiku je dán čistě porovnáním s tím, co je v mé zkušenosti, ve zkušenosti mého života, tedy ne až tak moc, co je zkušeností předchozích generací.

Takže naše babičky ta zkušenost z dětství formovala a my, protože jsme doposud žili v relativním klidu, tak se teď s tím pereme?
Přesně tak. Ony jsou v podstatě dvě možnosti, co nám to dá, co nám ta zkušenost s pandemií přinese. Jedna věc je, že nás to přenastaví a že si budeme vážit klidnějších fází svého života, klidnějších fází dějin, které nás snad nyní očekávají, případně budeme rány života snášet lépe a s větším nadhledem. To je tedy jedna možnost. Ta druhá možnost je, že pandemie nebo ta krize spojená s pandemií některé lidi naopak zcitliví a mohou být víc vystrašení a víc reaktivní i potom, co to odezní. Úkolem nás profesionálů, a v podstatě je to třeba i trošku cílem našeho rozhovoru, je lidi připravit na to, že si z pandemie mohou také něco vzít, a tím v žádném případě nechci zlehčovat ten dopad. Ona je to skutečně tragédie.

Prof. MUDr. Jiří Horáček PhD.

  • Výzkumně se zaměřuje na funkční zobrazení mozku a zabývá se neurobiologií schizofrenie a deprese, mechanismem účinku antipsychotik a psychedelik, modelováním aktivity nervové tkáně a behaviorálním efektem psychoaktivních látek.
  • Pracuje v Národním ústavu duševního zdraví (NÚDZ) a na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 2007–2009 a 2015–2017 působil jako předseda výboru České neuropsychofarmakologické společnosti (ČNPS).
  • Autor nebo spoluautor několika monografií a víc než 200 článků v odborných periodicích. Nejvýznamnější publikace věnoval neurobiologii léčby sluchových halucinací, neurobiologií schizofrenie, souvislostí mezi náladou, aktivitou serotoninu v mozku a citlivostí k inzulínu a mechanismu účinku psychedelik.

Která generace je v tuto chvíli pandemií psychicky postižena nejvíc?
Ten dopad na seniory v té první fázi separace byl jistě větší, teď je už řada seniorů oočkovaných, jejich stav se skutečně zlepšil a je to i vidět. Třeba já to vidím v ambulanci – jakmile ti pacienti dostanou vakcínu, tak jim klesne zátěž spojená s touto fází. Teď je pravděpodobné, že to bude víc dopadat na mladé lidi a na děti.

Jinak ta distanční výuka, tedy přes obrazovku, akceleruje ještě jeden trend, který jsme viděli obecně ve výuce v posledních letech, a to je tendence, aby se vylepšovaly u dětí schopnosti rychle vyhledávat informace, což je snad vhodné v tomto digitálním věku, ale to se děje za cenu ztráty nějakého celkového vzdělávacího rámce, který my potřebujeme jako vánoční stromeček, abychom pak na něj ty poznatky dokázali věšet. Tady je klíčová úloha pedagoga.

Co s našimi a především tedy těmi dětskými mozky dělá ona komunikace přes displeje počítačů? Má to nějaký vliv na fungování mozku?
Určitě to bude mít vliv na fungování mozku, což je vlastně všechno, co se týká naší psychiky a našeho prožívání. Já doufám v jednu věc, že ono digitální kontaktování se s lidmi povede ke kultivaci této formy. My to dobře vidíme na psychoterapii – když mám velmi těsný kontakt s člověkem, potřebuji reagovat vlastně na všechny jeho neverbální signály, které vysílá, a to přes tu obrazovku jde výrazně hůř. Je ale možné se to naučit, můžu prostě instruovat klienta, aby se při psychoterapii osvětlil lampičkou, abych na něj pořádně viděl. Taková jednoduchá pravidla, která zásadně mohou zkvalitnit onen kontakt.

Když se ještě zastavím u fungování našeho mozku, proč najde mozek často ve spánku řešení situace, kterou při plném vědomí a běžném denním provozu nebyl schopen řešit?
Víte, řešení nějakého problému znamená najít souvislost mezi sadou dat, kterou mám před sebou. To znamená, kde jsem třeba něco nechal, kde jsem byl, kde jsem mohl nechat klíče a tak dále. Uvnitř nějaké sady dat já hledám řešení. Na začátku vyjdu z nejpravděpodobnějšího řešení, kde by dotyčná věc mohla být, což mi vytvoří nějaký iniciální model, a ten já následuji. Onen iniciální model se ale nedaří, protože kdyby se dařil, tak klíče najdeme, a já ho furt do jisté míry řeším a ty ostatní alternativy jsou od toho původního modelu daným způsobem odvozovány, je to ale přemýšlení stále v jedné linii. A tím, že se vyspím nebo že na to přestanu myslet, že prostě rozostřím tu svoji mysl, resetuju systém, opustím stávající struktury. A toto umožní, aby vyrostla nějaká nová interpretační struktura, která to řešení najde. Přestanu tak být zakletý původním soustředěním.

Dá se tedy fungování mozku přirovnat k počítači?
To se ptáte moc hezky, ale ono je to trošku složitější. Mozek a počítač je špatná analogie. To už je dávno vyvráceno. Mozek funguje jinak než počítač prostě proto, že není tak moc algoritmizován. Počítač pracuje algoritmicky, kdežto mozek hledá ta řešení sám.

Z kolika procent vlastně využíváme mozek?
Často se uvádí, že používáme deset procent, ale to je chyba. My jako neurovědci s tím zásadně nesouhlasíme, nikdy to spočítáno nebylo. Vlastně ani nevíme, jak by se to mělo počítat, když ani nemáme úplně přesnou představu, jak třeba počet synapsí a počet neuronů souvisí s bity informací, které jsou zpracovány v mozku, a jak ty bity přesně stanovit a kvantifikovat. Takže tato otázka je téměř bezpředmětná. Traduje se, a to i v učebnicích, že člověk používá část mozku, ale my s tím nesouhlasíme. Nevíme to a nevíme ani, jak se na to zeptat. Mozek funguje, tak jak funguje, a má obrovský potenciál se rozvíjet a vidět nové souvislosti a nové struktury.

Co všechno ovlivňuje to, jak vnímáme realitu? A kde je hranice mezi pouhým názorem na svět a duševní nemocí? Odpovědi i na tyto otázky najdete v Rozstřelu a celém záznamu rozhovoru moderátorky Elen Černé s hostem po Skypu, kterým byl profesor psychiatrie a neurobiolog Jiří Horáček, který pracuje v Národním ústavu duševního zdraví a na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

  • Nejčtenější

Zavřela jsem vagínu a už neotevřu. Když ženy žijí bez sexu a nechybí jim

23. května 2024

Premium Stále častěji se můžeme dočíst, že lidstvo se nevěnuje své základní, přirozené potřebě – sexu....

Na nebinaritu nevěřím, říká sexuoložka, která se 30 let věnuje trans lidem

28. května 2024

Rozstřel Jako sexuoložka se už 30 let věnuje trans lidem. Sama se považuje za starou školu a tvrdí, že...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Tetování pořídil ženě bývalý partner bez souhlasu, nyní se ho zbavuje

23. května 2024  8:18

Taylor White bylo pouhých jednadvacet let, když jí partner bez dovolení potetoval obličej...

Silonky jsou passé. Lidé se zasekávají v době, kdy je móda bavila, míní stylistka

27. května 2024

Premium Ze setkání se stylistkou jsem byla hodně nervózní. Julia Silajdžić, která má na Instagramu přes...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Uklízí, vaří, o malého se stará. Jako by byla cikánka, chválil ve Výměně manžel

22. května 2024  21:45

Nejnovější Výměna manželek byla překvapivě klidná, přestože každá rodina vyznává úplně jiný životní...

Kája nechtěl umřít, říká matka hvězdy e-sportu Twistena, který si vzal život

30. května 2024

Premium Za pár dní to bude rok, co se Ivaně Ašenbrenerové zhroutil svět. Její nejmladší syn Karel, který...

S hadičkou v srdci bojuje s plicní hypertenzí. Nemoc ho trápí od dětství

30. května 2024

Když se Martin začal v dětství častěji zadýchávat, zpočátku tomu nevěnoval pozornost ani on, ani...

Vybírání popelnic a swingers párty. Vyměněná manželka šokovala svými koníčky

29. května 2024  21:45

Nejnovější díl Výměny manželek byl plný konfliktů a pikantních odhalení. Probírala se témata jako...

Načasování jídla neberte na lehkou váhu. Na hubnutí i zdraví má velký vliv

29. května 2024

Premium Cirkadiánní stravování zní jako novodobé zaklínadlo, přitom společně fungujeme už tisíce let. Tedy...

Žádná tajná bokovka. S manželkou jsme rozvedeni, překvapil Petr Nedvěd

Generální manažer české hokejové reprezentace Petr Nedvěd (52) byl po divoké oslavě zlaté medaile z mistrovství světa...

Milan Hein odhalil neshody mezi Simonou Postlerovou a její matkou

Smrt herečky Simony Postlerové (†59) byla ranou pro celou její rodinu. Na parte ale chybělo jméno hereččiny matky Jany...

Hoši, nádhera, děkují celebrity za hokejové zlato. Pokáč baví vítěze písničkou

Česká hokejová reprezentace získala po čtrnácti letech zlato na mistrovství světa. Obrovský úspěch nadchl nejen...

Někteří mě mají za zlatokopku. Nenesu to lehce, říká manželka Ondřeje Kepky

Seznámili se na vysoké škole, kde on byl pedagog a ona studentka. Jsou spolu přes devět let a v budoucnu plánují i...

Zemřel herec a režisér Jan Kačer, legenda nové vlny i Činoherního klubu

V pátek dopoledne zemřel herec a režisér Jan Kačer, bylo mu 87 let. Patřil k hvězdám nové vlny českého filmu a byl i...