Museli jsme spadnout až na samé dno
Dvaačtyřicetiletá Monika přijíždí v doprovodu svého o šest let mladšího manžela Františka do porodnice s tím, že už se porod rozjíždí, ale nakonec se miminku ještě na svět nechce.
„To je přesně ono, kontrakce jak blázen a přijedu sem a zmizí,“ stěžuje si Monika na porodním pokoji. Spolu s Františkem mají sedm dětí a toto bude osmé. „Moje páté,“ říká nastávající maminka porodní asistentce s tím, že to bude zase holčička. „Já rodím zásadně jen holky,“ usmívá se.
František má z předchozího vztahu tři děti, dva kluky a jednu dívku. „Je nás kopa a nějak se sžíváme,“ poznamenává tatínek, který z porodnice řeší po telefonu domácí rozbroje.
„Seznámili jsme se na psychiatrické léčebně v Jihlavě,“ vzpomíná František. „Tam jsme se dostali z toho důvodu, že jsme padli na samé dno.“ Ze začátku byli podle Moniky jen kamarádi. Jeden druhému si nedovolil říct, že by to mohlo být něco víc.
Líbilo se jí, že je František klidný, hodný, gentleman. Ale v předchozím životě to sympatický muž trpící depresí lehké neměl. „Já jsem přišel o barák i o děti,“ vzpomíná. „Láska, peníze, všechno bylo pryč.“ A tak si chtěl sáhnout na život a spolykal prášky. Naštěstí jich neměl doma dost.
Monika zase přišla o peníze v podnikání, kdy ji o ně připravila tehdejší kamarádka. „Nevěděla jsem, co dál, a tak jsem utekla,“ popisuje žena, které prý tehdy bylo jedno, že má děti.
„Rodina mě odsoudila,“ dodává Monika. „Za to, kam jsem se dostal, vděčím manželce a jejím dětem, protože když jsme spolu začali být, tak její děti byly nablízku a daly mi sílu do života,“ svěřuje se František.
„Já mám ráda děti, ale už jich mám dost,“ kategoricky prohlašuje Monika, která se špatně vyrovnává s bolestivými kontrakcemi a občas si pořádně zakřičí. „Promiň,“ omlouvá se pak rozpačitému Františkovi.
„Tam to jde lehce, viď, horší je to ven,“ přikyvuje nastávající tatínek. A Monika s blížícím se porodem ztrácí nervy. „To zvládnem, uvidíte,“ chlácholí ji porodní asistentka. „Ne,“ křičí Monika. „Já chci pryč!“
Ale pak to už jde všechno rychle. Porodní asistentka ví,co má dělat. Po chvíli říká: „Počkáme na další kontrakci,“ a malá Michaela je na světě. „Vy jste to vzala hopem,“ oznamuje šťastné mamince.
„Je nádherná,“ usmívá se na dceru i manželku František.
