Divadlo a bezdomovectví prý jde k sobě docela dobře. „Vyzkoušela jsem si to před pár lety, kdy jsem dělala dokumentární divadelní představení Ony. Vzniklo na základě příběhů žen bez domova, které v představení dokonce i samy hrály,“ říká Kateřina Jungová. Jistě i díky tomu bylo emocionálně velmi silné. Ale přestože bylo skoro pořád vyprodáno, už se nehraje.
„Dokumentární představení tohoto typu nemůžete hrát pořád. Má kratší životnost. Ti lidé na jevišti prožívali kus vlastního života, ale ten se mění, vyvíjí. Nejsou herci, těžko se jim hledá důvod, proč hrát o něčem, co už je jinak,“ vysvětluje režisérka a dodává, že ženy do představení daly svoje prožitky ze vztahů, takže to bylo velmi hluboké a někdy i drsné a kruté.
„Mnoho žen, které jsou na ulici, to mají v životě špatné už od dětství. Žádné zázemí, zato spousta násilí, zneužívání, závislostí… Jedna mladá žena se v představení vypořádávala se svým otcem alkoholikem, který ji i bratra v dětství pravidelně surově mlátil, druhá napsala text o tom, jak ji její bývalý muž bil, jednou ji i vyhodil z okna, topil ji v lavoru a chtěl ji dokonce zaživa zahrabat.“
Šanci dostane každá
Dnes Kateřina Jungová vede dílnu, kde ženy v sociální tísni pracují. „Podle návrhů a vzorků, které pro nás navrhli designéři, vyrábějí módní doplňky. Ty pak prodáme v rámci našeho e-shopu nebo na různých akcích jako je například LeMarket, Slow Fashion Days a podobně. Samozřejmě se snažíme proniknout i do kamenných obchodů, které nabízejí české výrobky. Část výtěžku z prodeje potom dostane žena, která danou věc vyrobila, zbytek jde na provoz naší dílny.“
Metráží už prošlo kolem třiceti žen, které podle Kateřiny nijak speciálně nevybírají. „My jsme nízkoprahová služba a jako taková klademe na ženy minimální nároky. Zkusit to může každá. Samozřejmě máme nějaká pravidla a může být pro někoho těžké je dodržet, ale snažíme se být trpělivé.“
Kateřina Jungrová
|
Koncept spolupráce s návrháři a designéry byl daný od začátku. „Chtěli jsme, aby naše výrobky byly zajímavé pro zákazníky. Takže pro nás pracovala Lucie Kutálková, která se mnou Metráž zakládala, nebo Jana Mikešová. Teď děláme návrhy s Monikou Drápalovou a šperkařkou Adélou Fejtkovou, kolekce bude hotová před Vánoci. Pak je na řadě Josefína Bakošová. Designéři nám pomáhají i v tom, že nám dávají zbytky materiálů, který už nevyužijí. My zpracujeme skoro všechno, specializujeme se na využití odpadů. Některé ženy dokonce materiály samy vyhledávají. Lidé žijící na ulici vyloví z popelnic plno neuvěřitelných věcí. Paní našla třeba na chodníku starý náhrdelník, rozebrala ho a vytvořila z něj krásnou novou věc,“ usmívá se Kateřina, která dokázala, že design může nejen potěšit, ale i pomoci.
