Kdo je kdoPsycholog – absolvoval na univerzitě obor psychologie, může mít titul Mgr. nebo PhDr. Není to tedy doktor medicíny a nepředpisuje léky. Může se věnovat vědecké činnosti nebo pracovat nejrůznějších oborech, firmách, školách i nemocnicích. Mnoho psychologů má vlastní praxi. Klinický psycholog pomáhá s diagnostikou a léčbou psychicky nemocných, může poskytovat poradenství nebo se věnovat terapii. Psychoterapeut – může jít o psychiatra, psychologa nebo absolventa příbuzného oboru, který získal terapeutické vzdělání na jednom z akreditovaných institutů. Poskytuje terapeutické služby, to znamená, že dlouhodobě a systematicky vede rozhovory s klienty, kteří řeší vážnější nebo méně vážné psychické potíže. Může fungovat také jako poradce při osobním rozvoji. Poradce – například rodinný, manželský nebo pedagogický. Jedná se většinou o psychologa, který se v dalším vzdělávání soustředil právě na poradenství. Většinou řeší konkrétní situace, které vyvstaly v daném prostředí (škola, rodina, partnerský vztah), a to buď s jedním, nebo více klienty zároveň. Kouč – nemusí mít odborné akademické vzdělání, ale měl by mít akreditovaný výcvik. Nepracuje s psychicky nemocnými, ale s lidmi, kteří se chtějí osobně nebo profesně rozvíjet. Obvykle se s nimi nevrací do minulosti, ale zaměřuje se na přítomnost, budoucí cíle a kroky, které k nim můžou vést, pomáhá klientům odhalovat vlastní silné stránky. Je to prostě takový osobní trenér pro duši. |
Identifikovat v každodenní rutině, že naše tělo trápí nějaká zdravotní potíž, může být nesnadné. Identifikovat nemocnou psychiku bývá ještě těžší. O to hůř, že muži odmala slýchávají, že kluci nepláčou, ženy zase, ať se nemračí, a tak se rodí tendence si emocionální trable nepřipouštět, což nápravě rozhodně nepomáhá. Navíc se o problémech duše pořád nepíše a nemluví tak otevřeně jako o těch fyzických. Máme málo informací, takže často netušíme, s kým je probrat, kam zajít a kdy už vlastně nastává potřeba je řešit.
Jednoznačný recept na to neexistuje, ale pár vodítek přece jen ano. „Obecně se dá říct, že odborníka je vhodné vyhledat, když se déle než tři týdny až měsíc necítíte ve své kůži a nejsou vám známy nějaké příčiny, proč by to tak mělo být,“ vysvětluje psycholožka Marta Boučková. „Druhou takovou indicií by mohl být fakt, že vám vaši blízcí a lidé, jimž věříte, začínají klást na srdce, že byste si s psychologem nebo psychiatrem měli promluvit.“
Psychiatrické kolečko
Za kým tedy vyrazit? Za psychiatrem, který je klasickým lékařem a může vám předepsat léky, nebo za psychologem, který diagnostikuje především z hlediska humanitního vědeckého vzdělání? „Myslím, že je v zásadě jedno, zda se nejdříve obrátíte na psychiatra nebo psychologa – oba by měli být schopni zhodnotit, zda budete potřebovat pouze jejich péči, nebo naopak péči toho druhého. Případně se dozvíte, že by bylo žádoucí svěřit se do péče obou,“ říká Boučková.
Rozhodující je podle ní hlavně to, aby člověk sebral odvahu a na odborníky se skutečně obrátil. Pro někoho je nejjednodušší kontaktovat nejprve psychiatra (například na nejbližší poliklinice nebo přímo v léčebně), někdo jiný třeba dostane tip na psychologa od známých. Hlavní je začít. Pokud si nevíte rady, můžete nejprve navštívit svého praktického lékaře, který vám dá další doporučení. V žádném případě se nebojte, že odborníci vaše obtíže vyhodnotí jako „málo vážné“ a pošlou vás domů. Žádný dobrý psychiatr ani psycholog nebude to, co mu říkáte, brát na lehkou váhu.
Úkolem psychiatra pak rozhodně není jen napsat recept. Při první návštěvě vás vyzpovídá, vyhodnotí vaše potíže, a pokud to uzná za vhodné, napíše vám doporučení na psychoterapii, kterou pak může proplácet pojišťovna. Případně navrhne způsob medikace. „Pokud se vám závěr jednoho lékaře nezdá, navštivte druhého, abyste získali ještě jeden úhel pohledu. Jde přece o vaše zdraví nebo váš pocit životní pohody,“ upozorňuje Marta Boučková.
Terapie pro všechny
Když už máte doporučení k psychoterapeutovi v ruce, stojíte před úkolem najít toho „svého“. Terapeuti, kteří pracují částečně nebo výhradně na pojišťovnu, mají obvykle více pacientů než ti soukromí, a tak se může stát, že se do jejich rozvrhu nevejdete nebo pro vás budou mít jen sporadické termíny. Nevěšte hlavu a hledejte dál. Alternativou jsou samozřejmě terapeuti, kteří mají soukromou praxi a obvykle volnější program, takže vám budou schopní nabídnout sezení třeba po jednom nebo dvou týdnech. U placených terapeutů nepotřebujete žádný „papír“, za přibližně hodinové sezení například v Praze zaplatíte od 600 do 1 000 korun, v menších městech jsou částky obecně nižší.
Psychoterapeutické školy a metodyJe jich samozřejmě víc, ale základní přehled těch nejznámějších se může hodit, když při výběru terapeuta tápete. Mějte na paměti, že mnoho terapeutů pracuje s eklektickými metodami, které tradiční směry kombinují. Psychoanalýza – klasická škola, která navazuje na poznatky Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga. Jako terapeutická metoda se noří do psychiky jednotlivce, její minulosti a vývoje, pátrá po hluboko zakořeněných emocích a příčinách problémů, které nejsou na první pohled zřejmé. Vyžaduje hodně času i úsilí, může však být velice efektivní. Existenciální analýza, humanistická terapie a logoterapie – obory a metodiky, které se částečně překrývají. Z velké části si kladou za cíl překonat existenciální frustraci, pocit prázdnoty a chybějícího smyslu života. Pomocí různých metod se snaží s nadhledem hodnotit prožitky a zkušenosti klienta, motivovat ho a dát mu pocit smysluplnosti, užitečnosti. Kognitivně-behaviorální terapie – používá se například při léčbě úzkostí nebo fobií. Klienti se při ní učí rozpoznat, pojmenovat a změnit svoje vzorce chování. Pracuje se s různými tréninkovými technikami, terapeut vytváří „zkušební“ situace, úkoly a výzvy. Terapie je krátkodobější a vede ke konkrétnějšímu cíli: klient by si měl nacvičit zvládání konkrétních situací, které mu dělaly problémy. Může probíhat individuálně i ve skupině. Gestalt terapie – probíhá jako rozhovor, při kterém se klient a terapeut zaměřují na to, co se děje tady a teď. Nehledá hluboko zakořeněné příčiny ani nesměřuje ke konkrétnímu řešení. Cílem je (sebe)uvědomění, všímavost k přítomnému okamžiku, pojmenování a přijetí osobních zkušeností a pocitů. Jak negativních, tak pozitivních. V tom má gestalt blízko k východním filosofiím, především k zen-buddhismu. Systemická terapie – spíše krátkodobá metoda, při které terapeut pomáhá klientovi identifikovat problematické situace a vytvářet řešení do budoucna. Nedává mu samozřejmě žádná ultimáta, ale pomůže vytyčit cíl a sestavit kroky, které k němu můžou vést. Klient by si měl s jeho pomocí utřídit myšlenky, převzít zodpovědnost a v dobrém slova smyslu si nakonec „pomoci sám“. |
Terapie může být prospěšná i v případě, že vaše problémy nejsou přímo případ pro psychiatrii. K nutričnímu poradci taky nechodí jen obézní či jinak nemocní lidé, ale i ti, kterým záleží na prevenci nebo si chtějí s pomocí odborníka prostě vylepšit jídelníček. Terapeutickou nebo poradenskou praxi klidně vyhledejte v případě, že by vám prospěla třeba úprava životních návyků nebo si chcete osvojit nové, účinné dovednosti, se kterými například lépe zvládnete pracovní stres, doporučuje Marta Boučková.
„Nejlepší je hledat někoho, o kom můžete získat nějaké reference nebo koho vám doporučí třeba známý,“ myslí si psycholožka. S psychoterapeutem si nemusíte sednout na první dobrou. Pokud vám způsob, jakým jsou sezení vedená, tak docela nevyhovuje nebo máte po delším čase pocit, že se vaše situace vůbec nezlepšila, nestyďte se to říct. Třeba vás odkáže na kolegu či kolegyni s přístupem, který vám bude bližší. Nečekejte však zázraky po prvních několika sezeních. Počítejte s tím, že v závislosti na metodě můžou vaše návštěvy trvat pár měsíců, ale také celé roky. (Více o psychoterapeutických metodách a školách čtěte v boxu.)
S koučem za úspěchy
Když máte to štěstí, že vás netrápí závažné psychické obtíže, ale přesto byste rádi ve svém životě něco změnili nebo se osobně či profesně rozvíjeli, můžete kromě klasického terapeuta vyhledat i kouče. Tento „životní poradce“ nemusí mít akademické vzdělání, ale určitě by za sebou měl mít specializovaný kurz nebo ještě lépe kurzy. I tady při výběru platí, že není nad doporučení někoho, komu důvěřujete, pomoci může i pohled na internetové stránky kouče nebo koučky. Na první schůzce si pak můžete vyzkoušet, jak se vám s daným člověkem komunikuje. Úvodní konzultace je často zdarma, za běžné sezení zaplatíte většinou od tisíce korun výš.
