Tři, dva, jedna, na zdraví! První lahváče začaly téct do hrdel závodníků. Kdo si udělal velkou žízeň a pivo do něj zasyčelo rychle, mohl vyběhnout do vedlejšího lesíku na kilometrový okruh jako první. Já běžela z našeho týmu až jako druhá, tak jsem pozorovala všechny okolo, abych okoukala jejich fígle. Zároveň jsem netrpělivě vyhlížela svého prvního spoluhráče, nejstaršího účastníka závodu. Ten rychle dokončil své druhé kolečko, ale velmi ztěžka bojoval se závěrečným pivem. Nakonec se mu ho podařilo dopít a předal mi štafetu – cinknutím prázdné lahve o mou plnou.
Měla jsem z čekání už celkem žízeň, takže jsem to malé pivko vyžunkla rychle a vyběhla. Na každém druhém kroku ze mě šly ven bublinky z piva, krkání se ozývalo od závodníků přede mnou i za mnou. Ten první kilometr se mi zdál nějak dlouhý, asi proto, že nohy po pivku těžkly s každým krokem. Ale to už jsem vběhla do cílové rovinky a za bouřlivého povzbuzování doběhla ke střelnici. Ze tří hodů korkovým špuntem do pivní basy jsem se netrefila ani jednou, následoval tak krutý trest: vypití třech malých panáků rumu, za každý netrefený hod jeden.
Nabízela se sice ještě možnost oběhnout padesátimetrové trestné kolečko kolem přístřešku, ale se slovy “Nejsem přece babička!” jsem tam ty tři rumy šoupla a vydala se na druhý běžecký okruh. S každým výdechem jsem cítila svůj rumový dech, ale zas mi bylo krásné teplíčko. Ten druhý kiláček se mi běžel mnohem lépe než ten první, příště dám před během rumu přednost. A už jsem byla v cíli.
Závěrečné pivko bylo opravdu za trest. „Nejdřív zklidni dech, až pak pij,” radil mi můj parťák. Prokousala jsem se tím tak, že jsem si vždycky dala dva loky a pak chvíli oddechovala. Sláva, je to prázdné! Zvedám ruku, aby mi byl zapsán čas, a cinkám si s třetím spoluběžcem, který byl pro změnu nejmladším ze soutěžících, o kelímek mléka. Taky měl s tím půllitrem co dělat. Zvlášť u toho závěrečného mi přišlo, že to musí každou chvíli vyhodit.
“Dělej, vypij to, pak se klidně pozvracej!” povzbuzovala ho jeho maminka. Když jsem viděla, jak s mlékem bojuje, byla jsem ráda, že já musela vypít jen malé pivo. Bezva, zvládl to. Nebyli jsme ani poslední, po nás dopíjela ještě jedna slečna.
Po vyhlášení výsledků se většina účastníků přesunula do blízké restaurace Na hřišti, kde se pokračovalo do večerních hodin. Byla to opravdu výborná akce, které se účastnili super lidi. Dala jsem si předsevzetí, že budu trénovat a příští rok skončím určitě na bedně! Mezitím se ale s organizátory sejdeme na už opravdových sportovních akcích, které v rámci sdružení Tři pro zdraví pořádají.
Z těch už se snad nebudu celou neděli léčit.
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek |
