Po jednodenním intermezzu sprinterů zamíří Giro v pátek a v sobotu opět do hor, aby se v nich definitivně rozhodlo o podobě stupňů vítězů (aneb kdo si na ně stoupne k Tadeji Pogačarovi), ale i elitní desítky.
„Cítím se normálně. Nohy jsou asi dobré,“ hlásí Jan Hirt.
Páteční etapa do Sappady, turistické středisko v Karnských Alpách ležící nedaleko od italsko-rakouských hranic, vyvrcholí výšlapem na vrchařskou prémii 2. kategorie Cima Sappada.
Pogačar očekává, že boj o etapové prvenství se zde jezdců pro celkovou klasifikaci týkat nebude a utkají se o něj uprchlíci z úniku dne.
Milan ve spurtu poražen. S Merlierem slaví na Giru i Černý s Hirtem |
Hirt souhlasí: „Určitě to bude den pro únik, ale nemyslím si, že by mě do něj ostatní týmy pustily. Možná tam spíš nechají skočit někoho, kdo je v pořadí za mnou.“
Na jedenáctém místě figuruje momentálně Lorenzo Fortunato z Astany s odstupem 1:53 minuty za Hirtem. Ital by měl být největší hrozbou pro současnou pozici českého cyklisty v top 10.
Dvanáctý Australan Michael Storer, lídr stáje Tudor, zaostává za Hirtem už o 3:43 minuty.
A třináctý Davide Piganzoli z týmu Polti Kometa o 7:54 minuty.
Jan Hirt v cíli 15. etapy Gira d’Italia
Klíčovou pro případné přesypání pořadí však bude až sobotní drsná horská zkouška ve 20. etapě se dvěma 18kilometrovými výšlapy na Monte Grappa. Tato prémie 1. kategorie se tyčí do výšky 1675 metrů, stoupání vykazuje průměrný sklon 8,1 procenta a maximální 12 procent.
Do boje na ní vrhnou všichni elitní vrchaři poslední zbytky sil.
Že má na tuto etapu zálusk dal v předstihu najevo Pogačar, očekává se tudíž, že tentokrát naopak muži pro celkovou klasifikaci únik pohltí.
Po druhém výjezdu na Monte Grappa následuje sice ještě třicet povětšinou sjezdařských kilometrů do cíle v Bassanu del Grappa, přesto může 20. etapa přinést značné časové rozdíly.
Můj strýc je Jan Ullrich. Jak německý dlouhán i bez wattmetru září na Giru |
Pro Hirta rozhodně není vyloučen ani posun pořadím vzhůru. V předchozích horských zkouškách poněkud strádal Filippo Zana z týmu Jayco AlUla, v úterý i ve středu nabral na Hirta ztrátu a momentálně je devátý o 52 sekund před českým jezdcem.
Osmý Einar Rubio z Movistaru je o 1:11 minuty před Hirtem.
Sedmý Romain Bardet, lídr stáje DSM, o 2:02 minuty.
A šestý Thymen Arensman z Ineosu o 3:34 minuty.
Že si třítýdenní závod a chladné počasí posledních dnů vybírají svoji daň, svědčí přiznání průběžně čtvrtého Bena O’Connora z Decathlonu Ag2r: „Nejede se mi dobře, jsem nachlazený, špatně se mi dýchá. Snad to mé plíce zvládnou až do konce.“
Atakovat za této situace pozice Daniho Martíneze a Gerainta Thomase na stupních vítězů se pro Australana jeví jako nepříliš reálné.
„V sobotu se ještě může stát cokoliv,“ soudí Hirt. “Můžu tam klidně rupnout i já. Nikdy nevíte. Takový stav přijde najednou, bez předchozích indicií. Prostě vám to najednou nejede.“
Zatím platí, že se všemi nástrahami Gira se vypořádal se ctí. Včetně deštivého martýria v úterý a ve středu.
„Déšť a mokrá cesta mi až tak moc nevadí, když nejsem zároveň moc promrzlej. Déšť snáším. Jen nemám rád zimu.“
Tell us it’s been a brutal day at the #Giro without telling us it’s been a brutal day at the #Giro. https://t.co/qt4EIitwPy
Ve středeční dolomitské etapě na Passo Brocon byl aktivní a opakovaně k vidění i v čele skupiny favoritů. V jednu chvíli se zdálo, že se společně s Julianem Alaphilippem pokoušejí o nástup, později mu pro změnu jel tempo na špici Mauri Vansevenant.
„Zase tak moc jsme toho nezkusili,“ říkal nicméně. „Jen jsme se snažili jet s Julianem jeden rychlý sjezd. Pak tahal do kopce Vansevenant tempo, ale tam jsme jeli docela pomalu.“
Ne, na Vueltu ne, dal najevo Pogačar. Vingegaard posílá pozdravy z Mallorky |
Podobně jako Pogačar se po středeční etapě i Hirt podivoval nad počínáním týmu DSM s jeho lídrem Bardetem. Ti za polovinou etapy v nebezpečném sjezdu mocně sjížděli skupinu uprchlíků, kteří přitom nebyli hrozbou pro celkovou klasifikaci.
„Nerozuměl jsem tomu, co vymýšleli, ten sjezd byl na mokru a oni ho jeli úplně na doraz,“ poznamenal Hirt. „Možná si řekli, že když nedokážou nic vymyslet v kopci, zkusí něco ve sjezdu.“
Matt Winston, sportovní ředitel DSM, vysvětloval: „Chtěli jsme etapu udělat pro všechny co nejtěžší, dostat ostatní pod tlak a pak vyslat Romaina do útoku. Což se nám nepovedlo.“
Ještě dva dny budou stáje jezdců, usilujících o co nejlepší pozici v top 10, hrát taktické šachy a snažit se své protivníky zaskočit.
Pak už bude Jan Hirt vědět, na co jeho výkonnost stačila.
V top 10 na Giru se v minulosti umístili také Roman Kreuziger (pátý 2011) a Leopold König (šestý 2015). Dvakrát však ještě z českých cyklistů nikdo.
Hirt, šestý z ročníku 2022, může být v tomto směru prvním.
Merlier zklamal kritiky
Po čtyřech dnech v horách, kde ke koloritu koncovek etap patřily lyžařské vleky a lanovky, si Giro ve čtvrtek na den odskočilo do městského prostředí a kulisy sprinterského dojezdu osmnácté etapy tvořily impozantní náměstí Prato della Valle, mohutná bazilika San Antonio i tramvajové koleje.
Padova je považována za vůbec nejstarší město v severní Itálii, podle Vergiliovy Aeneady byla založena trójským princem Antenorem už roku 1183 před Kristem. Giro poprvé přivítala při ročníku 1912, letos se však stala etapovým městem po dlouhé 24leté odmlce.
Pro Hirtův tým Soudal - Quick Step šlo o návrat obzvlášť radostný. Tim Merlier si ve spurtu poradil i s lídrem bodovací soutěže Jonathanem Milanem a po svém předchozím triumfu v 3. etapě a Alaphilippově vítězství ve 12. etapě zařídil pro belgickou stáj třetí prvenství na letošním Giru.
Hromadný dojezd v osmnácté etapě Gira, vlevo je pozdější belgický vítěz Tim Merlier.
Poprvé vyhrál etapu i ve třetím týdnu Grand Tour a poprvé na podniku Grand Tour získal více než jeden etapový primát. „Někteří moji kritici budou zklamaní,“ prohlásil s úsměvem.
Sportovní ředitel Davide Bramati bujaře oslavoval a když se uklidnil, vyprávěl: „Je ve mně hodně emocí, nebyl to totiž vůbec jednoduchý den, jelo se průměrnou rychlostí 48 km/h. Náš tým ale měl průběh etapy, i díky spolupráci s jezdci Lidlu a Tudoru, pod kontrolou, a povedlo se nám sjet únik.“
K této práci řádně přispěl Josef Černý, jenž poté naváděl partu Quick Stepu do závěrečných kilometrů. Však i jeho činnost Merlier na tiskové konferenci jmenovitě ocenil.
„Byla to pak hektická koncovka,“ říkal vítěz. „Chtěl jsem, aby mě kluci dostali na co nejlepší pozici před poslední zatáčkou, což se i stalo. Potom mě překvapilo, kolik pozic jsem v té zatáčce ztratil. Přesto jsem zůstal klidný a sebevědomý.“
Odměnou mu bylo 43. profesionální vítězství kariéry.
