Málokteré téma vyvolává se společnosti tolik vášní, jako právě dilema, zda být, či nebýt matkou. To, co bývalo ještě před pár desítkami let samozřejmé, že žena je tu od toho, aby rodila děti, je dnes už jen jednou z možností. Je to jen otázka svobodného rozhodnutí a priorit, jestli dáme přednost mateřství, nebo třeba budování kariéry.
Děti? Děkuji, nechci
Vyslechnuto v Kavárničce:Já teď přemýšlím nad stejnou věcí, i když pro mě je jednoznačná odpověď MÍT. My si nechceme vzít hypotéku, tak jsme v podnájmu v paneláku a šetříme a investujeme. Při představě, že nebudu moc mimču připravit ve vlastním domku krásný pokojíček, jsem hodně zklamaná. Navíc jsme kvůli práci (tedy penězům) 220 km od rodiny. Občas mám chvilky, kdy si říkám, že bych to nejraději odložila. Ale na kdy? Až si naspoříme na vlastní bydlení a bude nám 35? To je nesmysl. (Lucca43) Já si taky vždy říkala, že bych chtěla dítě, až budu zajištěná. Jenže když okolo sebe pozoruju holky, co jim je třicet, a ono jim to najednou nejde, změnila jsem názor. Takže je mi 23, bydlíme u rodičů přítele a rozhodli jsme se, že si mimčo pořídíme a nebudeme čekat. To by člověk pořád na něco čekal a nemusel se taky dočkat... (katap) Pokud někdo děti nechce mít, protože je líný, je to jeho blbost. Pokud někdo děti nechce mít, protože smysl života našel v něčem jiném, je to jeho volba. Nelíbí se mi názor, že dokud nemáš děti, tak ničemu nerozumíš a nic nejsi. A příjde mi zvrácené "nutit" do dětí ženy, které je mít nechtějí, ale "tak nějak se to sluší" a "je to normální". (Azuliana) |
"Kamarádce je 30 let, je čerstvě vdaná a děti nechce. Má svůj sen, za kterým si jde, zatím se jí daří a je spokojená," napsala do diskuse na toto téma v naší Kavárničce čtenářka s nickem Azuliana. "Nikdo se nedívá na to, co dokázala, co už má za sebou, co kvůli tomu snu obětovala. Stejně jí pořád někdo předkládá, že dokud nebude mít děti, tak nedokázala nic a jako žena selhala."
"Mít děti je nepřenositelná zkušenost, ale ti, kdo je mají, přesto nejsou kompetentní soudit druhé za to, že se rozhodli jinak," říká psycholožka Marta Boučková. Podle ní se jedná o svobodnou volbu ženy, která ostatně sama ponese důsledky svého rozhodnutí. V životě je totiž vždycky něco za něco. Zní to sice poněkud zištně, ale jeden z důvodů, proč mít děti, je ten, abychom na stáří nezůstali sami jako kůl v plotě. Vzdáme-li se tedy v produktivním věku starostí a radostí s vlastními potomky, můžeme mít ve vyšším věku potíže vytvořit si pečující sociální síť.
Mateřství s podmínkou
Kromě notorických odmítaček mateřské role jsou mezi námi také "odkládačky". Dítěti se do budoucna nebráníme, ale pořídit si ho chceme, AŽ... (budeme mít lepší bydlení, víc peněz, něco odžito, dobré postavení v práci, toho správného chlapa...) Dosaďte si vlastní argument.
Je určitě správné přistupovat k mateřství zodpovědně a s rozumem v hrsti, někdy nám však hrozí, že svůj život tak trošku přeplánujeme. Ne že by metoda z časů nedávno minulých (v pořadí maturita, opušťák, početí, svatba, dítě, bydlení u rodičů atd.) byla ideálním vzorem hodným následování, ale mnoho z nás se vrhlo do opačného extrému.
A tak řešíme peníze: ať už ve smyslu dostatečného zabezpečení rodiny (chceme dítě přivést do vlastního, sníme o domku se zahradou, o dětském pokojíčku a komfortní výbavičce), nebo nás naopak svazuje úzkost, co si s děckem počneme, když přijde finanční krize.
"Je smutné, že se nejdřív berou v potaz finanční aspekty," posteskla si v Kavárničce čtenářka Xhex. "Když jsem vyrůstala já, bylo nás šest v panelákovém 3+1. Dědili jsme oblečení i hračky. Nikdo z nás neměl svůj vlastní pokoj. Tehdá se ženská role neprobírala, spíš se plnil socialistický plán. Teď je naštěstí možné si vybrat, jestli rodinu, nebo kariéru. Obojí je normální. Dítě buďto chci, nebo nechci. Ani jedno není špatně. Když ho chci a zrovna nejsem bezdomovec, není co řešit. Když vím, že nejsem mateřský typ a po děcku netoužím, všichni kritici mi můžou políbit šos."
Možná někdy...
"Moderní společnost nám dává dva základní vzkazy," upozorňuje psycholožka Marta Boučková. "Máme na jednu stranu neomezenou možnost volby a hýčkáme si iluzi, že můžeme mít všechno na světě. Na druhou stranu je tu kult všemocné medicíny, díky níž můžeme mít dítě třeba v padesáti, když si vzpomeneme." Na jistotu ale hrát nemůžeme.
Pojďte si povídat do KavárničkySpolečně s ostatními čtenářkami tu můžete probrat cokoli, co vás napadne, trápí nebo zajímá. Napište o tom zde.  |
Život je totiž někdy pěkně nespravedlivý, a tak bohužel stále roste počet žen, které by sice dítě moc chtěly, ale čáp nikde. "Když je taková žena ve středním věku, je snadné ji odsoudit, že se celé roky jen hnala za kariérou a penězi a prokaučovala svůj fertilní věk," podotýká Marta Boučková. "Je ovšem otázka, zda by tatáž žena neměla potíže s otěhotněním i ve dvaceti..."
"Znám případ, kdy se rodina odkládala, dokud nebude všechno perfektní - vybudovaný dům, kariéra, pak bude čas na dítě. A to dítě nepřišlo," popisuje Xhex příběh ze svého okolí. "Je sama ve velkém prázdném domě, protože on to řeší prací."
Podle Marty Boučkové je důležité, abychom v životě vždycky bojovali zároveň na několika frontách, protože nám to dává možnost průběžně podle potřeby situaci vybalancovat. Není totiž radno spoléhat se jen na jeden plán a odkládat důležitá rozhodnutí na později. Na to je život příliš krátký.
